Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl první/Kapitola 39.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
AS: založení nové strany |
m graf. úpravy etc. |
||
Řádek 9:
'' Starý Jerusalém. Zakladatel jeho. Králové v Jerusalémě. Posloupnost králův Jerusalémských. Zajetí Babylonské. Jerusalém po zajetí Babylonském. Poslední jeho králové. Zkáza Jerusaléma. Hlad veliký. Bývalé schůzky lidu. Zázrakové zkázu města předcházející. Vypsání města. Deset divů při chrámě Jerusalémském.''
----
{{Forma|proza}}
Město Jerusalém leželo právě jako ''centrum'' u prostřed světa ( Genes. 48. Ezech. 5. Psal. 74) na vysokých horách (Deut. 32. Syrach. 46. Esai. 36. Mat. 20. Lucae 10. Act. 8.), prameny vod čistých a zdravých se prýštících (Gen. 14., 2. Paral. 20. Psal. 46. 48. Strabo Geograph. lib. 6. Plinius, Tacitus de bello Judai. lib. 21.), v zemi úrodné, mlékem a strdí oplývající, Judské aneb Židovské, v údělu pokolení Benjaminova (Joseph. de bello lib. 3. c. 2.), jako nějaký zemský a rozkošný ráj, obraz aneb podobenství onoho budoucího věčného města božího a ráje v nebesích (Esai. 45. Apoc. 21. ad Galatas 4.); město zvolené svaté (Psal. 68. Esaiae 52. Jer. 2. Dan. 9. Tob. 13. Nehem. 11.); podobenství církve boží (Joel. 3., Ephes. 1. 5., 1. Corinth. 1., 1. Tymoth. 2., Hebr. 2., Apocal. 21. 22.); město pravdy (Psal. 85. Zachar. 8.), spravedlnosti (Esaiae 1. Jer. 23.); město hlavní vší země Judské (2. Samuel. 5.). Sumou bylo nejšťastnější, netoliko že je pán bůh všemohoucí zákonem a učením svým božským, mocnými a moudrými králi a kněžstvem svatým za staré církve obdařiti ráčil; ale seslav syna svého jediného v těle na svět, v tom městě skrze něho největší divy, nejvíce učení, umučení, ukřižování, z mrtvých vstání, na nebe vstoupení, ducha svatého seslání a skrze evangelium nové církve vzdělání působiti ráčil; jakž to vše v Biblí svaté Starého a Nového Zákona zapsáno máme.
Řádek 27:
Město pak od Davida krále opraveno a rozšířeno, na hoře Sion zámek slavný vystaven, stolice královská na něm založena, a za hlavní město všeho království Judského vyzdviženo. Sloulo ''Jebussalem'', ale potom místo ''b'' bylo ''r'' proměněno, totiž ''Jerusalem'', snad od Řekův, kteříž v svém jazyku jmenovali je ''Jerosalem'' neb ''Jerosolyma'', totiž "Chrám pokoje", aneb "Chrám v Solimě", pro vznešenost chrámu od krále Šalomouna vystaveného. 2. Reg. 5., 1. Paral. 11., Joseph. 7. ant. c. 3.
Řádek 36:
Roboam byv modlářem učiněn, dopustil naň i na město pán bůh Susaka aneb Sisaka, krále Egyptského, kterýž přitáhl s 1200 vozy válečnými, s 60.000 jízdných a nesčíslným počtem pěších z národu Mouřenínského, latině z ''Ethiopie, Troglodity, Libie a z Gviney etc.'', město oblehl, dobyl je, zloupil a vydrancoval, žádného bohatství ani v chrámě nenechav. 3. Reg. 14., 2. Paral. 12.
Po smrti Roboama byl Abias, syn jeho, králem v Jerusalémě. Po něm Asa; ten mezi jiným štěstím svým krále Zaraba z Ethiopie, kterýž město Jerusalém oblehl, porazil, a z jeho manství zemi vysvobodil. ''2. Paral.'' 14.
Potom byl králem Josaphat; ten byl šťastný a vítězitel mnohých národů, a velice město z loupeží Moabských a Ammonitských zbohatil. 3. Reg. 15. 2. Paral. 17. 20.
