Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Švanda dudák: Porovnání verzí

|VYDÁNO=

|ISBN=

|IMAGE=

|POPISEK-IMAGE=

 

Mělť ovšem po tom posvícení trochu těžkou hlavu a nejistý krok, a k tomu ještě byla noc mlhava, ačkoli měsíček svítil; nedošel tedy ještě daleko a již by sobě rád byl odpočinul, a hle jako na zavolanou stály tu před ním čtyři sloupy nahoře svázané na vršíku u rozcestí. I popošeltě k nim, aby si chvilku odpočinul.

Tu hejno černých havranů

vylítlo vyplašené,

 

I padlo mu sice do očí, že byl z těch pánů jeden jako druhý, tak jako jeho průvodčí vyzáblý, sivý, tuhý: a však že viděl u nich hromadu peněz na stole a vína hojnosť, jehož mu, hned jak byl vstoupil, podávali, nedbal toho, dodal si srdce, a bez odkladu se posadil v koutku na lavici, naladil své dudy a spustil. Jeho průvodčí přisedl ku hráčům a tu teprv, když Švandovy dudy hučely, nastala hra živá a čilá, a dukáty lítaly přese stůl od hráče ke hráči, že sám dudák měl z toho srdečnou radosť. Kdykoli přehrál nějakou písničku, nastrčil jenom svou beranici, a pánové mu tam házeli po dukátu, začež on nikdy neopominul známými slovy: ''Zdař bratře!'' poděkovati.

A dále hrál tu důtklivě,

že srdce v těle pláče,

</poem>

A když začal ohnivěji dudati, trhalo to všemi hráči, a oni chtíce nechtíce klapali si při tom do taktu svými suchými hnáty, a čím živěji hrál, tím více se pohybovali a tím hojněji Švandu zlatem obdarovali a vína mu dávali z poháru, v němž ho neubývalo, ačkoli on jak náleží pil a nikdo nedolíval. Tu chtěl Švanda pánům ukázati seč jest

a pustil uzdu dudám svým

a jal se hráti skočnou;

</poem>

Černí panáci udělali ještě několik kotrmelcův a, co kde peněz bylo, všecky dudákovi do čepice sházeli, řkouce: „Tu máš, Švando, že jsi nás dnes tak obveselil!“ „I zaplať Pán Bůh tisíckrát!“ vykřikl tu Švanda, vida to nadělení.

A sotva že vypustil z úst,

co ze srdce šly díky,