Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl první/Kapitola 36.: Porovnání verzí

{{Forma|proza}}

V pondělí den památky povýšení sv. kříže, to bylo 14. dne měsíce Září, ráno vstavše šli jsme do kostela, a tam zpěvavou mši a některé čtené slyšeli. Okolo nešporův vyšel s nami vicarius z kláštera, a vedi nás skrze město branou Joppenskou dolil pod horu Sion, tou cestou, kterouž jsme do Betléma jeli, vždy mimo rybník Bersabe na levou ruku, až jsme téměř horu Sion obešli, a přišli k hoře Eroge, proti hoře Sion k západu se začínající od hory Gihon, tak že se téměř jedna býti zdá, i od mnohých spisovatelův za jednu a túž (ale nevlastně) se drží. Nebo Gihon pokládá se k západu města, tento pak vrch k poledni se klade, a bylo pod tímto mezi Sionem a nimi údolí Benhinnom, o němž teď doleji oznámím.

 

O tom vrchu píše Josephus ant. lib. 9. c. 11., že za časův Oziáše, krále Judského, kterýž se chtěl úřadu kněžského ujímati a kněžím Aronovým v něj sahati, vzav na se oděv kněžský do svatyně všed, tam chtěl zápalem vonným na oltáři páně kaditi, a tak tehdáž pro ten jeho všetečný skutek že jest veliké zemětřesení státi se mělo, skrze něž tento vrch polední na dvé se rozstoupiti, a jedna polovice až k vrchu pohoršení na východ postoupiti, a druhá na svém místě zůstati měla, sám pak král malomocenstvím raněn byl; o čemž čteme v 2 knihách Paral. 26. kap., a směřuje k tomu zemětřesení a vrchu rozdělení Zachariáš prorok v 14. kapitole. Amos. 1.

 

Na ten vrch lezli jsme dosti příkře po skále a kamení, až něco málo přes polovici vrchu, tu jsme k jakémus zdí obehnanému místu čtverhranému, na 15 noh vysokému přišli; nahoře zevnitř jest klenuté, do 20 krokův široké a 11 dlouhé; vnitř, jakž zprávu dávali, 50 noh široké a 72 dlouhé býti má; však na vrchu že se po něm rovně choditi může. Na to klenutí jsme vylezli a viděli, že jdou do něho skrze klenutí veliké čtverhrané díry, jichž jsem devět načetl, ale sedm toliko otevřených jest, a skrze ty díry čisté světlo dolů jde.

 

Do toho místa nemůže se jinudy nežli těmi děrami jíti, skrze nůž se musí po žebříce aneb jináč lézti. A vůkol té ohrady jest kus čistého pole, o kterémž obojím oznamoval nám vicarius, žeby sloulo pole Hakeldemach, totiž "pole krve", kteréž od Židův za 30 stříbrných koupeno bylo, za něž Kristus pán od Jidáše zrazen a prodán byl. Mat. 27. To že až posavád oddáno jest pohřbu poutníkův, jakož pak z počátku k tomu cíli koupeno bylo; a sv. Helena dala ho ten díl pro samé poutníky obezdíti, a ostatek ho pro jiné křesťany zanecháno. Však na ten čas netoliko poutníci, ale i domácí všelijakého náboženství křesťané tam se pochovávají, když toliko některý dukát sangiachovi aneb cadi Jerusalémskému za to dají, krom Vlachův, Španělův a Francouzův, kteříž se na hoře Sion v místě výš oznámeném kladou.

 

Těmi děrami hleděl jsem dolů, a tam viděl mnoho kostí lidských, a některé osoby plátnem obvinuté a obalené, nevím celé-li čili nic; kdež také mnoho myší semotam běhalo.

 

O té zemi divnou věc rozprávějí, že v ní každé tělo mrtvé a zvláště poutnické do 24 hodin zpráchniví, že toliko samy kosti neporušené zůstávají; a té moci že ani jinde, kam přivezena bývá, netratí. Jakož prý zavezeno té země mnoho do Říma na jeden hřbitov, kterýž podnes slove campo santo, to jest "svaté pole", při vrchu Vatikánském; a tu že žádného Římana v sobě netrpí, ale jej v noci zase nad hrob vyvrhne, než toliko přespolní, zvláště z Německého národu, ty ve 24 hodinách že v prach se obrací. O čemž mnoho historikové Římští vypisují. To místo od Jerusaléma na půl míle vlaské leží.

 

Odtud jsme šli 80 krokův dolů proti půlnoci, a přišli do dosti veliké jeskyně, v samé skále tesané, a z té díra, skrz niž se do druhé jeskyně menší, kteráž jest proti západu, lézti může.

 

O těch jeskyních pravili nám, že v nich někteří z učedlníkův Krista pána pro strach židovský, v čas utrpení Krista pána, se skryli. Okolo těch jest několik jiných jeskyněk, a skrz některou se jde do dvou, do tří atd., a mají z nich některé nápodobné býti jeskyni dvojité v Hebronu, o níž nahoře psáno jest.

