Ottův slovník naučný/Ádón: Porovnání verzí

|AUTOR= [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]]

'''Ádón''', předeufratské semitské slovo významu »pán« v nejširším slova smysle, jak i Hésychios foinického boha Adónida správně slovem δεσπότης překládá. O bozích užíváno ho původně jen jako epitheta, jak s tím i u jiných jmen bohů se setkáváme (srovn. na př. baal = původně pán, mélek [Moloch] = král, sédek = spravedlnost a p. ), jež však během času místo božstva samého kladeno. Ve smysle tom setkáváme se se slovem tím hlavně ve formě plurálové suffixové {{Prostrkaně|adonái}}, vl. moji páni, moje panstvo, můj pane (v oslovení i vypravování, a sice vždy beze členu asi 134.), řídčeji bez suffixu {{Prostrkaně|adoním}} (člen připouštějící), zvl. oblíbeno {{Prostrkaně|adoné há}}-{{Prostrkaně|adoním}}, pán pánů, v bibli a vůbec u Hebreů (již čtou je z úcty všude i tam, kde v bibli Jehóvá se čte), u nichž i první částku složených jmen vlastních tvoří na př. Adonijjá, Adoníbézek, Adonísédek atd. I u starých Foiniků shledáváme se ve smysle tom s lokálním bohem zvaným {{Prostrkaně|Adoní}} (vl. můj pán) – z toho řecké Άδωντς – se středem kultu v Byble a na Kypru, kde ctěno pod jménem tím slunce, jehož paprsky zima (tento drsný kanec, jemuž dle báje foinické '''A'''. podléhá) seslabuje a ničí. Proto slavena slavnost '''A'''-ova v měsíci Temúzu (červnu) o letním slunostání, kdy slunce kraje severu opouštějíc k jihu se béře, při níž zavzníval i z bible (Jer. 22. 18) známý nářek nad symbolickou smrtí '''A'''-a »hói Adón ve hói hódó!« (»Žel Ádónu a žel jeho lesku!«). Jménem boha tohoto zvána i květina slunečnice, {{Prostrkaně|adáné}}, jež snad bohu tomuto byla zasvěcena, ježto »příchod a odchod boha«, totiž slunce, naznačuje (srv. i řecký název její: heliotropin). Viz {{Prostrkaně|[[../Adónis|Adónis]]}}. ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]''