Řádek 83 ⟶ 84:
Po letech 70 od zajetí lidu do Babylona, když stolice Assyrská do Persie a k králům Perským přenešena byla, za panování prvního monarchy Perského Cýra Velikého, byl lid Judský pod správou Zorobabele do vlasti propuštěn, a začali stavěti město Jerusalém; však bez bran, příkopů a zdí do 60 let trvalo, až potom král ''Artaxerxes'' dovolil Nehemiášovi je opevniti a jakby mu se líbilo, spraviti. Pročež pomalu vzcházelo a rostlo, a pod správou nejvyšších kněží a jistých od lidu volených hejtmanů, až do času Aristobula, kterýž po letech od zajetí Babylonského 434 tytul královský sobě osobil, a potomkům ho zanechal.
Po letech 137 od vystavení ho skrze Nehemiáše bylo opět od hejtmana ''Artaxerxa'' krále Perského mocí dobyto, a to pro zabití nejvyššího kněze ''Jesu'', kterýž od vlastního bratra zavražděn byl; a tu zase hrubě pobořeno bylo a pod plat Peršanům podmaněno.
Řádek 92 ⟶ 93:
Po smrti Alexandra ''Ptolomaeus'', král Egyptský, osobil sobě ty země okolní, a dobyl Jerusaléma násilně, na den svátku sobotního, v němž se Židé nebránili, a množství lidu pobiv a město popleniv, množství lidu do Egypta do vězení zavedl, kteréž potom syn jeho ''Philadelphus'' svobodné propustil.
Řádek 98 ⟶ 99:
Když pak lid Judský pod správou Jonaty Machabejského zase pooddechl a do 50 let pokoj měl, žádali míti krále, a protož udělali Aristobula, syna nejvyššího kněze, králem; ten po sobě nechal Janea jinák Alexandra, Alexander manželky své, kteráž, s radou fariseův, dobře spravovala; po její smrti ''Aristobulus'' a ''Hircanus'', synové její dorostlí, vládli; ale nesnadíc se vespolek, dali příčinu Římanům, že jsou se mezi ně dali a je pod moc svou se vší zemí přivedli. A však když se ti bratří předce hrubě spolu nesnadili, skrze hejtmana ''Pompeja'' dokonce se města i země ujali a město mocí dobyli, nemálo lidu v chrámě a po městě pobivše. Týž ''Pompejus'' Aristobula do Říma poslal zajatého, a ''Hircana'' nejvyšším knězem v Jerusalémě zanechal, a Antipatrovi, synu Herodesa Aškalonitského, správu a vládu vší země pod jistým a ročním platem poručil.
Mezi tím byly veliké roztržitosti mezi ''Pompejem a Caesarem, Brutem a Cassiem, Octavianem a Antoniem'', knížaty Římskými, tak že město Jerusalém tehdáž ledacos snésti musilo, jakož pak Cassius dobyv ho, všecken poklad z chrámu do několika tisíc hřiven zlata (kteréhož Pompejus před tím v celosti tam zanechal) vyvezl, a preč s sebou odvezl.
Řádek 110 ⟶ 111:
Byv králem 36 let, zanechal po sobě tří synů, mezi něž císař Římský ''Octavianus'' království na tři díly rozdělil, totižto Jerusalém město a kraj jeho okolní dostal se ''Archelaovi''; a tomu potom od Tiberia císaře království odňato bylo, a ''Pontius Pilatus'' tam za vladaře vyslán byl.
''Philippovi'' synu druhému přišla krajina Trachonická, a nejmladšímu Herodesovi země Galilejská; a ten dal sv. Jana Křtitele zabiti, a Krista pána s posměchem k Pilátovi odeslal.
