Ottův slovník naučný/Akadémie: Porovnání verzí

{{Textinfo

|TITULEK= Akadémie

|POPISEK=

|ZDROJ= ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 570–607. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n606/mode/1up Dostupné online.]

'''Akademie uherská''' (''Magyar tudományos akademia''). První myšlénka zříditi uherskou společnost věd vznikla na sklonku XVIII. stol., když germanisační snahy císaře Josefa II. národní vědomí maďarské ze snů probouzeti počaly. Agitace Jiřího Bessenyeie, král. tělesného gardisty při dvoru Marie Terezie, a Mikuláše Révaye, zakladatele maďarského jazykozpytu, způsobily, že uherský sněm z roku 1790–91 ustanovil zvláštním zákonem zřízení '''a'''. '''u'''-ké. Věc zůstala však při pouhém ustanovení, neboť se nedostávalo peněz. Též druhé usnesení prešpurského sněmu r. 1825 bylo by mělo snad týž výsledek, kdyby nebývalo epochálního vystoupení hrab. Štěpána Széchényie, jenž obětovav jednoroční svůj důchod 60.000 zl. konv. ''m''. nadchl ostatní shromážděnou šlechtu k okamžitým vydatným obětem. Hrabě Štěp. {{Prostrkaně|Széchényi}}, bar. Abrahám {{Prostrkaně|Vay}} a hrabata Jiří {{Prostrkaně|Andrássy}} a Jiří {{Prostrkaně|Károlyi}}, tak zvaní čtyři »první zakladatelé akademie«, vypracocovali{{Redakční poznámka|''Správně'': vypracovali.}} předlohu »de erigenda ad culturam linguae patriae erudita societate seu academia hungarica«, kterouž sněm z r. 1827 článkem zákona XI. a XII. schválil. Dne 17. list. 1830 '''a'''. '''u'''. za předsednictví svého protektora, {{Prostrkaně|palatina arciknížete Josefa}}, se ustavila. První zakladatelé a členové '''a'''. '''u'''-ké měli s počátku spíše praktické než přísně vědecké cíle na zřeteli. Prvním účelem jejich bylo pozdvihnouti a zvelebiti jazyk maďarský a zjednávati mu platnost ve všech oborech života veřejného, tvořiti terminologii maďarskou pro všecky obory vědění, vydávati vědecká díla v jazyku maďarském, překládati vynikající díla cizí, podporovati národní literaturu, sbírati a vydávati staré písemní památky a j. Roku 1846 vydala '''a'''. '''u'''. důležité dílo ''A magyar nyelv rendszere'' (System jazyka maďarského) a r. 1845 počala vydávati monumentální slovník jazyka maďarského (redakcí Řeh. {{Prostrkaně|Czuczora}} a Jana {{Prostrkaně|Fogarasiho}}), který 1874 byl dokončen. Též dávala podnikati cesty výzkumné v zájmu maďarského jazykozpytu ({{Prostrkaně|Gegö}}, {{Prostrkaně|Jerney}}, {{Prostrkaně|Reguly}}, {{Prostrkaně|Bálint}} a j.). '''A'''. '''u'''. má tři třídy: 1. pro jazykozpyt a aesthetiku, 2. pro vědu filosofickou, sociální a historickou, 3. pro vědy mathematické a přírodovědecké. Členové jsou vnitřní a zevnitřní. Vnitřní rozdělují se na čestné (nejvyšší počet 24), řádné (nejv. počet 60) a dopisující v počtu neobmezeném. Každá třída má svého zvláštního předsedu a tajemníka. Třídám podřízeny jsou rozličné stálé kommisse, do kterých i nečlenové přijímáni býti mohou. Tyto kommisse jsou: 1. Jazykozpytná, jejímž účelem jest pěstovati studie jazyka maďarského a příbuzných jazykův altajských. Orgánem jejím jest časopis: ''Nyelvtudományi közlemények'' (Zprávy jazykovědecké). Kommisse tato vydala posud mnoho vzácných odborných spisů. 2. Historická, jejímž účelem jest vyhledávati, sbírati a vydávati historické prameny uherské. Její hlavní publikace jsou: ''Monumenta Hungariae Historica'' ve čtyřech odděleních: ''Diplomataria, Scriptores, Monumenta comitialia, Acta extera''. 3. Archaeologická s publikacemi: ''Monumenta Hungariae archaeologica, Archaeologiai Közlemények'' (Zprávy) a Archaeologiai Ertesítő (Věstník). 4. Statistická a národohospodářská vydává. Statisztikai és Nemzetgazdasági Közlemények (Zprávy statist. a národohospodářské). 5. Mathematickopřírodovědecká s orgánem: Matematikai és Természettudományi Közlemények. Krom těchto kommissí jest činna ještě jedna zvláštní kommisse pro vydávání knih z nejrůznějších oborů lidského vědění, ať již v originále nebo v překladech, za účelem rozšiřování vědy v národě a zvelebování národní literatury. Jako orgány celé '''a'''. '''u'''-ké vycházejí ještě ''Évkönyvek'' (Ročníky, dosud 25 kvartových svazkův) a ''Ertekezések'' (Pojednání) a od roku 1869 též ''Almanach'', jakýsi druh obšírné výroční zprávy s uváděním personalií, stavu jmění atd. Dva časopisy, ač nejsou přímo orgány '''a'''., lze považovati přece za její publikace, poněvadž ona jmenuje jejich redaktory a dává jim stálé podpory. Jsou to: dvouměsíčník ''Budapesti Szemle'' (Budapešťská Revue, red. Pavel Gyulay) a ''Magyar Nyelvör'' (Strážce jazyka maďarského, redaktor Gabriel Szarvas). '''A'''. '''u'''. udílí 19 stálých cen za práce z rozmanitých odborů vědy a poesie, většinu z nich v každém a některé v každém druhém až třetím roce. Značnější z nich jsou: cena dámská 1200 zl. v každém roce za populárně psané dílo vědecké, každoroční cena 100 dukátů hraběte Telekia střídavě za tragédii a veselohru, Karácsoniyova 400 dukátů v každém druhém roce za dramata, Fayova 3000 zl. v každém třetím roce za dílo vědecké neb vědecký vynález, Bézsánova 1200 zl. v každém třetím roce za dílo přírodovědecké. Knihovna '''a'''. '''u'''-ké, zaujímající po musejní a universitní v Budapešti třetí místo, vznikla sloučením několika darovaných privátních knihoven a čítá přes 100.000 svazkův a vzácnou sbírku rukopisův. Od r. 1868 dostává od státu roční subvence 5000 zl. Od r. 1868 má nádherný palác zbudovaný nákladem 1,000.000 zl. Zbytek sešlých příspěvků v obnosu 1,110.000 zl. uložen jako fond reservní. Budova tato, v kteréž umístěna jest též uherská zemská obrazárna, jest pramenem značných příjmů. Jmění '''a'''. '''u'''-ké obnáší přes 2,000.000 zl. Za celou dobu svého, v bouřlivých létech 1848–49 jen na krátký čas přerušeného působení vykonala '''a'''. '''u'''. ve prospěch národa svého veliký kus duševní práce, při které se řídila heslem někdejšího svého předsedy hraběte Emila Dessewffia, »aby každý akademik byl nejen zasvěcencem vědy, nýbrž zároveň strážcem národnosti své«. Ta okolnost, že jazyk maďarský mimo Uhry jen velmi skrovnému počtu lidí znám jest, vzbudila v některých kruzích ne zcela odůvodněné pochybnosti o vědecké ceně většinou maďarských publikací této '''a'''. '''u'''-ké, mezi kterými vedlé slabších se nalézá zajisté též mnohé dílo veliké a vzácné ceny vědecké. ''[[Autor:František Brábek|Bbk.]]''

