Ottův slovník naučný/Komenský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava parametru
Skim (diskuse | příspěvky)
m Přidána sekce na Orbis pictus.
Řádek 48:
K-kému nebylo to ovšem právě vhod, že má se zabrati do toho, z čeho tak rád a stěží byl vyvázl; doufal však, že bude s pracemi těmi záhy hotov a pak že se vydá na to, o čem se tolik napřemýšlel, na Pansofii. Svolil tedy, že pro Švédy upraví knihy k učení latiny a že před vydáním jich vše dá prozkoumati kommissi švédské. Usaditi se měl k této práci v městě Elblagu. I přestěhoval tam z Lešna svou rodinu, když Bratří nabyvše též podpory k tomu byli svolili. Dostalo se mu také několika žádaných pomocníkův, určených především k rovnání látky. Aby pak získal dosti času na práce, jež mínil záhy odbaviti, nechtěl v této době nejbližší ani přátelům na jejich listy odpovídati, ač se zvláště Angličané horšili, že se dal do díla nedůstojného a na životní svůj úkol zapomíná. Aby je poněkud upokojil, uchystal k vydání ''Nákres vševědy'' (''Pansophiae diatyposis'', vyd. v Gdaňsku, 1643), kde po způsobu stavitelů podává zevrubný nákres budoucího díla. S pracemi školskými ostatně nedařilo se mu tak rychle, jak očekával. Byloť i látku Brány posavadní celou znovu přestrojiti, a pomocníci se neosvědčili, nevytrvavše u něho, jak potřeboval. Mimo to slovníky ke spisům těm pohltily mnoho času, že i ochránce počal z toho býti netrpěliv, zvláště když se dověděl, že '''K.''' se účastní též zamýšleného smíření křesťanů polských na synodách, jimž se nemohl vyhnouti, a že přemýšlí opět o novém díle, jímž by přivodil úplnou nápravu všech věcí lidských a jež opravdu znamená vrchol jeho snah pansofických. Jest to z části potom vypracované obsáhlé dílo ''De rerum humanarum emendatione consultatio catholica''. Jinak '''K.''' skutečně i rozličnými menšími traktáty podporoval smírné pokusy tehdejší, jsa nepřítelem všech sekt a tříštění náboženství. Byv pak vybídnut od některých šlechticů, aby na vyšší škole v Elblagu někdy syny jejich vyučoval, nemohl jim toho odepříti, a tak učil metafysice, čímž mu zase přibylo práce, ale i uznání Pro jednoho z těchto šlechtických žáků, Kr. Ambr. Kochlewského, sepsal též ''Pravidla spořádaného života''. V tu dobu připadá také první pokušení od osudného později {{Prostrkaně|Drabíka}}, jenž tehda již a pak ještě déle než dvacet let míval vidění a vybral si právě svého spolužáka '''K'''-kého, aby byl rozšiřovatelem a odůvodňovatelem jejich, neboť sám při svém způsobu života ne právě vzorném sotva byl by nalezl tolik uznání. '''K.''' ovšem uvěřil, a přirozeně mu vzniklo z toho nové rozčilení, zvl. když mnohá ta proroctví předpovídala úplnou nápravu smutných poměrů. Při takovémto znepokojování a pomoci zcela nedostatečné je vysvětlitelno, proč knih latinských i-kému pomalu přibývalo, až i patron naposled jevil nad tím nelibost a domlouval mu. '''K.''' hájil se zcela důstojně, že uznáno jeho přičinění, a opravdu již měl tehdy (1645) značnou čásť svých latinských děl hotovu, k nimž chystal též obsáhlý spis úvodní, kde chtěl o