Řádek 119 ⟶ 120:
Nebo za času Nerona císaře, když se zprotivili Římanům, a to nejvíce pro jakési proroctví domnělé, kteréž o knížeti z Judské země pojíti a svět opanovati majícím znělo, a oni je na kníže z krve a pokolení Judského pojíti majícího vykládali, a ne na ''Vespacsiana'' císaře, kterýž pro dobývání Židovské země slavný byv učiněn, ačkoli nízkého rodu, potom na císařství tam v Judstvu od vojska volen byl atd. - jakž tomu jiní, a křesťané nejpravdivěji o duchovním království Krista pána rozuměli. - Tehdáž tedy císař ''Nero'' poslal proti nim vojsko pod správou ''Vespasiana'' hejtmana a ''Tita'' syna jeho, kteřížto potom obá císařové byli.
Řádek 125 ⟶ 126:
Od toho obležení odjel ''Vespasianus'' do Říma, aby císařství přijal, a nechal tu na místě svém ''Tita'' syna svého, kterýž město za pět měsíců ukrutně oblehl. Nad to Židé sami mezi sebou peleší lotrovskou a hrobem mrtvých učiněni byli. Nebo jakož ''Titus'' vně vraždil, tak oni sami mečem, hladem a ohněm se trápili a vraždili.
Řádek 137 ⟶ 138:
''Titus'' pak naposledy města dobyl, je vypálil a pobořil, 28. dne měsíce Září, nenechav nežli tří věží: ''Hippicum'', ''Mariamne'' a ''Phaselum'' (o nichž jsem nahoře psal), aby v nich vojáci jeho ležení své míti mohli, kterýchž tu po sobě k ochraně země zanechal; aby znamením byly někdejší veliké slávy města toho; jiné všecko do kořen vyvráceno bylo, že znáti nebylo, aby tu na tom místě kdy co býti mělo. Počet pak mrtvých v tom obležení od moru, meče, hladu atd. bylo jedenáctekrát stotisíc lidu, krom devadesáti sedmi tisíc zajatých, kteříž z většího dílu na cestě prodáváni (a to třidceti za jeden stříbrný jich dáváno bylo, za jakýchž 30 stříbrných Kristus pán a spasitel náš od nich koupen a stržen byl), a jiní pobiti byli. O čemž ''Joseph. de bell. Jud. Egesippus, Eusebius, Eutropius, Tacitus Orosus'' a jiní. obšírně vypisují.
''Josephus'' pokládá větší počet lidu při svátcích v Jerusalémě se scházející. Nebo některého roku před zkázou města ''Cestius'' vládař, chtěje Nerona císaře, Židovský národ potupujícího a zahladiti usilujícího, od předsevzetí jeho obrátiti, poručil naschvále při svátku velikonočním kněžím na to pozor míti, jakby mu osoby obojího pohlaví dospělé sčísti a oznámiti mohli, a on aby týž počet císaři odeslati mohl.
Řádek 152 ⟶ 153:
* Před obležením meč ohnivý nad městem v oblacích přes celý rok vidín byl. Také ''cometa'' nad městem přes celý rok spatřína byla, a někdy taková ''chasmata'', světla a fochrování oblohy v noci vídáno bylo, tak že se zdálo, jakoby bílý den byl.
* Kráva přivedená k oběti jehně porodila.
* Brána východní chrámu mosazná, kterouž obyčejně dvadceti pacholků otvíralo a zavíralo, sama od sebe se otevřela.
* Někdy byla vojska, bitvy a jiní hrozní zázrakové v povětří spatříni.
* Při slavnosti letnic, když kněží dle úřadu a povolání svého do chrámu šli, slyšeli veliký šust a hřmot, jako množství lidu vycházejícího, a naposledy hlas volající: "Vyjděme odsud !"
* Naposledy jeden sedlák, jménem ''Jesus'', nic jiného po sedm let a pět měsícův pořád nemluvil, nežli žalostivým hlasem dnem i nocí chodě po městě a vůkol něho, těmito slovy volal: "Hlas od východu, hlas od západu, hlas od čtyř větrův, hlas nad Jerusalémem, hlas nad chrámem, hlas nad ženichy a nevěstami, a hlas nade vším lidem !" A když všem všudy s tou neveselou novinou omrzel, byv od každého bit a ssužován, až i z poručení vladaře Římského ukrutně bičován, nic jiného nemluvil, ani za milost neprosil, nežli žalostivými slovy po každé ráně zkřikl: "Běda, běda Jerusalému!" až byl propuštěn. V času pak obležení volal ustavičně: "Běda, běda Jerusalému!" až posledního dne živobytí svého chodě po zdech městských volal: "Běda, běda městu, lidu a mně!" A v tom z praku Římané střelivše na město, jej kamenem uhodili a zabili, a tak svůj život dokonal.