 

 

{{Prostrkaně|Britannie a Irsko}} mají jednu '''a'''-ii vědeckou v Dublině a tři '''a'''. umělecké v Londýně, Edinburghu a Dublině. Většina vědeckých institutův anglických nese název »společností« (''societies''), jež vytkly sobě za úkol pěstiti zvláště jednotlivá odvětví vědy. Ze značného počtu těchto společností majících sídlo své obyčejně ve velkých a vynikajících městech anglických jmenovati sluší zvláště dvě, {{Prostrkaně|královské společnosti v Londýně a v Edinburghu}}. '''Král. společnost v Londýně''' (''Royal Society'') povstala ze soukromé společnosti, v Oxfordě r. 1645 podnětem J. Wilkinsa založené. Roku 1658 byla do Londýna přeložena. a r. 1660 povýšena Karlem II. na společnost státní. První schůze společnosti konána 22. dubna r. 1663; od r. 1666 započato s vydáváním každoročních publikací pod titulem ''Philosophical Transactions''. Královská společnost londýnská náleží mezi nejznamenitější vědecké instituty evropské, jimž děkujeme za nynější mohutný rozkvět věd přírodních. – Mladší jest '''král. společnost v Edinburghu''', která r. 1783 byla založena. – K oběma druží se '''královská a. irská''' (''Royal Irish Academy of Science''), založená r. 1782 při universitě dublinské. První svazek publikací této '''a'''. vydán r. 1788. Nyní vychází současně dvojí publikace: ''Proceedings'' a ''Transactions''.