významu jazyků vůbec a učení jim promluviti, pak také svůj způsob učení zevrubněji odůvodniti. Nazval dílo to ''Methodus linguarum novissima'', a náleží spis ten mezi nejzdařilejší jeho knihy, tak že sám o sobě byl by důstojným výsledkem pobytu jeho v Elblagu. Když jej dokonával a připadl opět na nový způsob, jak díla latinská sestaviti, navštívil jej miláček a později zeť jeho, Petr Figulus, a tomu '''K.''' mohl ukázati výsledky své neklidné a přerušované práce, kterou i brzy potom ukončil a přeplaviv se do Švédska předložil zvolené zvláštní kommissi ke schválení; zásady jeho a jejich provedení v celku přijaty, ale '''K.''' opět vše přepracoval a jen jednal zatím o důstojné vydání. Pobyt jeho v Elblagu v té době chýlil se ke konci. Zvolen byv r. 1648 za biskupa Jednoty, nemohl již meškati mimo hlavní sídlo její; proto vrátil se do Lešna, aby pokud lze ještě pohromadě udržoval zbytky rozptýleného stáda. Doufal snad ještě i v té tak pozdní době, že ochotou svou sloužiti Švédům přiměje kancléře Oxenstiernu k tomu, aby při jednání o mír také postaral se o návrat vypovězenců; napsal mu v té příčině i dojemný list, ovšem marně. Bratří a vůbec nekatolíci čeští byli z míru Vestfalského vyňati a bylo jim určeno, aby zahynuli rozptýleni po zemích cizích. I jinak toho r. '''K.''' postižen byl nehodou, pozbyv druhé své choti, tak že násl. roku potřetí se oženil s Janou Gajusovou v Toruni; také zasnoubil tehdy dceru svou Alžbětu za choť Figulovi, a jednalo se též o jinou dceru, že bylo takto starostí dost, zvláště když nedostatky, příhodami a úpadkem mravů poslední biskup viděl zmenšené stádce chýliti se k pádu. I utekl se opět v nesnázi té ku pomoci božské a vydal ku povzbuzení a napomenutí sklíčených Bratří z {{Prostrkaně|historie Jednoty}} od polského šlechtice {{Prostrkaně|Jana Lasitského}} sestavené knihu VIII. a připojil k ní napomenutí, aby se Bratří opět vrátili na tu cestu, kterou jim dějiny ty tak jasně ukazují. V té době také sám v Lešně vydával všecka učená díla, jež byl s takovým namáháním v Elblagu sestavil, s nimi též ''Methodu jazyků nejnovější'', věnovanou p. Ludvíkovi de Geer, v níž napřed velmi zevrubně vykládá své úsudky o významu jazyka a řeči vůbec, pak poukazuje na oprávněnost latiny, aby před jinými jazyky měla přednost, ukazuje posavadní nevhodné její vyučování a podává způsobem analytickým veškeré svoje zásady vyučovací. (Didaktika analyt., kap. X.) Potom ukazuje zevrubně na svůj nový způsob učení jazykům a vynáší přednosti jeho. K tomu úvodu přidáno tehda Předdomí, pak Brána úplná, skládající se z textu, mluvnice a slovníku; slovník ovšem byl na základě němčiny, ale vše na základech nových, ač přece v celku s týmiž zásadami jako dříve. Nové učení to zase dosáhlo obliby, a vévoda poznaňský Krištof Opaliński ze Bnina poslal i rektora své školy do Lešna, aby se tu přiučil nové methodě a dle ní školu zařídil. Jinak nabízeno '''K'''-kému ještě odjinud, aby dle úmyslů svých celý ústav uspořádal a takto prakticky ukázal znamenitost svých prostředkův učebných, totiž z Uher.