* Apoštolé a jiní křesťané v počtu nemalém vytáhli časně z města Jerusaléma za Jordán do města Pella řečeného, božským spůsobem napomenuti jsouce o nebezpečenství, a tu jsou zachováni. ''Euseb. Eccl. hist. 3. c. 5.''
Aby se pak položení, velikost a sláva města poznati mohla, po jeho částkách je vypisovati budu.
Bylo to město na pět dílů rozděleno, a na čtyřech vrších založeno. Nejprvnější byl vrch Sion, to se vykládá na česko "stráž" aneb "výška"; byl nejvyšší mezi jinými, a k polední straně města ležel; na něm stál hrad aneb zámek Davidů a město vrchní, jináč město Davidovo, oboje čtverhraně leželo, majíc v okršlku svém 15 honův.
* 1. Hrob Davidův, o němž jsem napřed napsal.
* 2. Dům Annáše biskupa.
* 3. Dům Kajfáše.
* 4. Dům večeře aneb večeřadlo Páně poslední.
* 5. Hořejší město.
* 6. Věže Siloë, kteráž se za času putování Krista pána ssula a 18 mužů zařítila a zabila. ''Lucae'' 13.
* 7. Kámen nárožní, byla skála příkrá co zeď, na níž stála věže vysoká 150 loket, o níž 2. Paral. 26., ''Jos. 9. ant. 11. et 6. bell. 6.''
* 8. Schody do města Sion, o nichž Neem. 3., Joseph. 15. ant. 14.
* 9. Brána Sionská, krásná a nákladná, o níž v žalmu 86.; skrz niž byla pavlač aneb stupně ohražené, po nichž králové do chrámu chodívali. Joseph. ant. 15. c. 14.
* 10. Stupně hradu, na nichž stoje svatý Pavel k lidu řeč učinil. Actorum 21. 22.
Na tom vrchu také stáli slavní palácové ''Caesareum a Agrippium (Joseph. 15, ant. 11. et 1, bell. 16.)'', o nichž nahoře dotknuto bylo. Byl dům panny Marie, v němž s svatým Janem bydlela. ''Niceph. 2. hist. 3. et 21. Euseb.'' Dům Uriáše, ''2. Reg. 11. 23. etc.''
Druhý díl města sloul dolejší aneb dcera Sion; ležel na vrchu ''Acra'' řečeném, někdy nejvyšším v městě, ale od Šimona Machabejského prací velikou po tři léta porád sníženém, proto aby vrchu chrámového nepřevyšoval, nýbrž chrám aby se nad jiné stkvěl a vyvyšoval. ''Joseph. 13. ant. 9. et 6. bell. 6. 7. et 7. bell. 13. 16.''
* 1. Náměstí veliké u prostřed města, na němž Alexander král Židovský 800 Židův ukřižovati dal, pobiv prvé před očima jejich ženy a dítky těch Židův. ''Josephus 13. antiq. 20. et 1. bell. 3. 11. 14. ant. 22.''
* 2. Radnice, v níž 70 starších Židův souditi lid obyčej mělo. Jos. 16. bell. 6. Exod. 18. Num. 11. Deut. 17. V tom jsou apoštolé vyslýcháni a bičováni byli. Act. 4. 5. V tom sv. Štěpán nebesa otevřené viděl. Act. 6. 7.
* 3. Vězení, jež Joseph. 6. bell. 6. Betiso jmenuje. V tom apoštolé byli držáni. Act. 4. 5.