{{Prostrkaně|Amerika}}. '''A. a příbuzné ústavy vědecké i umělecké ve Spoj. Obcích''' jsou velice četné. Vznikly jednak obětavostí jednotlivých států, jednak štědrostí osob soukromých i oplývají bohatostí prostředků, jimiž účelu svému plně věnovati se mohou. Z těchto ústavů vědeckých i uměleckých vyjmenovány-buďtež nejpřednější. Nejstarší ústav vědecký v Americe založen r. 1744 ve Filadelfii úsilím slovutného Franklina. Nazván jest ''American Philosophical Society'', presidentem byl Thomas Hopkinson, sekretářem Franklin, členy pak mezi jinými botanik Bartram, mathematik Godfrey a jiní. Ústav však brzo zanikl; než roku 1768 vstoupil znova v život změniv jméno své v ''American Society for Promoting Useful Knowledge''. Zatím ustavila se ve Filadelfii jiná společnost vědecká přijavši název ''Junto or Society for the Promotion of Useful Knowledge'', však rok založení jejího není znám, toliko zprávy její datují se od r. 1758. Roku 1769 spojily se obě společnosti ve společnost jedinou: ''American Philosophical Society for Promoting Useful Knowledge'' se sídlem ve Filadelfii, i zvolily Franklina za prvního svého presidenta. Tato nejstarší vědecká společnost americká kvete dosud, chová velikou bibliotéku (30.000 sv.) a publikuje od roku 1789 ''Transactions'', od r. 1838 pak ''Proceedings''. – Po této společnosti jest nejstarším ústavem vědeckým '''a'''. {{Prostrkaně|přírodovědecká}} se sídlem ve Filadelfii: ''Academy of Natural Sciences of Philadelphia'', činná od r. 1817. Má velikou bibliotéku a bohaté museum, v němž sbírky měkkýšův a ptáků vedlé sbírek londýnských a lejdských jsou nejbohatší na světě. Publikace této '''a'''. vycházejí pode jménem ''Journals'' (od r. 1817) a ''Proceedings'' (od r. 1841). Jejím odvětvím jest společnost entomologická (''American Entomological Society''), vydávající zvlášť své zprávy. – Třetí na řadě dle stáří jest americká '''a'''. {{Prostrkaně|věd a umění}} (''American Academy of Arts and Sciences'') v Bostoně, založená 1780. Honosí se bohatou bibliotékou (20.000 svazků) a publikuje velmi pilně ''Memoirs'' od r. 1785, ''Proceedings'' od r. 1846. – Rovněž v Bostoně má sídlo své {{Prostrkaně|společnost přírodovědecká}} (''The Boston Society of Natural History''), utvořená r. 1831 ze starší společnosti (''Linnaean Society'') založené r. 1830. Společnost tato jest vlastníkem knihovny s 18.000 sv. a bohatého přírodovědeckého kabinetu. Publikace její jsou: ''The Boston Journal of Natural History'' od roku 1834 a ''Proceedings'' od r. 1841. – V New Havenu ve státě Connecticut má sídlo své jiná '''a'''. {{Prostrkaně|vědecká a umělecká}} (''The Connecticut Academy of Arts and Sciences''), založ. r. 1799. Publikace její ''Transactions'' vydávány jsou od r. 1866. – R. 1818 založen v New Yorku ústav vědecký, jenž nesl název ''Lyceum of Natural History''. Tento ústav přeměněn roku 1876 v '''a'''-{{Prostrkaně|ii vědeckou}} (''The New York Academy of Sciences''). '''A'''. má bohatou bibliotéku, a z publikací jejích sluší jmenovati zvláště ''Transactions'' od roku 1881 vycházející. – Roku 1867 založena v Salemu ve státě Massachusets nová '''a'''. {{Prostrkaně|vědecká}}, jejíž zakladatelem byl známý lidumil George Peabody, po němž též jméno nese (''The Peabody Academy of Sciences''). Pojednání její (''Proceedings a Memoirs'') vycházejí od r. 1869. – Zvláště čestné místo mezi vědeckými ústavy severoamerickými zaujímá {{Prostrkaně|Národní}} '''a'''. {{Prostrkaně|vědecká}} (''The National Academy of Sciences'') ve Washingtoně, utvořená r. 1863 ze založ. dříve již (r. 1840) ústavu národního (''National Institution for the Promotion of Science and the Useful Arts''). '''A'''. tato má ke 100 členům, jest rozdělena na dvě třídy, mathematickofysickou a přírodovědeckou, i koná dvakráte do roka společné schůze, v lednu ve Washingtoně, v srpnu v některém jiném městě. Vědecké její publikace jsou: ''Annuals'' a ''Reports'' vycházející od roku 1863 a ''Memoirs'' od r. 1866. – Po způsobu anglické associace ustavila se na meetingu ve Filadelfii r. 1848 americká associace pro pokrok věd (''The American Association for the Advancement of Science''). Spolčení toto, jež předcházela associace geologů a přírodopiscův amer. (1840–47), koná kočovné sjezdy, na nichž rokuje se o otázkách vědeckých. Od r. 1849 vycházející publikace této associace (''Proceedings'') přinášejí velmi cenné příspěvky vědecké. – Zvláštní postavení mezi vědeckými ústavy severoamerickými zaujímá {{Prostrkaně|Smithsonův Institut}} (''The Smithsonian Institution'') ve Washingtoně. Jsa bohatě nadán zasahuje nejúčinněji v pokrok a rozkvět vědecký ve Spojených Obcích. Založen byl šlechetnou obětovností Angličana Jamesa Smithsona, jenž zemřel r. 1829 v Janově a odkázal k účelu tomu 515.169 dollarů. Zvláštním aktem kongressu washingtonského r. 1846 zřízen jest z odkazu tohoto velkolepý ústav, nesoucí název ''Smithsonian Institution for the increase and diffusion of Knowledge among men''. V čele Smithsonova Institutu stojí president Spojených Obcí, správa vedena jest úředníky vládou jmenovanými. V nádherném paláci ústavu umístěno jest museum. knihovna, kabinety přírodovědecké a čítárny, rovněž sloučeny jsou s ústavem hvězdárna a umělecká gallerie. Ustav má dále čtyři oddělení: pro astronomii, ethnologii, meteorologii a zemský magnetismus, vydržuje svým nákladem na 500 meteorologických stanic po celé severní Americe i udržuje spojení výměnou publikací se všemi vynikajícími cizozemskými ústavy vědeckými. Bohatými fondy svými podporuje výzkumy vědecké a vydává nákladná díla obsahu vědeckého. Z publikací ústavu sluší jmenovati: ''Annual Repports'' od r. 1846; ''Miscellaneous Collections'' od r. 1862 a ''Contributions to Knowledge'' od r. 1848. – Zbývá ještě jmenovati vědecké ústavy severoamerické významu menšího, tak '''a'''. přírodovědeckou v San Franciscu (zal. r. 1853), '''a'''. vědeckou v Chicagu (zal. 1856), společnost přírodovědeckou v Cincinnati (zal. r. 1870) a '''a'''. přírodovědeckou v Davenportu (zal. 1867), pak některé odbornické společnosti, tak »Horticultural Society«, zal. v Bostoně r. 1829 a »American Chemical Society«, ustavenou v New Yorku r. 1876.

