Ottův slovník naučný/Železářství: Porovnání verzí

m
link fix, -DEFAULTSORT; kosmetické úpravy
m (typo)
m (link fix, -DEFAULTSORT; kosmetické úpravy)
{{Textinfo
|TITULEK=Železářství
|AUTOR=[[Autor:Josef Pokorný (technik1866–1929)|Josef Pokorný]]
|POPISEK=
|ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 775–787. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n825/mode/2up Dostupné online.]
Ve stol. XVI. a XVII. těžiště '''ž.''' přesunulo se ze střední Evropy zvolna do Španělska a Portugalska, odtud do Nizozemí a Anglie. Ve stol. XVIII. veškerá zlepšení v '''ž.''' vycházejí již z Anglie, jež se snaží využitkovati svého bohatství uhlí a rud a zavedením parního stroje klade základní kámen pro rozvoj svého '''ž.''' a nynější techniky. '''Ž.''' vyvinulo se od té doby velmi rychle působením uhlí a páry. Kde bylo dosti rudy a paliva, zakládaly se železárny, rozvoj strojnictví, hlavně železnic a paroplavby, tento vývoj dovršil. R. 1800 vyrobilo se na celé zeměkouli 825.000 ''t'' železa, r. 1850, tedy asi 20 let po stavbě první železnice, již 4,750.000 ''t'' a r. 1900 již 41,000.000 ''t''.
 
Poslední období rozvoje '''ž.''' nastalo zavedením železa plávkového. Malé množství oceli plávkové vyrábělo se již koncem století XVIII. v kelímcích jako ocel kelímková. Výroba ve velkém při tom nebyla možna, přišla příliš draho. Výrobu oceli kelímkové vynalezl v polovině XVIII. stol. hodinář {{Prostrkaně|Huntsman}} v Sheffieldě. Ve velkém užívá se jí jen v železárnách na lití ocelových děl (Krupp v Essenu a j.) a různých částí strojních. Mnohem pohodlnější je [[../Bessemerův pochod|{{Prostrkaně|Bessemerův pochod}}]] (v. t.), jenž byl dále upraven {{Prostrkaně|Thomasem}} a {{Prostrkaně|Gilchristem}}. Od r. 1865 plávkové železo vyrábí se také ze železa surového a odpadků starého železa kujného způsobem {{Prostrkaně|Martin-Siemensovým}}.
 
Veškerá produkce železa byla r. 1900 rozdělena takto:
{{Prostrkaně|Ocel niklová}} získá se tím, že k roztavenému železu chudému uhlíkem přidává se čistý nikl nebo ferronikl.
 
{{Prostrkaně|Ocel manganová}} povstane přídavkem manganu nebo ferromanganu k roztopené oceli. Přídavkem chrómu a ferrochrómu získá se {{Prostrkaně|ocel chrómová}}, velmi tvrdá a pevná, tak jako předcházející druhy oceli speciálních a méně známé druhy {{Prostrkaně|oceli wolframové}}, {{Prostrkaně|molybdénové}} a {{Prostrkaně|vanadinové}}. V nejnovější době konají se pokusy vyráběti ocel elektrometallurgicky. Jednotlivé způsoby práce a výsledky jsou však posud většinou tajemstvím. Edison mele rudy na prášek, z něhož elektromagnety vybírají železo, a z těchto pilin se lisují cihly pro výrobu surového železa. ''[[Autor:Josef Pokorný (technik1866–1929)|JPok.]]''
{{Konec formy}}
 
{{DEFAULTSORT:Železářství}}
[[Kategorie:Průmysl v Ottově slovníku naučném]]
75 329

editací