* 4. ''Amphitheatrum'', bylo stavení okrouhlé a nákladné, vnitř prostor mělo okrouhlý, a vůkol něho vysoké lavice (jako v lázni svrchnice) kamenné, na nichž lid seděti a hrám neb divadlům, kteréž se dole v prostoru dály, dívati se mohl. Josephus 18. ant. 10. Jakož jinde, ku příkladu v Římě, nacházely se podobná stavení, že v nich do 80.000 lidu dívati se mohlo. ''Alexan. ab Alexand. genial. dierum.''
* 5. Zámek Pisanských, o němž v následující kapitole psáno bude; tu někdy stál dům obecní, kdež se stříleti cvičili a spolu kvasiti obyčej mívali. Jerem. 39.
* 6. Zámek ''Antiocha, Epiphanes'' řečeného, kterýž vystavěl pro skrocení Židův Jerusalémských, jejž potom Šimon Machabejský zbořil. Joseph. 12. ant. 6. 1. Macch. 1. 13. ant. 9.
* 7. Kancelář, kdež se zápisové všelijací a výsady chovali; tu buřiči zapálili, aby žádnému ničímž povinni nebyli. Josephus 2. bell. 17., et 7. bell. 13.
* 8. Dům Šimona farisea, v němž Kristus pán Magdaléně, kteráž mu slzami nohy smačovala a vlasy vytírala, hříchy odpustil. Lucae 7.
* 9. Dům královny ''Berenices'', sestry krále ''Agrippy'', kteráž sv. Pavla před vládařem ''Festem'' mluvícího slyšela. Act. 25. 26. Josephus 2. bell. 15. 16. 17.
* 10. Dům knížete farisejského, v němž Kristus pán vodnatelného zhojiti a spolu hodujícím mnohé pěkné naučení dávati ráčil. Lucae 14.
* 12. Palác Machabejských, o němž 1. Macch. 13. Josephus 17. antiq. 94. et 20. ant. 15.
* 13. Dům Annáše biskupa. Josephus 2. bell. 17.
* 14. Brána Rybná, sloula od toho, že skrz ni s té strany Joppen a jiných míst pomořských ryby do města se vozily. Sloula také "brána Davidova", že nejblíž hradu Davidova ležela; sloula i "Kupecká", že se skrz ni nejvíc kupectví vozilo z Egypta a z ''Aethiopie''. Nyní slove "Joppenská", skrze niž od Joppen poutníci do města přicházejí. 2. Par. 33. Soph. 1. Hieron. ibid Neem. 3.
* 15. Studnice neb potůček Gihon, o němž jinde výš psáno bylo. - 16. Stará brána, jináč Soudná, a nyní Golgatha, o té výš psáno bylo.
* 16. Golgatha vrch, a pod ním zahrada hrobu božího, o nichž jinde psáno bylo. Sic také v témž městě byla místa všecka, kterýchž jsem při vypisování Cesty kříže dotekl.
Třetí díl města sloul Druhé město, na hoře ''Moriah'' leželo, v němž chrám páně byl obsažen, a ten jest ode mne nahoře vypsán.
* 1. Brána Studničná aneb Vodní proti východu, proto tak sloula, že nedaleko od studnice Siloë a potoku Kidronu byla. Neem. 2. 38. 12., 2. Par. 23., Jerem. 19. 31.
* 2. Brána Chrámová, jináč Zlatá sloula, od zlatých plechů, jimiž obitá byla; skrze tu do chrámu se chodilo; a tou také Kristus pán na oslici jeda projel. O ní Ezech. 43. 44. píše. Nyní jest zazděná, jakž jsem nahoře napsal.
* 3. Síň pohanská při chrámě.
* 4. Síň Šalomounova.
* 5. Síň kněžská
* 6. Chrám páně.
* 7. Tmavé údolí, jinák Cedron, to jest ''"černé"'', od veliké hlubokosti jeho (že kdož do něho s vrchu chrámu dolů hleděl, tomu se hlava točila a oči pocházely) tak nazvané; to leželo mezi městem na hoře Moriah a městem na hoře Acra ležícím, však nemohlo se z jednoho do druhého nežli dvěma cestami, jednou stupněmi do údolí vytesanými a spravenými, druhou přes pavlače aneb most vysoký. Do toho údolí byl s chrámové zdi uvržen sv. Jakub, Alpheův syn, na 400 loket zvýší. Euseb. 2. hist. Eccl. 1. et 23. Nicephorus 2. hist. 38.
