Ottův slovník naučný/Hexapla: Porovnání verzí

| AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]]

'''Hexapla''' (řec), {{Prostrkaně|šesteré}}, t.&nbsp;j. knihy (βιβλία), název [[../Origenes|Origenova]] (v.&nbsp;t.) kritického vydání hebrejského textu biblického s parallelními převody řeckými. Účelem Origenovým bylo, zjednati spolehlivý překlad biblický a tím pro svět křesťanský pomůcku, k níž stejně mohl by se odvolávati jako Židé na text hebrejský. Za tím účelem sestavil vedle sebe v parallel. kolumnách text hebrejský v písmě hebrejském a řecké transkripci a překlady Aquilův, Symmachův, Septuagintu a Theodotionův. K jednotlivým knihám použil i jiných ještě převodů, celkem tří, od neznámých autorů. Hlavní péči věnoval textu Septuaginty, jejž pečlivě srovnal s hebrejským originálem a kde poskytoval více než tento, dotyčné místo — označil, kdežto místa tam chybějící z ostatních překladů přejímal, jak zdál se mu který nejlepším, a hvězdičkou označoval. '''H.''' povstala snad v Caesarei Palestinské po r.&nbsp;231 po&nbsp;Kr. Origenův text Septuaginty stal se pak církevním textem v Palestině a byl i o sobě vydán Eusebiem a Pamfilem. Ještě sv.&nbsp;Jeronym nalezl čásť '''H'''-ly u Pamfilia v Caesarei, později však zanikají zprávy o ní úplně. Soudilo se, že vzala za své při dobytí Caesaree Araby ok. r.&nbsp;653, až r.&nbsp;1896 nalezeno v Miláně v řeckém palimpséstu z X.&nbsp;stol. nově přepsaném ve XIII. nebo XIV.&nbsp;stol. s malými mezerami 11&nbsp;žalmů. Nález svědčí tedy, že ještě v X.&nbsp;st. '''h.''' existoval a Ceriani vydal v <span lang="it">Rendiconti dell Instituto Lombardo Serie II. Vol.&nbsp;29</span> (1896) žalm 45, 1—4. Nálezce Norcati pak chystá vydání celku. V nálezu stojí překlad Symmachův před Aquilovým. Zachovány jsou jen zlomky, ale i ty jsou důležity, poněvadž materiál, s nímž Origenes pracoval, většinou se ztratil. O sebrání zlomků pracovali Peter Morin v sixtinském vydání Septuaginty (1587 v Římě), Drusius (<span lang="la">Veterum interpretum Graecorum in totum V. T. fragmenta collecta etc.</span> 1622), Martianay (zlomky zachované u sv.&nbsp;Jeronyma ve 2.&nbsp;sv. děl sv.&nbsp;Jeronyma, Pař., 1699) a nejúplněji, ač zhusta nekriticky a ne vždy správně a úplně, Bernard de Montfaucon v <span lang="la">Hexaplorum Origenis quae supersunt</span> atd., Paříž, 1714, 2&nbsp;sv., nově vydal K.&nbsp;Fr.&nbsp;Bahrdt, Lipsko, 1769—70, 2&nbsp;č., ač v celku bez důležitých poznámek Montfauconových. Doplňky k Montfauconově sbírce podali J.&nbsp;G.&nbsp;Scharfenberg (<span lang="la">Animadversiones</span> atd., Lip., 1776 a <span lang="la">Spec. animadversiones</span>, t., 1774), J.&nbsp;Ch.&nbsp;Döderlein (v Eichhornově Repertoriu), Chr.&nbsp;Fr.&nbsp;Matthäi (<span lang="la">Animadversiones ad Origenis '''H.'''</span>, t.), J.&nbsp;F.&nbsp;Schleussner (<span lang="la">Curae hexaplares</span>, k žalmům, Got., 1785). O částečnou restituci '''H'''-ly pokusil se G.&nbsp;L.&nbsp;Spohn (Jeremias vates…, Lip., 1794, 1824). Srv. <span lang="la">Chrestomathia Hexaplaris</span> od J.&nbsp;G.&nbsp;Trendelenburga (Lip., 1794). Nejnovější jest Fieldovo: <span lang="la">'''H'''-lorum Origenis quae supersunt</span> (Oxf., 1867 a&nbsp;n.). ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]''