 

 

V '''Australii''' trvá několik učených společností majících ráz evropských '''a'''-ií: {{Prostrkaně|Linean Society of New South Wales a Royal Society of New South Wales}} v Sydney, {{Prostrkaně|Philosophical Society a Royal Society of Victoria}} v Melbourně, {{Prostrkaně|South Australian Institute}} v Adelaidě, {{Prostrkaně|Royal Society of Tasmania}} v Hobart Townu (zal. 1848), a {{Prostrkaně|New Zeeland Institute}} ve Wellingtoně. Všecky téměř vydávají tištěné publikace, z nichž zvláště přírodovědecké došly i v Evropě ocenění a uznání.

{{Prostrkaně|Akademie duchovní a jiné ústavy vyučovací}}: '''Akademie duchovní římsko-katolické v Rusku'''. 1.'''A'''. {{Prostrkaně|vilenská}}, do roku 1833 byla to bohoslovecká fakulta university vilenské a nazývala se ''glavnaja seminarija dlja rimsko-katoličeskago duchovenstva''. Po zrušení university vilenské (1833) přeměněna fakulta tato v '''a'''-ii a spojena s biskupským seminářem vilenským. R. 1844 '''a'''. vilenská přeložena do Petrohradu, avšak seminář ponechán ve Vilně. Tím '''a'''. vilenská přešla v 2. '''a'''-ii {{Prostrkaně|petrohradskou}}. 3. '''A'''. {{Prostrkaně|varšavská}} zřízena byla r. 1836 a zrušena r. 1868. – '''Akademie duchovní pravoslavné v Rusku''' nazývají se čtyři vyšší ústavy, jejichž úkolem jest připravovati chovance škol duchovních k úřadu kněžskému a zároveň dohlížeti na školy duchovní. Jméno '''a'''-ií vyskytuje se od r. 1701; stanovy jejich potvrzeny byly r. 1814. '''A'''. podřízeny byly svatému synodu, od něhož také rektor byl jmenován. Rektorem mohl býti kněz s hodností magisterskou. '''A'''. duchovní měly dvě oddělení, každé o dvou létech. Předměty učebné, jak níže uvedeno při jednotlivých '''a'''-iích, nebyly pouze theologické: nalézáme tu i dějiny vlastenecké, mathematiku, fysiku a j. R. 1870 hr. Tolstoj, tehdejší vrchní prokurátor sv. synodu, zavedl nové zřízení '''a'''-ií duchovních, kteréž velice se podobá zřízení nynějších universit ruských. Nejvyšší správu má {{Prostrkaně|sovět}} (výbor), v němž zasedá rektor se 3 pobočníky, inspektor a 2 professoři z každého ze tří oddělení. Rektoru a pobočníkům svěřena jest také správa hospodářská. Rektor musí býti doktorem bohosloví. Za posluchače mohou býti přijati, kdož ukončili seminář (duchovní školu střední) nebo klassické gymnasium. Vedlé řádných jsou též posluchači mimořádní. Předměty učebné rozděleny jsou ve tři skupiny: {{Prostrkaně|bohoslovnou}} (5 předmětů; mimo to jeden jazyk klassický a jeden nový), {{Prostrkaně|církevně}}-{{Prostrkaně|historickou}} a {{Prostrkaně|církevně}}-{{Prostrkaně|praktickou}} (po 6 předmětech). Mocný vliv na všecky ostatní měla a za vzor pokládána byla nejstarší duchovní '''a'''. kijevská. – {{Prostrkaně|Akademie kijevská}}. Snahy jesuitův o školství ve stol. XVI. docházely napodobení též u církve pravoslavné: na konci století XVI. shledáváme pravoslavnou školu ostrožskou, lvovskou, vilenskou atd. Účelem jejich bylo podati vzdělání potřebného ke stavu duchovnímu. Největší vliv na osvětu západoruskou měla škola kijevská, jež připomíná se v knihách vévodství kijevského k roku 1594. Zvláštní zásluhy o školu kijevskou dobyl si Petr Mogila, vojevoda multanský, kterýž jako archimandrita kijevopečerský (od r. 1628) na vlastní útraty vyslal několik bratří do ciziny, aby na '''a'''-iích poznali osvětu západní. Petr Mogila radou i prostředky hmotnými po celý život podporoval {{Prostrkaně|kollegium}} kijevské – jak za něho i po něm jmenována škola kijevská. Kollegium mělo 8 tříd. Prvých 6 tříd tvořilo {{Prostrkaně|nižší oddělení}} – podobně jako ''studia inferiora'' v kollejích jesuitských na západě – poslední dvě třídy byly oddělením {{Prostrkaně|vyšším}} – jako ''studia superiora''. V