* 8. Trůn Šalomounův, na němž král soudil, draze a nákladně udělán byl. 3. Reg. 10., 2. Paral. 9., Joseph. 8. ant. 5.
* 9. Dům Šalomounův, nad míru pěkný, o němž 3. Reg. 7. 10., 2. Paral. 8. 9., Josephus 8. ant. 5. Na tom místě potom králové křesťanští palác vystavený měli, a řád rytířstva Templářův vyzdvíhli. Vilh. Tyr. 12. bell. sac. 7. Vitria. cap. 65.
* 10. Dům dcery Šalomounovy, o němž 3. Reg. 7. 9., 2. Par. 8., Josephus 8. ant. 5.
* 11. Ovčí brána, o níž jsem nahoře psal, nyní Sv. Štěpána slove.
* 12. Věže ''Meah'', sto loket vysoká, o níž Neem. 3. 12.
* 13. Hnojná brána, skrz niž nečistoty do potoku Kidron se vozily. Neem. 2. 3. 12.
* 14. Ryňk dobytčí, kdež všelijaký dobytek k chrámovým obětem prodáván byl. Joh. 5. ''Augustinus ibidem.''
* 15. Dům ovčí.
* 16. Ovčí rybník aneb ''Bethesda'', o němž nahoře psáno jest.
* 17. Dům královny ''Monobazy. Josephus 6. bell. 7.''
* 18. Dům svaté Anny, o němž jsem nahoře napsal.
* 19. Věže ''Ophel'' velmi vysoká a pevná. ''Josephus 2. bell. 18. et 6. bell. 6. 7. 2. Paral. 27. 33., Neem. 3. 11.''
* 20. Hrad ''Antonia'', pevnost slavná, od krále Herodesa nákladně a pevně vystavená, ku poctivosti Antonia, knížete Římského, tak nazvaná; od ní šla pavlač do chrámu, aby, kdyžby se Židé v chrámě bouřili, vojáci tam po ní přispěti mohli. ''Joseph. 15. ant. 14. et 18. ant. 8.''
* 21. Palác Pilátův, ležel pod pevností ''Antonia'', o němž jsem nahoře napsal. Mezi těmi městy na hoře ''Acra'' a ''Moriah'' ležícími, a mezi horou Sion bylo údolí veliké, skalnaté a široké, kteréž sloulo ''Mello'' aneb ''Tyropeon'', skrz něž dole a přes mosty přes ně na Sion se choditi musilo. V tom údolí, že vody v sobě nemělo, vystavěli králové Judští domy pro poutníky Židovské, kteřížby k svátkům přicházeli, a mnoho v něm řemeslníkův bydlelo. ''2. Reg. 5., 1. Paral. 11., 3. Reg. 9., Neem. 8., Josephus 6. bell. 6.'' Nyní jest rumy zarovnáno.
Čtvrtý díl města byl na hoře řečené ''Bezetha'', a dělil se na dvé, jeden sloul město ''Bezetha'', a druhý Nové město. V městě ''Bezetha''
* 1. byl ryňk dřevný, kde se dříví prodávalo. ''Jos. 2. bell. 24,''
* 2. Rybník, o němž Isaiáš 22.
* 3. Dům Oldy prorokyně. 4. Reg. 22., 2. Paral. 34.
* 4. Brána údolí. 2. Paral. 26., Neem. 2.
* 5. Věže peci, na níž nočním časem oheň hoříval, aby poutníci po horách Jerusalémských do města v noci cestu najíti mohli. Neem. 3. 12.
* 6. Špitál, jejž ''Hircanus'' biskup na peníze, vzaté z hrobu Davidova, vystavěl. ''Joseph. 13. ant. 15. Egesip. 1. hist. Jud. 1.''
* 7. Brána přední, o níž Zachariáš zmínku činí 14.
* 8. Brána prostřední, skrz niž se do Nového města chodilo; o níž Jerem. 39. a 52.
* 9. Věže ''Mariamne''.
