Ottův slovník naučný/Hviezdoslav: Porovnání verzí

'''Hviezdoslav''' pseudonym {{Prostrkaně|Pavla Országha}} (* 2. ún. 1849 v Horním Kubíně v Oravě), nejznamenitějšího z žijících básníkův slovenských. V maďarských školách již se národu odcizoval, když jej četba poesie Sládkovičovy vrátila Slovensku. Vystudovav a vzdav se úřadu soudcovského, usadil se jako advokát v Námestově, v Horní Oravě, kde působí dosud. — '''H.''' básní od r. 1867; platnosti literární však vymáhají si verše jeho od r. 1881. Je lyrik i epik stejně znamenitý. V lyrice motivy lidové zpravidla prohlubuje vážnou didaktikou, směřující k národnímu povzbuzení neb obrození, formou ódy, elegie nebo žalmu, rozkošně kresle přírodu a různé nálady duše lidské. V epice oblíbil si formu reflexivní pohádky tennysonovské, jíž podal několik výborných skladeb, vesměs ze života lidového, jak jej poznal v rodišti neb v okolí svého působiště. Z nich vesnický román ve verších ''Hájnikova žena'' (1886) a rodinná kronika vesnická ''Ežo Vlkolinský'' (1890) rozsahem i významem stojí na místě předním; postavy jejich, nálady přírodní i společenské pozadí, v jehož rámci básník je předvádí, mají platnost dokumentární. Dikce '''H'''-ova, kterou sám si stvořil, je dosti nesnadná; takovou, vedle přepychu ozdob básnických, ji činí zejména hojnost výrazův technických, které '''H.''' přejímá z úst lidu. Sebrané verše '''H'''-ovy vydává Knihkupecko-nakladatelský spolek v Turč. Sv. Martině; posud vyšel svazek I. (1892) a II. (1896). — Srv. charasteriktiku starších prací '''H'''-ových v Jar. Vlčkových Dej. lit. slov. (1890, str. 253). ''[[Autor:Jaroslav Vlček (literární historik1860–1930)|Včk.]]''{{Redakční poznámka|Ve 28. dílu byl k heslu „Hviezdoslav“ uveřejněn doplněk, viz [[../Hviezdoslav (doplněk)]].}}