Ottův slovník naučný/Aethiópia: Porovnání verzí

{{Textinfo

|TITULEK= Aethiópia

|POPISEK=

|ZDROJ= ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 304–310. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n325/mode/1up Dostupné online.]

{{Prostrkaně|Literatura}} '''ae'''-pská. Nejstarší posud známé památky jazyka '''ae'''-pského jsou vedlé některých menších, jakož i nápisů mincí, dva velké nápisy pohanského krále Tázény z Aksúma okolo r. 500 po Kr., lithografované v cestopise Rüppellově. Vyjma tyto nápisy náleží celá ostatní literatura '''ae'''-pská, pokud ji známe, době křesťanství, jež jako s jedné strany potlačilo starou kulturu domácí, dle zbytků v četných zříceninách na středním Nílu zachovaných nikoli nepatrnou, tak se strany druhé stalo se původem nové kultury '''ae'''-pské počínající přijetím křesťanství za císaře Konstantina Vel. od tyrských věrozvěstů Frumentia a Edesia ok. 330 po Kr. Nejstarší památkou této kultury jest opětně revidovaný '''ae'''-pský překlad bible, vypracovaný několika překladateli (z části i židy aneb aspoň aramejsky mluvícími missionáři, ježto jen tak aramejské výrazy pro jednotlivé náboženské pojmy dají se vysvětliti) během IV. stol. po Kr. celkem na základě textu alexandrijského (evangelia z některé míšené recense), který stal se od té doby skladištěm klassické řeči '''ae'''-pské. Tento úplný překlad bible Starého a Nového zákona jest hlavním, zároveň největším dílem literatury '''ae'''-pské. Nebo náleží-li překlad bible století IV.. náleží stoletím následujícím, v nichž stále překládáno z řečtiny, překlad četných apokryfních knih Starého a Nového zákona a jiných ještě spisů starší církve, pozdně židovských a starokřesťanských, jež požívají v církvi '''ae'''-pské téže vážnosti jako samy knihy biblické, jsouce zároveň svědectvím o velkém hnutí literárním, v němž dospěl jazyk '''ae'''-pský toho vývoje, na kterém my posud v literatuře jej spatřujeme. Překlady ty jsou důležity nejen pro dějiny křesťanství v '''Ae'''-ii, nýbrž mají i širší význam jako překlady, jichž řecké originály z části nezachovány. Z vydaných jmenujeme tu ''Kúfálé'' neb ''Liber Iubilaeorum'' qui idem a Graecis ''ή λπτή γέμεσις'' inscribitur (vyd. Dillmann, Kiel 1859), Liber Henoch (o zbožném Henochu, který pokolení obrů a násilníků, jež padlí andělé s dcerami lidskými zplodili, zhoubu boží zvěstuje, vyd. Dillmann Lips. 1851; dřív. vydání R. Laurence 1838), ''Primi Esrae libri'', qui apud Vulgatam appellatur quartus, versio aethiopica (R. Laurence Oxoniae 1820); ''Ascensio Isaiae vatis'' (vyd. Dillmann, Lips. 1877, dříve R. Laurence 1819, něm. Jolowitz, Lipsko 1854), ''Hermae Pastor'' (vyd. Ant. d'Abbadie, Lips. 1860, srv. Dillmann Bemerkungen zu dem aethiop. Pastor Hermae, Zeitschrift der Deutschen Morgenl. Gesell. XV. 111–125 a Schodde, Hérmá Nabí. The Ethiopic version of Pastor Hermae. Lips. 1876). Starý zákon sám rozdělený v kanóně '''ae'''-pském na 5 dílů (díl V. obsahuje apokryfy) vydal z části Dillmann: ''Veteris testamenti aethiopici tomus I. sive Octateuchus Aethiopicus'' (Lips. 1853) a ''Veteris Testamenti Aethiopici tomus II'' ve dvou odděleních (Lips. 1861 a 1871). Jednotlivé části vydány porůznu od různých vydavatelů, na př. ''Psalterium Davidis aeth. et latine'' od Ludolfa (Frankf. 1701, '''ae'''-pský text vyšel v Londýně 1815, '''ae'''-pský a amharský v Basileji 1872); ''Canticum canticorum Schelomonis'' (Lugd. Batav. 1656, ed. J. G. Nisselius), prorok Joel od Th. Petraea 1661 (Lejda) a Dillmanna 1879 (Halle), prorok Jonáš od Th. Petraea 1660 (Lejda), od Staudachera (Frankf. 