* 10. Věže ''Phaselus''.
* 11. Brána Zahradní, jináč ''Genath''. Josephus 6. bell. 6. 7. 8.
* 12. ''Hippicus'' věže.
Ty tři věže nákladné a jako palácové pokoji pěknými ozdobené byly, vůkol domu Herodesa krále, o nichž jsem nahoře napsal. A byl v tom městě dům sv. Marka evangelisty, o němž nahoře.
V Novém městě :
* 1. Hrad Assyrských. Josephus 6. bell. 8. et 13.
* 2. Koňská brána, od toho nazvaná, že tu král Šalomoun konírny měl. 3. Reg. 10., 2. Paral. 9.,
* 3. Věže nárožní, o níž 2. Paral. 26., Joseph. 9. ant. 11.
* 5. Široká ulice. Neem. 3. 8.
* 6. Brána Benjamin. Neem. 2., Zachar. 14., Jerem. 37.
* 8. Věže ''Psephina''; věže nárožní a osmihraná, velmi vysoká, s níž, když jasno bylo, Arabia a končiny Židovské spatřiti se mohly. Josephus 6. bell. 2. 5. 6.
* 9. Dešťová brána ''(Neem. 12.)'', od toho sloula, že ležela při stráni, s kteréž voda dešťová touž branou do Nového města tekla a ulice jeho proplakovala.
Mezi horou ''Bezetha'' a dvěma ''Moria'' a ''Acra'' bylo údolí plné vody, a přes ně mostové branami opatření. A tak každé město bylo vůkol jednou zdí pevnou opatřeno, na kteréž 90 věží stálo, jedna od druhé 200 loket vzdálí, zed 30 loket vysoká, 20 tlustá, a ta z kamene mramorového velikých kusův, že obyčejný kámen byl 20 loket dlouhý, 5 vysoký a 10 široký, vše železy a skobami spojované, ač okolo chrámu z většího dílu kamení 25 loket dlouhé, 8 vysoké a 12 široké bylo. Příkopové 40 noh hlubocí, 250 širocí, a z většího dílu z skály vytesaní byli. Josephus 15. ant. 14. de bello lib. 6. c. 6.
Řádek 258 ⟶ 270:
* 1. Ležení Římanův, odkudž Římané na město skrze troje zdi útokem hnáti začali, potom skrze hrad ''Antoniam'', po něm skrze chrám, naposledy skrz horu Sion se dobývati musili. ''Josephus 6. bell. 2. 3. 5. 6. 7. 8. 9. 10. et 7. bell. 1. 2. 4. 8. 10. 15. 16.'' S kteréžto strany tolikéž křesťané pod správu knížete Gotfrida z Bullionu, a to vedlé brány Efraim, město zlezli; a týmž spůsobem a s též strany město potom ztratili a Saracenům v moc postoupili. ''Vilhel. Tyr. bell. sacr. lib. 8. c. 5. et 18. et Continuat. bell. sac. lib. 1, c. 7.''
* 2. Vrch půlnoční, na němž ''Pompejus'' proti městu ležení měl. ''Josephus 6. bell. 13.''
* 3. Ležení Chaldejské, kdež král Nabuchodonozor města dobýval. 4. Reg. 23. Jerem. 1. 39. 52.
* 4. Hrob Herodesa ''Agrippy'', kterýž pro pýchu od anděla trestán byl. Actorum 12., Joseph. ant. 19. c. 6.
* 5. Rybník hadí; o němž Josephus 6. bell. 4.
* 6. Vrch pohoršení, na němž král Šalomoun Moabským ženám k vůli modle ''Chamos'' kostel vystavěl, a jej král Joziáš zbořil. 3. Reg. 12., 4. Reg. 23.
* 7. Ves ''Getsemany'', o níž výš psáno jest.
* 8. Zahrada Olivetská, o kteréž nahoře psáno jest.
* 9. Studnice dračí, o níž Neem. 2.
* 10. Hora Olivetská, s kteréž Kristus pán na nebe vstoupil; o ní jinde výš jsem poznamenal.
