Ottův slovník naučný/Allatius: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Hadonos (diskuse | příspěvky)
m typo
Shlomo (diskuse | příspěvky)
m oprava grc, +jazykové šablony
Řádek 22:
}}
{{Forma|proza}}
'''Allatius''' ({{Prostrkaně|Allacci}}) {{Prostrkaně|Leo}}, nar. 1586 na ostr. Chiu, přišel r. 1595 do Kalabrie, r. 1600 dostal se do řeckého kollegia v Římě, v němž stal se později professorem jazyka řeckého, r. 1601 ustanoven bibliotékářem knihovny vatikánské, zemř. 19. led. 1669. V dějinách filologie jest '''A'''. významnou osobou jednak proto, že jako písař bibliotéky vatikánské převezl slavnou knihovnu heidelberskou (''bibliotheca Palatina''), kterou vévoda Maximilián bavorský daroval papeži Řehoři XV., do Říma (1622–23), jednak literárními pracemi svými, z nichž uvésti sluší na př. latinský překlad spisu novoplatónského filosofa Sallustia Περί{{Cizojazyčně|grc|Περὶ δεώνθεῶν καίκαὶ κόσμονκόσμου}} (r. 1638 ve vydání Naudéově vyšlý), jeho vydání spisu Filonova De septem orbis spectaculis s latinským překladem, dále spis ''De Psellis et eorum scilptis'' a ''Excerpta varia graecorum sophistarum ac rhetorum''. Důležitá jest jeho sbírka starých tradic, bájí a pověr, které se ze starověku udržely u Novořeků; vyšla pod názvem ''Graeciae orthodoxae'', tom. I., II. Konečně zmínky zasluhuje spis jeho ''De scriptis Platonis dialogi'' (Paříž 1637). Spisy jeho theologické směřují hlavně ke smíření církve řecké a latinské v odchylných článcích věroučných a k obraně církve latinské naproti námitkám od Řeků jí činěným; a obého snaží se '''A'''. docíliti tím, že na základě starých pramenův a učení tradičního dokazuje, že v podstatě víra obou církví jest souhlasná a jednotná. ''[[Autor:Hynek Vysoký|Vý.]] [[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''
{{Konec formy}}