Božena Němcová (Vávra)/IX. První cesta na Slovensko: Porovnání verzí

|ZDROJ=VÁVRA, Vincenc. ''Božena Němcová.'' Praha : J. Otto, 1895. s. 95–100. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/21504364 Dostupné online.]

|VYDÁNO=

|SOUVISEJÍCÍ=[[Autor:Božena Němcová]]

|WIKIPEDIA=

„Vždy výš a výše stoupáme, a tu najednou otvírá se překrásná vyhlídka, před námi leží daleká krajina; do nitranské stolice až ku Prešpurku vidět, věnec budínského pohoří, hory janovské. Nad námi kupí se hory, hlava nad hlavou, nejvýše ční temeno Sitna; vrchol jeho skví se v zlatě od loučícího se slunka, jež poslední svůj pohled jemu posílá. Zajde; zůstanou jen zlaté růžové upomínky. A z druhé strany vychází na čisté obloze melancholická tvář měsíce, provázená třpytící se hvězdou večernicí. V údolinách lesknou se zrcadla malých jezírek anebo rybníků, jakoby je příroda byla k potřebě dala těm mladým vrbám a břízám, co vůkol něho stojí, vždy se v něm vzhlížejíce. „Jaj Bože, ako je to pekno!“ povídal si Janko. Kdož dovede takové okamžení slovy líčit, krásy jeho, jež oko zří, popisovat? — Nemožno! — Sám musí každý vidět, aby cítil; ''a kdo octnuv se v náručí vznešené matky přírody, nepocítí posvěcující její políbení, kdo nestává se v takovém okamžení zbožným, necítě než lásku, čistou lásku k veškerému stvoření, tomu darmo mluvit!''“<ref>Sebrané spisy, díl&nbsp;IV., str.&nbsp;332.</ref>

 

{{Konec formy}}