* 11. Chrám modly ''Astarot'', o němž nahoře psáno.
* 12. Voda z chrámu tekla pod zemí do potoka Cedron.
* 13. Městečko, z něhož oslici a oslátko Kristu pánu přivedli. Matt. 21., Mar. 11., Lucae 19.
* 14. Chrám modly ''Melchom'' Ammonitský, kteréž král Šalomoun k vůli svým ženám obětoval, a potom od Joziáše krále zbořen byl. 3. Reg. 11., 4. Reg. 23.
* 15. Hora zhoršení; o níž nahoře jsem poznamenal.
* 16. Údolí ''Gehinnom, Ennom a Tophet'', o nichž nahoře psáno.
* 17. Věže modly ''Moloch'', o níž jsem nahoře psal.
* 18. Hrob Absolonův, o kterémž výše psáno.
* 19. Studnice Siloa, o té již napřed psáno.
* 20. ''Hakeldema'', o tom také psáno.
* 21. Studnice hořejší, o níž 4. Reg. 18. 2. Paral. 32., Isai. 7. 36.
* 22. Ležení Assyrských, na kterémžto týchž Assyrských tehdáž 185.000 od anděla, pro rouhání se bohu, zbito bylo. 4. Reg. 18. 19.
* 23. Skrýše apoštolův, o nichž napřed psáno jest.
* 24. Hora ''Eroge'', o též jsem napsal nahoře.
* 25. Jáma Jeremiáše proroka, kdežto nad Jerusalémem pláč svůj složil, o čemž v pláči jeho 1. 2. 3. 4. 5. kap. Císařová Helena tu kaplu vystavěti dala. Nicephorus 8. hist. 30.
* 26. Skrýše sv. Petra, kdežto, po zapření Krista pána před Židy, hořce plakati a pokání činiti měl. Matt. 26. Lucae 24.
* 27. Strom, na němž se Jidáš oběsiti měl, v té straně byl. Act. 1. Mat. 27. Brocard. it. 6. Sal. tom. 8. cap. 5. píší, že byl strom morušový, a že ještě za jejich časů stál. Ale nám jiné místo vicarius ukazoval, o čemž při spatřování míst hory Olivetské jsem položil.
Naposledy doložím k této kapitole i toho, což mnozí ''thalmutistové'' a rabinové in ''Judaicis decadibus'' o chrámu Jerusalémském pokládají, totiž, že bylo deset skutkův a divův božích zvláštních při chrámu, kteříž všem vůbec známí a každodenní byly, a když přestávaly, znamení patrného hněvu božího předukazovaly. Pročež lid nejednou, příčinou přestání jich, ku pokání se obracoval, vedlé žalmu Davida s. 74.: "Zázrakův našich jsme neviděli, jižť není proroka a nás více znáti nebude."
* 1. Že při obětech a bití dobytka k zápalům žádná žena těhotná se nevzhlédla, sobě ničehož nezošklivila a nepotratila.
* 2. Že se nikdy maso nezsmradilo.
* 3. Že tam žádných much a jiných nečistot na mase nebylo.
* 4. Žádného strachu a lekání nočního nejvyššímu knězi, ve dny očišťování a v chrámě celé noci bdění, se nestalo.
* 5. Ohně a plamene zápalných obětí na oltáři žádný déšť neuhasoval.
* 6. Vítr dýmu neporážel.
* 7. Gomer s mannou a chlebové posvátní porušení nebrali.
* 8. Stáli těsně a pohromadě při modlitbách, a mohli bez utištění klekati a na tváře své padati.
* 9. Had žádného v Jerusalémě neuštípl.
* 10. Neřekl jeden k druhému: "Těsno mi v Jerusalémě," aneb: "Nemám kde v Jerusalémě noclehovati a býti," zvláště v čas svátkův, když na sta tisíce lidu přespolního do města se přibralo.
Ti divové boží v čas ukřižování Krista pána přestali; a jakž soudí učitelové křesťanští, že tehdáž, když se opona chrámová roztrhla; ale jakž židovští rabinové píší, 40 let před zkázou Jerusalémskou.
{{Konec formy}}
| |||