 
Přítomnosti jeho vyžadovali si tehda i Bratří uherští, většinou z Moravy tam usedlí, mimo to podruhé již byl volán od rodiny Rákóczů, která také chránila jeho souvěrce, by radou svou přispěl k opravě školy jejich v Šaryšském (Blatném) Potoce. Poprvé měl nastoupiti místo po svém učiteli Alstedovi, ale nepřijal toho; tenkráte vedlo ho přesvědčení, že z jeho návštěvy a rady vznikne mnoho dobrého sklíčeným Bratřím. Vydav ještě dojemný spisek ''Kšaft umírající matky jednoty Bratrské'', vydal se z jara r. 1650 do Uher na úmluvu o své úloze a zároveň navštívil tu Bratří uherské. V Potoce sešel se i s rodinou knížecí, totiž vdovou po Jiřím I., rodem Zuzanou Lorántfiovou, pak starším synem Jiřím II. a mladším Sigmundem, jenž byl zvláště nadšen pro pěstování věd. '''K.''' v krátké době předložil jim myšlénku nového zřízení této školy, z níž učiniti chtěl školu vševědnou, v níž by mladíci ušlechtilejšího vzdělání mohli býti účastni. Pro chudší měly býti též obecné stoly a při škole konvikt, aby sedmitřídní ta škola na slušném stupni se mohla udržeti. Kněžna učinila mu pak formální nabídku čestného postavení při škole a žádala i starších lešenských, aby ho na čas propustili; '''K.''' si vymohl svolení od posavadního svého ochránce, p. L. de Geer. Připraviv se i jinak na toto své povolání, opatřil rodinu v Lešně a vydal se poč. řijna r. 1650 do Uher s Ad. S. Hartmanem a zetěm Figulem, jenž rodině zanechané o něm přinésti měl zprávu a býti pak jejím ochráncem. V Potoce počal hned sestavovati podrobný nákres své ''Školy pansofické'', doufaje pevně v uskutečnění celého toho ráje moudrosti. Dílo to skládá se ze dvou částí: v theoretické mluví se o potřebě obecného učení a ukazuje se, že škola taková jest možná, v praktické části podává se podrobný plán latinské školy sedmitřídní s podkladem reálným. Při provedení '''K.''' spoléhal hlavně na kníž. Sigmunda, jenž měl matku svou při myšlénce obnovy udržovati, opatřiti po případě i dělníky na velikém tom díle a postarati se též o případné dozorce, poněvadž zřízení na škole mělo býti takřka republikánské. Aby pak také širší kruhy navnadil pro školu tu, měl k nim '''K.''' dvě řeči (1650), o vzdělávání vtipu a o knihách, zatím však pomocí domácích učitelů chystal již nové přepracování svých latinských knih pro Uhry. Byloť prozatím péčí nejpřednější, aby se aspoň nejnižší třídy otevřely, nač zvláště šlechta naléhala, by se ukázalo, jaké asi bude to učení. A netrvalo skutečně dlouho, již v ún. 1651 otevřena třída I., kde hlavní knihou býti mělo nově přepracované ''Vestibulum'', v němž také spisovatel snaží se spojiti poznání jazykové s věcným; přidány základy grammatické a seznam slov. Při otevření třídy '''K.''' opět pronesl řeč o chvále methody pravé. Za měsíc otevřena byla třída II., v níž »Brána« nově upravená byla knihou přední, avšak před ní '''K.''' staví slovník, pak mluvnici, text teprve naposledy: od první Brány toto nové vydání je naprosto různé. Také při této příležitosti '''K.''' mluvil o správnosti slov. Jinak i pro učitele této i prvé třídy sestavil velmi zevrubný návod, jak by si vedli, aby dospěli náležitě k cíli s knihami, jichž jim bylo užívati. Poč. r. 1652 otevřena třída III., kde učiti se mělo dle »Atria« čili »Síně«, od '''K'''-kého nově pořízené, před níž se předesílá ozdobná mluvnice, a připojiti se měl slovník pouze latinský, kdežto slovník pro třídy nižší ovšem užíval pomoci jazyka mateřského. Ke všem třem třídám hned na počátku '''K.''' složil i nevelikou knížku theoretickou ''O nalezené ke hbitému latinských spisovatelů čítání cestě, škole latinské trojtřídní'', kde poukazuje na účel nové své školy i na prostředky, jimiž chtěl ho dosíci. Bohužel výsledky u žáků daleko zůstávaly za neúmornou jeho snahou; žáci byli neteční a mimo to málo připraveni ku pochopení methody vševědné, a učitelé nejevili dosti snahy ve všem vyhověti