Božena Němcová (Vávra)/XI. Druhá cesta na Slovensko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
n., cituje a v poznámkách se odkazuje na spisy K. Světlé a S. Podlipské (volné) |
m {{Poznámky pod čarou}}, |
||
Řádek 13:
|ZDROJ=VÁVRA, Vincenc. ''Božena Němcová.'' Praha : J. Otto, 1895. s. 111–122. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/21504366 Dostupné online.]
|VYDÁNO=
|LICENCE=PD
|SOUVISEJÍCÍ=[[Autor:Božena Němcová]]
|WIKIPEDIA=
Řádek 107:
Němcová zdržela se v Ďarmotech až do října r. 1853, kdy těžce jsouc sklíčena na duchu, vrátila se do Prahy na zprávu dra ''Vil. Dušana Lambla'' (nar. 1824, zemř. jako professor university varšavské r. 1895), že nadějný její syn Hynek, žák čtvrté třídy české reálky, náhle a nebezpečně onemocněl. Sama o svém neštěstí a ranách, jež ji stíhaly, psala 25. srpna 1854 děkanu libuňskému Antonínu Markovi:<ref>''[[Autor:Antonín Marek|Ant. Marek]]'' (nar. 1785), nejdůvěrnější přítel Jungmannův, spisovatel a překladatel na slovo vzatý, byl zároveň štědrým podporovatelem všech snah českých.</ref> „Já jsem byla v Uhřích až do října. Zatím se zde v Praze nejstarší můj syn roznemohl na plicní neduh. Byl v šestnáctém roku, příliš rychle rostl, a to byla příčina jeho nemoci. Já jsem to dlouho nevěděla, že stůně, ''neboť celá naše korrespondence se zadržovala.'' Když jsem se o tom dověděla, vypůjčila jsem si peníze na cestu a odjela jsem s dětmi do Prahy. Ale muž se domníval, že když já zde budu, on snáze dovolení dostane, jíti též do Prahy a vyšetřování zde očekávat, které se z počátku vedlo od vyšetřující komise vojenské. Ale nebylo mu to dovoleno. Já přišla sem, a druhý den můj syn skonal. To byla nejbolestnější rána; při té srdce krvácelo. Byl to hoch pilný, hodný, svoje nejkrásnější naděje v něm viděla jsem vyplněné a mnoho doufání v něm skládala. Přeškoda toho mladého života! ''Nereptám proti Bohu, ale mnoho na mne ukládá; duch můj snáší to trpělivě, ale tělo klesá.''“<ref>Časopis Musea Českého, r. 1887, str. 74.</ref>
{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}
|