 

Jsou tam také mnohé hroby, z nichž jeden vlastně i s jeskyní hrobu božímu nápodobný býti má, totiž, že jest při straně zdi příční do skály vtesaný, a do té jeskyně že jest úzká díra aneb dvéře, kteréž se kamenem zakládaly.

 

Pravili nám také, že před lety v těch děrách pousteníci a heremitae řečtí i katoličtí se zdržovali.

 

Od těch jeskyní šli jsme dolů s vrchu na 300 krokův skrz údolí Benhinnom aneb Gehinnom. V tom údolí Židé veliké modlářství provozovali a modlu Moloch z mědi slitou, v podobenství královské osoby s roztaženýma rukama, tu měli; do té dávali živé dítky své, a ohněm tu modlu obkládali a své dítky na prach pálili. 3. Reg. 11., 2. Paral. 28. 33. Jerem. 7. Actor. 7. Jakož i král Achas, Manasses a jiní králové Judští své dítky pálili. 4. Reg. 16. 21. Pro kteréžto modlářství a ukrutné dětí svých vlastních moření dopustil pán bůh v tom údolí takové krve prolití na lid Jerusalémský skrze Assyrského krále, že na tisíce těl mrtvých v něm nepochovaných leželo, ptactvu a zvěři k sežrání; od čehož nesloulo prvním jménem, ale bylo nazváno "údolí zabíjení". Isaiáš 30. Jeremiáš 7. 19. 32. kap.

 

V tom údolí rozkošné zahrady a rybníky byly, studnice Siloë a potok Kidron k straně východní skrze ně tekly a velmi rozkošné je dělaly, až i zahrada královská tam byla, v kteréž byla studnice Rogel a kámen zoëleth, o nichž se častá zmínka činí. Josue 15. 18., 2. Reg. 17., 3. Reg. 1., Cant. 4., 4. Reg. 25., Jer. 39. 52. Josephus 7. antiq. 15. et 9. ant. 11.

 

My tehdy přišli jsme k jakés čisterně bez vody v samé skále vytesané; o té nám pravili, že to jest ta, o níž v 2. kn. Machab. v 1. kapitole zmínka se činí, že když byli Židé do Persie zajatí, oheň z oltáře tam dali a kamenem díru přikryli; až po mnoha letech, když se z zajetí vrátili, o tom v pamětech tejných poznamenáno nalezli, kdeby ten oheň skrytý byl, že ho hledali, ale žádného ohně nenalezli, než toliko vodu shustlou; té nabrali a oběti na oltáři ní polili, kteráž z sebe u přítomnosti lidu oheň dala, a tu zase ohně svatého k službám chrámovým dosáhli. To jest ta čisterna v zahradě královské kamenem zoëleth zakrytá, jakž jsem teď málo výš napsal.

 

Odtud jsme šli 400 krokův blíže k Jerusalému, a přišli k jakýms starým zdem; u těch jest místo čtverhrané obezděné, nápodobné sádce malé, v níž voda byla, a do té sádky z skály hluboce do vnitřka vytesané teče. O té studýnce a vodě pravil vicarius, že jest studénka Siloë a rybníček neb kupadlo Siloë.

 

Ta studnice vychází z hory Sion proti východu, vodu zdravou, libou a čistou má, a jde z ní potůček do potoka Kidron. Tu studnici dal spraviti král Judský Ezechiáš (4. Reg. 18.) a Sellum, syn Choloziášův, kníže Židovské (Nehem. 3.). V té studnici Kristus pán onomu z přirození slepému, pomazav mu prvé oči blátem, velel sobě oči umyti, což jakž učinil, prohlídl a zdráv učiněn byl. Joh. 9. Na kterémžto místě okolo té studýnky stál před lety pěkný kostel, nazvaný: "spasitele osvěcujícího"; ale nyní jest pobořený, a ty staré zdi svrchu dotčené ještě od něho zůstávají. Niceph. 8. c. 30. Před zkázou Jerusaléma všecky vody i tato studnice téměř vyschly, proto že se z nich voda prodávala; a jak Titus město oblehl, v takové hojnosti z ní voda tekla, že hovadům, a všemu vojsku, i k zavlažování zahrad postačovala. Joseph. 6. bell. 6. Ta voda z té studnice jest od pohanův velice vážená, a podnes skutkem to poznávají, že jest jim velmi prospěšná, a jakž Salig. tom. 10. cap. 1. píše, že pohanům, kozlem smrdícím, od smradu pomáhá, v níž se oni hned z dětinství pro tu věc mýti obyčej mají.

