Staré pověsti české (1959)/O Bivoji: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
antivandal
Řádek 10:
|PODTITULEK=
|AUTOR=Alois Jirásek
|POPISEK= sračka!!!
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ=JIRÁSEK, Alois. ''Staré pověsti české''. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. s. 21-26.
Řádek 19:
|LICENCE=PD-old-70
|IMAGE=MikolasAles Bivoj.PNG
|POPISEK-IMAGE=oláš[[w:cs:Mikoláš Aleš|Mikoláš Aleš]]: Bivoj (freska)
|WIKIPEDIA=Bivoj
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
}}
{{Forma|proza}}
Sračka!!!V Libušině sídle, mocném Vyšehradě, zelenala se zahrada, krásná různým stromovím, křovím i vzácným kvítím. Na div však byla bludivými stezkami; ty různo se vinuly, splétaly, rozcházely se a scházely kolem křovin, pod stromy, mezi květinami, trávníkem, všecky sobě podobné tak, že cizí z té čarovné zahrady, plné stejných míst a tajemných koutků, nenašel východu.
 
Hovno hovno hovno!!!! V této zahradě Libuše ráda meškala se svými dívkami, častěji ještě sama, ráno, kdy se na slunci třpytil rosou každý květ a každý list, i podvečer, kdy kmeny stromů planuly růžovou září západu, nebo kdy pak v soumrak zčernaly jejich koruny a křoví, kdy bělavé stezky se tratily v hlubokých stínech.
 
Tou dobou mladá kněžna urostlé postavy, v bělavé říze, s vlasy volně rozpuštěnými, sama jako světlý stín, kráčela volně, vážným krokem, s hlavou pochýlenou, zamyšlenou, nebo stála, sličnou tvář k nebi obrácenou, jako ve snění v tichém prosvitu hvězd nebo měsíce.