1706), od Wrighta 1857 (Lond.), prorok Malachiáš od Th. Petraea (Lejda 1661), Sofoniáš a ostatní menší proroci od Nisselia (t. 1660) a j. – Nový zákon vydán opětovně r. 1548 Aethiopem Petrem v Římě (chybně, ač dle dobrého textu) Chr. Aug. Bodem v Brunšviku (r. 1752, 1753, 1755), r. 1830 v Londýně Plattem, který roku 1826 tamže velmi chybně vydal Evangelia. Již r. 1654 vydali Nisselius a Petraeus v Lejdě Listy Jakubovy, Judovy a Jana apoštola a evangelisty a j. K Novému zákonu, jehož původ alexandrijský apokryfy v něm obsaženými je dosvědčen, třeba dle zpráv domácích z arabštiny prý přeložen (to vztahuje se jen k novozákonním apokryfům a synodám), náležejí v překladu '''ae'''-pském i Synody (''Sénódás''), 8 knih, k nimž připojují se obyčejně i akta koncilií, pseudoklementinské neb apoštolské konstituce (''Abtelísát'' z arab. ''at-tatlísát'', z lat. ''tituli''), celkem 81 (The Ethiopic Didascalia or the Ethiopic version of the apostolical constitutions. Platt, Lond. 1834), a 56 kanónů proti 85 řeckým vedlé jiných nepravých (Canones Apostolorum aethiopice edidit Win. Fell. Lips. 1871). Celkem čítá Nový zákon v překladu '''ae'''-pském 35 knih. K překladu bible s knihami apokryfními a ostatními, jenž tvoří hlavní jádro lit. '''ae'''-pské, maje důležitý význam i pro dějiny textu alexandrijského – papež Lev X. povolal tři Aethiopy, by na základě překladu '''ae'''-pského opravili text Vulgaty – druží se překlady jiných důležitých děl církevních; jako spisy otců církevních, liturgie, na př. ''kanóna kedáse'' (kanón večeře Páně) a j. Zatím odumřela řeč '''ae'''-pská jako řeč lidu a místo její zaujala, když koncem XIII. stol. jižní dynastie Salomonovců (vladař Ikón Amlák) říši '''ae'''-pskou obnovivší Amháru s hlavním městem Gondarem místo Aksúmu sídlem svým učinila, řeč amhárská, aethiopštině sic blízká (á (sesterská řeč), avšak s ní nikoliv identická, jako řeč dvora a úřadů. Leč i tenkráte nejen udržela se řeč '''ae'''-pská jako řeč církve a literatury, ale literatura jí psaná vykazuje i jakýsi rozkvět. Nepůvodní zůstala i tenkráte, místo řečtiny však překládáno hlavně z arabštiny (z části překlady ze syrštiny), z části i z koptičiny. Překládány hlavně spisy, jichž užívali křesťané egyptští. Islám sice nepronikl nikdy do '''Ae'''-ie, třeba i hranice její zasáhl, i udržela se aethiopština jediná mezi jazyky semitskými před výbojnými jeho pokroky, zůstávajíc závislou na církvi byzantinské (zákonník '''ae'''-pský pro krále Abrehu Gregentiem v VI. st. pořízený byl řecký, právě tak jako byl patriarchou církve '''ae'''-pské povždy cizinec). Vliv řecký jevil se patrně i v jazyce '''ae'''-pském převzetím mnohých výrazů řeckých i pro pojmy všední, na př. ''tarapézá'' = τράπεξα (stůl). Avšak výboji arabskými zatlačen se strany jedné téměř úplně vliv řecký v církvích orientálních a hlavně v Egyptě, od něhož '''Ae'''. v prvé řadě nábožensky i literárně byla odvislou, se strany druhé islámem '''Ae'''. od ostatního světa nábožen. odloučena, a tím nastala i pro '''Ae'''-ii nová doba literatury obsahující st. XI.–XV. V literatuře '''ae'''-pské, jež byla v prvé době výhradně církevní a náboženskou s rázem monofsitským, převládá i nyní směr náboženský, počíná se však pěstovati z části i literatura profanní. K překladům této druhé doby náleží na př. ''Gadla Adám'' (Boj Adamův) vydaný Trumppem v Mnichově 1880 (dříve přeložen Dillmannem v Gotinkách 1853), téhož ''Das Hexaémeron des Pseudo-Epiphanius'' (Mnich. 