 

Od té studnice šli jsme proti poledni 80 krokův, a přišli k jakémus starému a velikému štěpu samotně pod vrchem stojícímu, okolo něho dole jest okrouhle kamením obkladeno; o tom pravili, že na tom místě Isaiáš prorok, kterýž do 70 let v Jerusalémě prorokoval, z rozkazu krále Manassesa, pilou na dvé přetřín byl. Mezi tím kamením mají Turci obzvláštní kámen ven nad jiný vystavený, u toho se modlívají a své náboženství, jakoby tu meschit byl, konají. A drží za to, že tu dotčený prorok pochovaný leží. Hier. arg. in Esaiam, Brocard. it. 6. Breid. 6. Julii.

 

Ten vrch, pod nímž ten strom stojí, jest "Hora zhoršení" nazvaná, a leží od Jerusaléma k poledni východnímu, blízko hory Olivetské. Na té hoře král Šalomoun v své starosti. dal vystavěti chrám modlářský svým ženám, v kterémž se i sám klaněl. 3. Reg. 11.

 

Nedaleko od toho stromu Isaiášova viděli jsme hrob čtverhraný, z pouhé skály vytesaný, a od skály vrchu, z něhož dělán jest, na šest noh oddělený, okolo toho čtyrmecítma sloupův dílem Dorickým z též skály stojících, a na těch dva kameny jako pavláčkav vycházející a pěkně vytesávané, na nichž stálo kus skály, na spůsob diamantu špičatého vytesané, bodem k nebi obráceným, a vůkol něho veliké hromady malých kamení.

 

O tom hrobu pravili, že jest jej sobě Absolon, neposlušný syn otce svého Davida krále, za živobytí svého ustavěti dal, v němž, (ač trojím kopím na stromě prohnán byl) však předce pochován býti měl. 2. Reg. 18. Joseph. 7. ant. 10. To pak kamení drobné že Turci a jiní pohané, na znamení jich proti němu mrtvému zlobivosti a potupy, pro jeho protivení se otci svému, kdykoli tudy chodí, házejí.<ref>Absolonův hrob.</ref>

 

Blízko toho jest jeskyňka v skále vytesaná, vně nad děrou pěkně Korintským dílem otesaná; v té, pravili, že král Manasses, a jiní, že král Josafat pochován byl.

 

Odtud obrátili jsme se k údolí Josafat, a coby mohl dvakrát z lučiště dostřeliti, přišli jsme k jakési studýnce, pod vrchem ležící; do té jsou dvéře proti východu, skrz kteréžto jsme šli dolů šíjí v skále vytesanou, po mnohých stupních kamenných, a teprv hluboko dole jest dotčená studénka čisté a čerstvé vody; z ni jsme pili, a zdála se tak chutná býti, jakobychom mléko čerstvé pili. <ref>Anděl v jistý čas vodu v rybníce bravním zakaloval.</ref> O té pravili, žeby sloula studénka Rogel, o níž jsem nahoře zmínku učinil.

 

Vyšedše nahoru, šli jsme podlé potoku Kidronu proti půlnoci údolím Josafat, a po té vrchem nahoru k městu do brány sv. Štěpána, a v městě jsme se obrátili na levo proti straně polední, až jsme nedaleko cesty k jakémus čtverhranému zdmi obehnanému místu došli.

 

V té ohradě viděli jsme jako sádku nějakou čtyř loket hlubokou, okolo 20 krokův dlouhou a 12 širokou, s jedné strany leží při zdech náměstí kostela Šalomounova, s druhé při zdech městských, a dvéře má naschvál vyzděné; do té se jde po stupních dolů, když voda jest, aby se bráti mohla. Tehdáž v ní nebylo nic vody, než v jednom místě drobet bláta, a místem trávu zelenou znáti; ale že časem zimním tam bývá.

 

O tom pravili nám, že sloul a ještě sluje židovsky Bethesda, totiž "dům vylévání", proto že se tam vody dešťové vylévaly, česky "rybník bravní". Ten král Šalomoun pro potřebu chrámu udělati dal, aby v něm ovce k obětem od nečistot vypírali. Cant. 4. etc. Toho rybníku voda bývala jistých časův do roka zakalována a pohnuta, a kdo po tom pohnutí nejprvé do vody se dostal, ten se na každou nemoc (byť jak chtěla nezhojitelná byla) i hned zhojil. Vedlé čehož potomních let, za časův Krista pána, okolo toho rybníka byl dům vystavený, a vůkol něho pavlače byly, tam nemocní na těch pavlačech leželi, a jakby anděl vodu zakalil, aby buď se sami, aneb cizí pomocí, s té pavlače do vody sebou hodili, na to číhali, tak že ten dům místo nemocnice byl; jakž toho příklad nacházíme na jednom od Krista pána uzdraveném, kterýž 35 let nemocný a sklíčený ležel, vždy očekávaje, aby se jednou nejprvé před jinými do té vody dostati mohl: ale po ta všecka léta toho se mu dostati nemohlo, proto že sám sebou hnouti nemohl, a jiný žádný mu pomoci nechtěl, až jej Kristus pán té práce zprostil. Joh. 5.

 

 

{{Konec formy}}