nižším oddělení pěstován hl. jazyk latinský, avšak s úspěchem nevalným, ježto vůbec v oddělení tomto převládal mechanismus; toho důkazem jest instituce t. zv. ''auditorů''. Povinností jejich bylo před vyučováním vyzkoušeti z daných úkolů, prohlédnouti práce písemné a podati zprávu učiteli. V sobotu zkoušeli auditorové nebo též učitelé probranou látku týdenní a trestali žáky nedbalé. V oddělení vyšším filosofie přednášena byla výhradně dle Aristotela, bohosloví zabíhalo ve prudkou polemiku. Ve třídách vyšších velmi slavnostně konaly se veřejné disputace (''publičnyje disputy''); byly to hádky o předměty bohoslovecké neb o záhady metafysické, jež rozplývaly se v pouhých slovech. Vyučovacím i konversačním jazykem mimo školu byla latina. Methoda byla scholastická; teprve za Kateřiny II. zavedena nová methoda učebná F. M. Jankoviče de Marievo. – Kollegium kijevské za doby Petra Mogily stalo se vzorem všem duch. školám v Rusku, tak že dle slov dějepisce '''a'''. kijevské, M. Bulgakova (z r. 1843), »učebný pořádek, jenž kdysi byl v kollegiu, viděti jest – ovšem s některými změnami – ještě i nyní v duch. školách ruských«. Největšího významu však nabylo kollegium kijevské za Petra Velikého: učitelé i chovanci z Kijeva vycházeli do Moskvy a Petrohradu jakožto hlasatelé a vykonavatelé myšlének Petrových o civilisaci ruské. Dobou rozkvětu kollegia jest počátek století XVIII.; tehdá vyšli z něho znamenití chovanci, jako Theofan Prokopovič, Stefan Javorskij, Theofilakt Lopatinskij a j. R. 1701 kollegium nazváno '''a'''-ií. V XVIII. stol. zlepšil se hmotný stav '''a'''. jednak dary soukromými, jednak podporou státní. Látka učebná rozšířena předměty novými, methoda taktéž zdokonalena. Úspěch '''a'''. kijevské ve stol. XVIII. byl tak veliký, že veškeré školy ruské podlé ní byly zřizovány, a téměř všecky vyšší hodnosti duchovní obsazeny byly chovanci jejími. Ke vzdělání chovanců rozhodně přispívaly studie na '''a'''-iích západoevropských, kamž odcházeli po skončení '''a'''. kijevské. Od r. 1817–1819 byla '''a'''. kijevská seminářem, avšak od r. 1819 trvá jako '''a'''. se stejným úspěchem, jaký byl v minulosti. Od r. 1837 vydává '''a'''. ''Voskresnoje Čtenije'', časopis bohoslovecký, od r. 1860 pak ''Trudy kijevskoj duch. akademiji'' (4 svazky ročně), překlady děl sv. otců staré západní církve, totiž těch, kteří žili před rozštěpením církve. – Dějiny '''a'''. kijevské napsal {{Prostrkaně|Mak}}. {{Prostrkaně|Bulgakov}}: Istorija Kijevskoj Akademiji. Petrohr. 1843. – {{Prostrkaně|Akademie petrohradská}}. Brzy po založení Petrohradu zřízena byla duchovní škola při tamějším klášteře Alexandroněvském (1721). R. 1827 dán ústavu název ''sloveno-greko-latinskaja seminarija''. Za panování Kateřiny vznikla snaha přeměniti duchovní ústavy učebné dle vzorů západních, provedení její však nevešlo ve skutek. R. 1765 totiž dán byl nejvyšší rozkaz Gavrijilovi, metropolitu petrohr., aby 10 seminaristů za dalším vzděláním posláno bylo na university cambridgeskou a oxfordskou; k těm přidali se ještě dva seminaristé dobrovolně. R. 1772 navrátili se a vzdělání své osvědčili zkouškou před kommissí duchovní; tato podala zprávu carevně Kateřině zároveň k tomu radíc, aby při universitě moskevské zřízena byla fakulta theologická. Carevna souhlasila s návrhem a vyzvala kommissi, aby vypracovala osnovu budoucí fakulty. Avšak výsledkem všech pokusův o změnu duchovní školy petrohradské v létech osmdesátých bylo, že r. 1788 dán jí název »glavnaja seminarija«; účelem jejím bylo vzdělávati budoucí učitele seminářů ruských. Pokrok za této doby pozorovati jednak v methodě (Jankovičově), jednak v látce učebné. Jako nové předměty přibrány i historie církevní, mechanika, přírodověda, fysika. Přese