Prostopravda/In iure oratores sunt hominum voratores

Prostopravda Mikuláš Dačický z Heslova
Pravda naříká na své nepřátely	In iure oratores sunt hominum voratores	Tuto jse třeští páni pranostykáři, nejistí hadači, hvězdáři

Údaje o textu
Titulek:	Prostopravda
Autor:	Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj:	citanka.cz
Licence:	PD old 70

<poem> Každý jse vystříhej toho, by nepotřeboval mnoho práv světských s jeho řečníky, škodlivými nájemníky. Neb nouze řečníky rodí a z toho jse lháři plodí. Mnohý jsouce řemeslníkem, krejčím, ševcem, kožišníkem, hlediž, a on juž řečníkem. Těžko rukama dělati, lechčeji hubou hejbati. Nechce jse k řemeslu znáti, rači bude z peněz lháti. Mezi lidmi vády tropí a v tom někoho poškopí, jsou jako polou pochopi. Motají divné vokliky, nezdravé jsou jejich líky. Pan Čert jim brousí jazyky. Dobře říkají Poláci, že řečníci jsou štěkavci. Jako psi hryžou i dáví, že to jejich pluh jest, praví. Jazyk jest jejich radlice, umíť vyvorat z truhlice. Od karet i kostek berou, o cizí měšec jse derou, na to hodují a žerou. Divně to řemeslo páší, na prostém hnedky vystraší. K soudům a nevolem radí, i přátely spolu svadí, hbití jsou na to kejklíři, jazykem notní šermíři, když jazykem zašermuje, proti pravdě lež premuje. Hlediž jse ho tehdáž pilně, uhodíť tě v měšec silně. Tvrdíce jse, že jsou slavní, vyhýbejte jse jim, blázni. Jest jich mnoho v vaší lázni. Nechtěje být v boží kázni, pod zlatým řetězem kráčí, slušel by mu provaz rači. (Praga.) Ještě jse jim i to vidí, že tě o statek vošidí. Když jim pak nemáš co dáti, ráčí jse tomu zasmáti, s jiným proti tobě státi, kdo jim toliko přeplatí. Lidským svárům jse radují, pod tím sobě nahánějí. Ať jim všeckno všudy nesou, berou předce, až se třesou. Maje sobě tu moc danou, na zvěřině nepřestanou. Juž kdo právo jměj neb neměj, předce ty jim, kde co jmáš, dej. Když jsi pak statku, peněz prost, bo tu hnedky jmáš od nich vejhost. Na holičkách tě nechají, když tě jinému prodají. A tak je v tom pilně poznej, na sebe dobrý pozor jměj, aby neupad v teneta, řečníkům v jejich klepeta, sic po tobě bude veta. To pravila jejich teta, paní Dorota, Kedruta, tvrdila to i Marketa a svědčila paní Běta, potom sešla s toho světa, že čert řečníky peklo vymetá.

Dobrých jse tu nedotejče, drb jse v hlavě nebo vejce. Kdo tím není, nehněvej se. Neb jse to o dobrých nemluví, každý o sobě nejlép ví. Aniž jse zlé o ctných píše. Zlý, mlč, sehna hlavu tiše. Nebo : Hoď mezi psy kamenem nebo holí, kterého trefíš, tenť zaskulí.

Kdo pak řečníka chce ujíti, hleď na sebe pozor jmíti, aby jse pokojně choval, k soudům příčiny nedával, šarvátek, různic nedělal, cizího neosoboval. I budeš moci pokoj míti, řečníka škod prázen býti, zůstávati s celou hlavou, spraviti se zdravou radou.