Ottův slovník naučný/Alí: Porovnání verzí

| AUTOR = [[Autor:František Šembera|František Šembera]], [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]], neuveden

'''Alí''': '''1)''' syn Abú Tálibův, jenž prý první ze všech Arabů bratrance svého Muhammeda uznal prorokem Alláhovým a pojal později dceru jeho z Chadídže, Fátimu, za manželku. Stráviv mládí své v domě Muhammedově byl později nejvěrnějším jeho druhem a rádcem, pomáhal mu při útěku do Medíny, horlivě účastnil se válečných jeho podniků (také dobytí Mekky) a když Muhammed táhl do Syrie, byl jeho náměstkem v Medíně. Proto bylo lze očekávati, že stane se i nástupcem prorokovým; avšak stalo se jinak, a po smrti Muhammedově zvolen za chalífa tchán jeho, Abú Bekr. '''A'''. nevzdal se práva svého na trůn, ale chtěje zabrániti roztržce sám uznal prvého chalífa. I proti oběma následujícím chalífům nic nenamítal a za Omarovy nepřítomnosti byl i jeho náměstkem v Medíně. Teprve když Osmán r. 656 byl zavražděn, '''A'''. zvolen byl za chalífa. Hned však s počátku bylo mu činiti se vzpourou, již proti němu hlavně zosnovala Aiša, vdova po Muhammedovi, dcera Abú Bekrova nemohouc zapomenouti, že jednou pochyboval o manželské věrnosti její. '''A'''. vzpouru potlačil a matku věřících do zajetí zavedl do Medíny, avšak krátce potom povstání nové a nebezpečnější proti němu nastrojeno od panovačného místodržitele syrského Muávijje z rodu Omajjova. Za války, jež tehdy se rozzuřila, vyznavači islámu vespolek krutě se vraždili a proklínali, pomsta krevní slavila divé orgie. Za okolností takových tři fanatikové se zapřisáhli, že zabijí tři hlavní původce stálých nepokojův, '''A'''-ho, Muávijju a Amra, syna Asiova, Muávijjova to spojence, aby věřícím zjednán byl pokoj. Avšak jediný '''A'''. zavražděn vstupuje do mešity, Amr a Muávijja z nebezpečenství šťastně vyvázli (661). O '''A'''-m zachovaly se zprávy podrobné: byl postavy prostřední, zavalitý a holou jeho hlavu svěžích tváří zdobil dlouhý, bílý vous; byl výmluvný, učený, zbožný, věrný, obětavý, v nebezpečí statečný jako lev, avšak nedostávalo se mu praktičnosti životní. Zabýval se též básnictvím, i přičítá se mu sbírka přísloví (vydaná Fleischerem v Lipsku 1837) a díván básní většinou náboženských (Bulak 1840). Smrtí '''A'''-ovou přešel chalífát na Omajjovce a po nich na Abbásovce; nicméně velká čásť muslimů trvala při '''A'''-m, jeho a potomky jeho prohlašujíc za chalífy jediné oprávněné a předchůdce jeho Abú Bekra, Omara a Osmána klatbou stíhajíc. A tak nesmiřitelný rozkol muhammedánský mezi šiity (přívrženci '''A'''-ovými) a jejich odpůrci vlekl se dále a trvá po dnešní den. Přívrženci '''A'''-ovi všelijak jej idealisovali. Někteří přenesli na něj a potomky jeho také staroindické učení o přetělování se božstva, i hlásali, že byl netoliko prorokem, nýbrž vtěleným bohem, a bůh že stále se vtěluje v potomcích jeho, v imámech. (Srv. Šembera, Dějiny středověké I.) ''[[Autor:František Šembera|Šra.]] [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]''

'''2) A'''. Vasí' (Alí Široký) z Filipopole († 1543), největší prosaik turecký, nepřekonaný vzor ozdobné mluvy turecké. Je původcem hlavně tureckého překladu »Světel Kanopových« (''Anvári Suhajlí''), perského spracování slavného velkého eposu zvířecího, známého jménem bajek Bidpájových. Překlad tento s názvem ''Humájún-náme'' (Kniha královská) považuje se podnes za nejskvělejší plod mluvy a slohu tureckého. Podklad jeho jest ozdobná prosa protkaná hojně krásnými verši arabskými, perskými a tureckými. '''A'''. věnoval jeho vypracování celý svůj život. V odměnu jmenován byl od sultána Solímána soudcem brúským, avšak již po roce zemřel. Dílo jeho vydáno opětně v orientu (na př. v Káhiře 1836), překlad francouzský od Gallanda v Paříži 1725, doplněný Cardonnem t. 1778; německý překlad současně s vydáním textovým počat ve Vídni 1855 Adelburgem. ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]''

'''3) A'''. {{Prostrkaně|Mustafá Čelebi}} z Kallipole (* 1542 – † 1599), jeden z nejplodnějších spisovatelů tureckých, básník, ač bez nadání, a historik. Maje 14 let složil romantickou báseň ''Mihr u máh'' (Slunce a měsíc). Jiná romantická báseň jest ''Mihr u vefá'' (Láska a věrnost). Asketického obsahu jsou básně ''Rijáz-ul-yrfán'' (Zahrady poznání) a ''Tuhfet-ul-uššák'' (Dar milujících). Napsal i perský a turecký díván. Důležitější jest jeho činnost historická, jíž náleží vedlé monografií historických hlavně dílo ''Kunh-ul-achbár'' (Sklad zvěstí), všeobecné dějiny říše a provincií rúmských o 4 dílech. Prvý díl počíná stvořením světa a jedná o historii národů starých, druhý díl o národě arabském, životě, způsobech a činech proroka Muhammeda a zákonitých prvých chalífů, dále Omajjovců a Abbásovců, jakož i o mužích, již za této doby jako učenci, šeichové, lékaři a filosofové literárně byli činni, třetí o Turcích a Tatarech a čtvrtý o dějinách říše osmánské do r. 1594 a o provinciích rúmských (říše byzant.). Dle Hádží Chalífy jest to směs hubeného a tučného, svěžího a suchého. Hlavní cena jeho spočívá však v přesnosti a pravdivosti, s kterou líčí autor události bez bázně a strachu před mocnými vezíry, a to činí dílo jeho zvláště důležitým; ještě větší cena náleží stručnému výtahu téhož spisu, v němž autor filosoficky rozbírá příčiny úpadku předních dynastií. Psal i spisy prosaické obsahu ethického a mystického. ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]''