všechen nedostatek řádných učitelů vyšel z hlavního semeniště petrohradského značný počet mužů vynikajících (Rusanov, Ornatskij, Speranskij, Martinov, Slovcov a j.). Příčina tohoto výtečnictví byla v chovancích samých: do semeniště petrohradského voláni bývali nejnadanější členové učilišť venkovských, kteří pak v Petrohradě měli celou příležitost, aby schopnosti své rozvinuli a náležitě jich užili. R. 1798 dán hlavnímu semináři petrohradskému název ''Alexandro-nevskaja akademija'', v níž nejdříve provedena byla reorganisace duchovních učilišť ruských. Věda theologická i filosofická přednášeny soustavně; kromě toho zavedeno vyšší řečnictví (vysšeje krasnorěčije), fysika, jaz. hebrejský, německý a francouzský. R. 1807 zřízena kommisse ke zdokonalení školství duchovního, v níž mimo jiné vyšší osoby duchovní zasedal Speranskij a kn. A. N. Golicyn jako první prokurátor synodálný. Osnova výborem tímto vypracovaná potvrzena byla Alexandrem I. r. 1814. Hlavní zásadou nové osnovy bylo, aby základem osvěty duchovní byla ''učenost (eruditio) se zřetelem k naukám bohoslovným''. Dějiny všeobecné teprv od r. 1844 jsou předmětem povinným. K jazykům přidána také angličina. Od r. 1821 vydává '''a'''. časopis ''Christianskoje čtenije'', od r. 1858 pak sbírku byzantských historiků v překladě ruském, který však jest velice chatrný. '''A'''. petrohradská má bohatou knihovnu; v oddílu rukopisném mimo jiné jest Stepennaja kniga, životy svatých, letopisy a j. – Dějiny '''a'''. petrohr. napsal prof. I. A. Cistovič. ''[[Autor:Arnošt Winter|w.]]'' – {{Prostrkaně|Akademie moskevská}}. Car Fedor Alexějevič seznav žalostný stav vzdělanosti byzantské založil řecké učení v Moskvě, které pak rozšířil v '''a'''-ii a zařídil ji zcela dle vzorů západních. Ve čtvrtém roce po založení učiliště vyznali se chovanci v jaz. lat. a řeckém tou měrou, že mohli některé spisy přeložiti na jazyk ruský. Mimo grammatiku pěstovala se poetika, rhétorika, logika, fysika. Předmětům vyučovalo se vesměs methodou scholastickou. Na poč. st. XVIII. rozhodný vliv měl Kijev; mnoho příslušníků kollegia kijevského meškalo tehdy v Moskvě, i celé učiliště moskevské přeměněno bylo zcela dle vzoru kollegia kijevského. Při všem zřízení svém byla '''a'''. moskevská přece jen průpravnou, odkud odcházeli chovanci do '''a'''. petrohradské. Rozkvět '''a'''. moskevské jeví se na konci XVIII. st.; zásluha o to náleží Platonovi, metropolitovi moskevskému (1775–1812). Patrný pokrok pozorovati v tom, že studium bohosloví a filosofie na základě scholastickém bylo skráceno a vykládáno jazykem {{Prostrkaně|ruským}} dle Theofana [[../Prokopovič|Prokopoviče]] (v. t.). V posledních létech stol. XVIII. zaveden dějepis nejen všeobecný. nýbrž i ruský mezi předměty učebné. Z jazyků kromě latinského, řeckého (jehož pilně si hleděl Platon) a hebrejského pěstována též němčina a frančina. Když vypukla revoluce francouzská, byl jazyk francouzský vyloučen (r. 1794), což potrvalo do roku 1800. Za protektorátu Platonova důležito bylo spojení '''a'''. moskevské s universitou moskevskou, v němž hlavní účasť jevil Novikov. Stav '''a'''. moskevské za doby Platonovy byl velmi utěšený; Platon sám byl duší celé správy. Počet žáků taktéž vzrostl: r. 1807 bylo 1559, r. 1813 pak 1610 žáků. Rozhodnutím školní kommisse duchovní přeložena byla '''a'''. moskevská r. 1814 z Moskvy do Trojicko-Sergijevské lavry v gub. moskevské, kdež trvá dosud. Od r. 1843 vydává '''a'''. moskevská díla svatých Otců v ruských překladech: ''Tvorenija sv. otcov v russkom perevodě s pribavlenijami duchovnago soderžanija''. ''[[Autor:Arnošt Winter|w.]]'' – {{Prostrkaně|Akademie kazaňská}}. Roku 1723 založil Tichon III., metropolita kazaňský, duchovní