požadavkům nadšeného svou věcí pansofa. I vydal '''K.''' na povzbuzení jejich spisek o vypuzení lenivosti, také pravidla mravů pro ně sestavil i zákony školské, jen aby prospěch ve vyučováni se povznesl. Ovšem bylo mu i tu bojovati jako jindy s nepříznivým osudem a neochotou i zlomyslností lidskou. Kníže Sigmund, do něhož nadál se nejvíce pomoci pro dobrou jeho vůli, vstoupiv již r. 1651 ve sňatek za čtvrt roku pozbyl milované choti a sám poč. ún. 1652 klesl v předčasný hrob, čímž největší naděje '''K'''-kého byly pochovány. Měl-li dříve dosti závistníkův a protivníkův u dvora, úmrtím hlavního podporovatele ještě jich přibylo, a škola stále zůstávala obmezena prvými třemi třídami, výše se nedostala; že však třídy ty dobře prospívaly, '''K'''-kému zůstala ochrana i kněžny vdovy i staršího syna Jiřího II. Přemýšlel beztoho neustále jen o tom, jak by zvl. snahy vševědné mezi Uhry zvelebil, poněvadž právě pro tuto stránku nejevili dosti porozumění. <section begin="OrbisPictus"/>Vida, jak mnohého poznání nedostává se v zemi rozvojem tak chudé, jako právě byla Uherská, kde ani mnohá řemesla nebyla známa mimo domácnost, kde se konala nejprimitivnějším způsobem, mínil nedostatek věcného poznání veškerenstva nahraditi poznáním aspoň obrazným, a tak chystal již tehdy ''Svět smyslných věcí namalovaný'' (''Orbis pictus''), knihu to vedle Brány nejrozšířenější a po ní mnohá léta, ba i v naší době ještě vydávanou. Nebyla ovšem vydána již za pobytu '''K'''-kého v Uhrách, ale příčinou hlavní bylo to, že nebylo ani tu ani jinde nikde ještě příhodných obrázků, jimiž by se byla skutečnost nahradila; proto k vydání došlo až r. 1657 (v Norimberce), když příhodné obrazy s nemalou prací dle návrhu spisovatele samého byly zjednány. <section end="OrbisPictus"/>
 
Lépe vedlo se '''K'''-kému s jinou myšlénkou, totiž sestaviti pro Uhry divadelní hry; vidělť. jak šlechta libovala si v nádheře a po ní též městský lid, jak Uhři vůbec vnějšího vystupováni nemálo jsou dbali; proto sestavil látku Brány jazyku v osmero her divadelních, kde by žáci vystupovali a zároveň z věci vševědných mnoho předváděli. Tak hra I. měla předváděti přírodu, hra II. člověka v jeho soustavě, úkonech tělesných a počátcích úkonů duševních, hra III. řemesla, hra IV. a V. školu, hra VI. ctnosti a neřesti, hra VII. společenské zřízení člověka, počínajíc od rodiny, hra VIII. stát, řízení světa, náboženství. '''K.''' soudil o hrách těch, jež nazval ''Škola hrou'' (''Schola ludus'') zcela správně, neboť se opravdu velmi zalíbily a ještě po odchodu jeho vydány tiskem. Jinak připadá v dobu pobytu jeho mezi Uhry ještě sepsání jiných děl, tak potěšný list p. Vavřinci z Geer při zprávě o úmrtí otce jeho, bývalého příznivce '''K'''-kého, kde takřka nadšenou řečí pohřební velebí vše ctnosti zesnulého, zvl. jeho dobročinnost, nazývaje ho »velikým almužníkem Evropy«. Dokončil v těch letech pak i ''Umění kazatelské'' (vydal poprvé Jos. L. Ziegler z rukopisu nám nyní neznámého r. 1823, opět r. 1872, posléze i s kázaními L. Kašpar r. 1894), v němž na základě studia řečníků starověkých i novějších podává úplnou theorii skládání řečí církevních a také jejich přednášení, pro Jiří Rákócsiho pak sestavil obsažnou knížku, jíž chtěl mu ukázati ideál blaženého a vzdělaného národa, spravovaného vládcem o vše povznesení lidu svého zvláště bedlivým. Dal té knížce název ''Gentis, felicitas'' (Národu štěstí) a věře plně v předpovídaný rozkvět království Uherského, jak jej znal od Drabíka, ukazuje knížeti, jak toho dojde, a to nejen vzděláním po stránce duševní, ale i rozmnožením blahobytu a bezpečnosti ve své říši. Shledávaje tím práce své mezi Uhry ukončeny, vida též, jak škola sama dobře prospívá, chystal se '''K.''' k návratu a rozloučiv se pěknou řečí se svou školou i městem v červnu r. 1654 vracel se do Lešna, pociťuje dobře, jak tam přítomnosti jeho jest potřebí.