Slezské báje a pověsti národní/Zlatohlavec: Porovnání verzí

|ZDROJ=BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír: ''Slezské báje a pověsti národní.'' Mor. Ostrava: vlastním nákladem, 1877. s. 15–17.

|VYDÁNO=

|JINÉ=

|WIKIPEDIA=

Na pahorku, několika bory porostlém, bydlel král hadův „zlatohlavec“.<ref>V okolí Těšínském „zlotoglowiec", značí hada se zlatou korunkou na hlavě.</ref> Nosíval na hlavě korunku z ryzího zlata, kterou, když se v blízkém potoku za poledne koupával, vždy na jistém místě na břehu uložil. To zpozoroval ovčák, své ovce na onom pahorku pasoucí. I umínil si, korunku stůj co stůj králi odciziti. Ovčák slýchával často od lidí okolo jdoucích, že zlatohlavec korunku svou před koupáním rád na bílé roucho ukládá. Jednoho dne šel ovčák na určité místo, kde zlatohlavec korunku obyčejně ukládal. Rozprostřel bílý šátek a uschovav se ve křoví, očekával příchod hadův. Dlouho nečekal. Zlatohlavec, připlaziv se ku šátku bílému, odložil korunku na šátek a pospíchal k potoku. Ovčák, opustiv úkryt svůj ve křoví, kradl se v tichosti pro šátek, na němž drahý klenot uložen byl. Popadna šátek s korunkou, uháněl pryč. Zlatohlavec, vykoupav se, plazil se opět na známé místo pro korunku. Nevida však královského odznaku svého, zahvizdnul tak silně, až se to v celém lese i v okolí rozléhalo. Na dané takto znamení shromáždilo se nesčíslné množství hadův, ještěrek a rozličných jiných plazův, by krále svého ochránili a odcizený jemu majetek opět vydobyli. Sotva obdrželi rozkaz od pána svého, již pospíchali za ovčákem a dohonili ho právě, když z lesa vycházel. Vida ovčák nebezpečí mu hrozící, zahodil šátek i s korunkou a pádil do vsi. Poddanstvo zlatohlavcovo vzalo korunku a posadilo mu ji opět u veliké slávě na královskou hlavu jeho.

 

{{Konec formy}}