školu v Kazani, v níž vyučováno bylo počátkům čtení, mluvnice, počtů, katechismu atd. Avšak nedostatečnou podporou se strany klášterů zpustla škola velice, tak že z 50 žáků zbylo jen 5. Metropolita Ilarion Rogalevskij (1732–1735), vyžádal si (1733) z '''a'''. kijevské za učitele Stefana Golovického a Vasiije Grigoroviče, kterýž mimo jazyk latinský, řecký a polský znal též mathematiku, nauky slovanskolatinské (!) a bohosloví. Jazyk latinský, jemuž dosud vyučováno nebylo, přibrán mezi předměty učebné. V l. 1735–1737 počato se stavbou nové kamenné budovy školní uvnitř města nedaleko chrámu sv. Petra a Pavla. Za biskupa Luky Kanaševiče budova seminární dostavěna (1754) a kromě shora uvedených tříd zřízeny jsou také vyšší: filosofie a bohosloví. R. 1797 seminář kazaňský nazván '''a'''-ií, avšak nedostatkem jednak jmění, jednak sil povolaných byla '''a'''. kazaňská již r. 1818 znova přeměněna v seminář, jehož správa přidělena '''a'''-ii moskevské. – Avšak vždy mocněji jevila se potřeba zříditi vyšší učení kazaňské; toho domáhala se jednak vzdálenost ostatních vyšších ústavů, jednak nutné vzdělání křesťanských kazatelů ve východním Rusku. Ukazem ze dne 18. čce 1842 zřízena konečně '''a'''. kazaňská jakožto čtvrtá a nejmladší duchovní '''a'''. pravoslavná v Rusku. V prvém roce svého trvání (1842) měla 60 žáků, po 30 v každém oddělení. Od roku 1855 vydává '''a'''. kazaňská časopis ''Pravoslavnyj sobesědnik'', jehož úkolem jest vyvraceti bludné nauky rozkolnické a šířiti myšlénky pravého křesťanství. R. 1854 obdržela '''a'''. kazaň. bohatou knihovnu z kláštera soloveckého. ''[[Autor:Arnošt Winter|w.]]'' – '''Akademie pro vychování hindských panditů''' (neboli učenců), tak zvané {{Prostrkaně|toly}}, t. j. místa, kde se vyučuje čtyřem védám. Jsou hlavně v Nadiji, v Bálí, Bánsbáríi a v Bikrampuru v Bengálu. Nejznámější jsou v Nadiji; tam vyučuje se {{Prostrkaně|smriti}} (hindskému sociálnímu a náboženskému právu) a {{Prostrkaně|nijáji}} (logice). Učitelé jsou zkušení {{Prostrkaně|panditi}}, kterým však posluchači neplatí ničeho, ačkoliv u nich zůstávají 8 až 10 let; uhrazujíť výlohy své z darů, kterých se jim dostává na základě dobré pověsti při náboženských obřadech. Taková '''a'''. má jistý počet malých chýší okolo čtyřhranného místa; v chýších těchto bydlí jednotliví posluchači velmi primitivně a jednoduše; nářadí nemají mnoho, obyčejně jen rohož, na níž sedí, spí atd., a něco mosazných nádob; sami se stravují, ale byt (tu chýši) mají zdarma. Na jedné straně vnitřního čtverce jest posluchárna na místě poněkud vyvýšeném; tam zasedne učitel (pandit) na zemi a přednáší okolo něho sedícím posluchačům. Mezi těmi jsou mnohdy i staří muži. Posluchači {{Prostrkaně|smriti}} neb práva sdržují se v {{Prostrkaně|tolu}} obyčejně 8 let, posluchači {{Prostrkaně|nijáje}} (logiky) 10. Pro zákony a právo mají různá díla, jako Vedangy, Sutry, Purány, Dharma-Sastry, zákonník Menu, Jadžna-valkija, Nitisastry atd. Podobně v oddělení {{Prostrkaně|nijája}} mají svá zvláštní díla; pro obecnou logiku hlavně {{Prostrkaně|Bhášá}}-{{Prostrkaně|pariččhéda}} a kommentář k tomu {{Prostrkaně|Siddhanta muktávali}}; podobně pro ostatní odvětví v tomto oddělení. V okolí Nadije udává se počet takových '''a'''-ií na 10. Vláda jim dává podporu 120 £ (1200 zl. ve zl.). V Bálí jest jedna taková '''a'''., několik v Bánsbáríi, kde hlavně vyučuje se {{Prostrkaně|nijáji}}; podobně v Bikrampuru, kde vyučuje se logice, rhetorice, grammatice (sanskrtu) a astronomii. Vyučovací řeč jest sanskrt, pročež také jsou známy jako '''a'''. {{Prostrkaně|sanskrtské}} (Statistical Account of Bengal Vol. II. a III.; Imp. Gazett. Vol. II. a IX.). ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