1882), a ''Das Taufbuch der aethiopischen Kirche'' (tm. 1878) s ''Liturgie zum Tauffeste der aethiop. Kirche'' (vydal Arnhard t. 1886); ''The ordinary canon of the mass, according to the use of the coptic church'' (Lond. 1884 od C. Bezolda), ''Das Glaubensbekenntnis des Jakub Baradaeus'' (vyd. C. H. Cornill jako čásť velkého díla ''Haimanóta abau'', víra otců ok. r. 1000), ''Das aethiopische Briefbuch'' herausg. von Praetorius (Lip. 1869) a j. K literatuře překladové připojila se tu i produkce původní, pokud možno ji tak zváti, jež rovněž většinou obsahuje spisy křesťanské, jako životy a chvalořeči svatých (zvl. ''Seneksár'', sbírka životů '''ae'''-pských světců, hymny, rýmované modlitby, zpěvníky (s notami), kalendář ročních svátků a slavností o 5řádkových strofách a p. Vše to psáno jest z části v primitivních rýmovačkách (rým jest pouhá assonance, rozměru není), jež tvoří současně jediné ukázky neznámé jinak u Aethiopů poesie. Z literatury profánní nejdůležitější jsou neumělé jinak spisy historické (kroniky), zvláště ''Kebr za negest'' (Sláva králů), obsahující tradicionální dějiny říše Aksúmské protkané mnohými bájemi (srv. Praetorius fabula de regina Sabaea apud Aethiopes, Halle 1871), ''Fetha negest'' i. e. Canon regum (caput XLIV. uveřejnil Arnold Halle 1841), ''Tárícha abau'' (kronika otců), kronika Janova (Chronique de Jean, évèque de Nikiou, Texte éthiopien publié et traduit par H. Zotenberg, Paříž 1883, srv. Journal Asiatique 1879), a j. Srv. M. René Basset, Etudes sur l'histoire d'Ethiopie. Spisy tyto psány jsou již slohem táríchovým (dějepisným), t. j. ve směsi aethiopštiny a amhárštiny. Z ostatních odborů profánních jmenujeme ''Mashafa falásfá tabíbán'' (kniha moudrých filosofů) nach dem Aethiopischen untersucht von C. H. Cornill (Lipsko, 1875) a Die aethiopische Übersetzung des Physiologus von Fr. Hommel (t. 1877). Linguistika nedoznala žádné péče učenců '''ae'''-pských. Sbírky slov obsahují domácí sbírky, na př. ''Savásev'' (řebříky), často nesprávný výklad těžkých zvl. cizích slov. Od XVI. stol. ustal veškerý ruch v literatuře '''ae'''-pské, přerušen byv bouřemi, jež od r. 1500 počínajíc posloupně vpádem muslimů, divokých kmenů Galla, vlivem Jesuitů (1555–1640), konečně vůbec zdivočilostí poměrů v Habeši moderním, nejprve moc, na to kulturu '''ae'''-pskou zlomivše, učinili i aethiopštině jako řeči literární konec. Jazyk '''ae'''-pský zůstal ovšem i tu jazykem církve a vyučováno mu ve školách. Jako druhdy latiny u nás užíváno ho vedlé toho jako řeči učenců a i listiny státní ano i korrespondence privátní jím vyřizovány, třeba tu jazyk amhárštinou silně jest pomíchán. Ale o důkladnější znalosti jazyka '''ae'''-pského nelze ani u největších učenců '''ae'''-pských mluviti. Poměry takové panují podnes, kdy vedlé amhárštiny jako řeči státní i arabština jako řeč obchodu a styků zevnějších důležité místo zaujala i o poslední zbytek platnosti s aethiopštinou se sdílejíc. K listinám '''ae'''-pským připojuje se překlad arabský. Jazyku jako řeči církevní rozumí pak sotva kněží a vzdělanci, tím méně lid; nicméně užívá se jí v korrespondenci, a téměř vše, co se píše, píše se v ní (amhárský překlad bible prvotně pod trestem smrti zakázán) zvláštními písaři městskými (''cahháfa hagar''). Jako jazyk živý zachovala se podnes aethiopština nejen v původním území aksúmském, nýbrž i v sousedním severu ve způsobě moderních dialektů tigré a tigriňa (tigrai).

 

 

{{Prostrkaně|Církevní dějiny}} '''ae'''-{{Prostrkaně|pské}} viz {{Prostrkaně|[[../Habeš|Habeš]]}}.