Stránka:Zpěvy zavržených.pdf/31: Porovnání verzí
→Korektura:Nebylo zkontrolováno: vložení OCR + opravy |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 18. 1. 2016, 20:20
A stařičky učitel vlastní rukou,
aby se uchránil před horší mukou
obětoval sebe i s rodinou a s čeledí všelikou.
Mé srdce se chvěje nad tou ztrátou velikou.
Teskno je v mé duši pro všechny ty zběhlé v Písmu i v tradici,
a pro stařešiny, zasloužilé v obci:
nad ctnostnými pláči a nad učenci.
Bože, přijmi je všechny, našich strastí jsou to svědci!
Ti, kdož v sousedství Staré synagogy přebývali,
do domu té zbožnosti se utíkali;
meči je tam ubodali.
Obětí plamenů na počest Hospodinu poté se stali.
Nejšerednější však bylo násilí nečisté s mrzké.
jímž zneuctěni byli mladiství, hezcí s hezké.
Jak dlouho ještě, o Pane, přihlížeti budeš se své stolice nebeské,
kterak národové tupí tvé Izraelské?!
Do modliteben vpadli, do Staré a Nové;
hle, nad tím prolévám slze krvavé!
Neboť tam roztrhli nejsvětější svitky pergamenové
Zákona Božího, jenž dědictví Mojžíšovo se zove.
S velikým rykem pak chvatně loupili.
"Pleňte stříbro, pleňle zlato!" Volali.
”Všechno je naše, co na světě zanechali; kdo je kdy potkali
všichni je hubili, a 'nic jsme se neprovinili' poté říkali!"
Nato rychle všechny mrtvé svlékali:
jinochy i starce, co v tom boji padli.
Nazí jim k posměchu byli;