 

 

'''Akademie teresiánská''', rytířská ve Vídni, také ''Teresianum'' zvaná, byla založena od cís. Marie Teresie r. 1745. Účelem jejím jest odchovávati jinochy na úředníky státní různých oborů, hlavně diplomatických a právnických. '''A'''. '''t'''. skládá se z gymnasia se školou přípravnou a z akademie orientální (v. t.). Osnova gymnasia ovšem jest totožna s osnovou ostatních gymnasií rakouských. Vyučovací řeč jest německá; pro chovance uherské a pro ty, kteří po odbytých studiích vstoupí do státních služeb zemí koruny uherské, jest (dle úmluvy mezi vládami rak. a uh.) studium řeči a literatury maď., pak země- a dějepis uh. předmětem zvláště povinným a předmětem zkoušky maturitní. Také zvláštní, od vlády uherské ustanovený kommissař dohlíží na vyučování předmětům uherským a na uherské chovance. Vedlé předmětů gymnasijních zahrnuje vyučování akademické frančinu, angličinu, italštinu, češtinu (od roku 1871 prof. dr. W. J. Koutný), polštinu, chorvatštinu, slovinštinu, rumunštinu, pak těsnopis, kreslení, hudbu a cvičení gymnastická. Škola přípravná dělí se na dva stupně. – Chovanci odbyvše zkoušky maturitní poslouchají přednášky na universitě (na fakultě právnické) a po dokončených studiích vstupují do služeb státních; ti, kdož absolvovali orient. akad., přidělováni jsou vyslanectvům a konsulátům různých zemí.Chovanci jsou externí a interní. Tito bydlíce a stravujíce se v ústavu rozděleni jsou ve zvláštní družstva (Cameraten, r. 1887 bylo jich 13), v nichž dozor vedou vychovatelé (praefekti, počtem 20), kteří po případě vyučují i mimo školu, a jeden vrchní praefekt. Strávníci mají stejnokroj podobný uniformě úředníků státních. se zlatými proužky na límci a s kordem po boku. '''A'''. '''t'''. je velmi bohatě nadána a opatřena všemi potřebnými pomůckami učebnými; mimo rozsáhlé budovy a zahrady na předměstí wiedenském ve Favoritenstrasse má ještě veliké nemovité statky na Moravě, v Rakousích a Uhrách, na nichž chovanci, kteří domů neodjíždějí, tráví prázdniny. Kurátorem '''a'''. '''t'''-ké od r. 1882 je rytíř Schmerling, ředitelem dr. Mich. sv. pán von Pidoll zu Quintenbach (zároveň ředitel orient. akad.) a ředitelem gymnasia dr. Al. Egger ryt. von Möllwald. Sbor professorský čítá kolem 50 sil (bez praefektů); chovanců mívá '''a'''. '''t'''. 300 až 400 (roku 1887 238 strávníků, 126 žáků externích). '''A'''., dle vůle zakladatelky jen šlechticům přístupná, přijímá od r. 1848 také chovance rodu občanského, syny stát. úředníků nebo mužů o stát zasloužilých. ''[[Autor:Jiří Stanislav Guth-Jarkovský|Gh.]]''