„Božská komedie“ v českém rouše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m copyedit |
m +související, spárování uvozovek, oprava zjevných tiskových chyb, {{Poznámky pod čarou}} |
||
Řádek 4:
|AUTOR=[[Autor:Jan Spáčil|Jan Spáčil]]
|POPISEK=
|ZDROJ=Literární listy. 1. listopad 1880. roč. 1. čís. 3. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/1627095 Dostupné online.] Str. 18–19
|VYDÁNO=
|ISBN=
|LICENCE=PD-old-70
|JINÉ=
|SOUVISEJÍCÍ=[[Božská komedie]], [[Autor:Jaroslav Vrchlický]]
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
|IMAGE=
Řádek 18 ⟶ 15:
}}
{{Forma|proza}}
„A na cestě mého života leží ještě velký balvan, jejž odvaliti chci, jest to Danteova
O úsilovné snaze jeho — vyhověti tomuto slibu svému v době nejkratší — svědčí překlad prvního dílu veliké básně této, jejž ''Vrchlický'' na podzim roku
A myslím, že i při menší vzácnosti, jakou překlad díla již dřivě přeloženého míti může pro národy tyto, více se u nich píše o událostech takových, než u nás, kde bychom novostí zjevu měli pojati býti radostným nadšením. Pokud se upamatovati dovedeme, nezmohly se u nás projevy tohoto nadšení nad pouhé oznámení v listech našich, ovšem tu delší tam kratší. Jest to již tak, že básník pracuje a tvoří (ať třeba ve překladu) s tou nadějí, že bude pochopen, a uznán, že obtíže a námahy, s jakými mu tu zápasiti bylo, budou úplně pojaty. Výraz, jejž pak kritika těmto svým poznáním dala, jest mu odměnou za obrovskou práci, jíž obětoval spánek a klid, a mravní pobídkou ku tvoření dalšímu dodávajíc duchu unavenému nové síly a kolébajíc jej v onen klid dýšící láskou a pracující ku porodu velkými myšlénkami.
Řádek 26 ⟶ 23:
A jakých obtíží působí překladateli „Božská komedie“ jest známo. Mimo jiné fysické aneb, abych lépe řekl, technické obtíže, s nimiž překladateli kterékoli básně zápasiti jest (tedy rytmus, rým a sled myšlének) vyskytuje se tu obtíž nová, úsečnosť vlaštiny, která překladatele nutí ku volbě slov podobně úsečných. Němec si pomáhá neustálou eliminací koncových slabik, aby myšlénku pronesenou veršem originálu vtěstnal i do verše svého. U nás však dala by se slova, u nichž eliminovati lze, na prstech spočítati. Čím větší tu namáhání, čím trapnější tu zápas s látkou, již překladateli je zmoci!
Ale bylo-li vůbec kdy na obtíže tyto upozorňováno, zapomenuto tu vždy té největší. Ovšem obtíže této nepozná ten kdo „''Božskou komedii''“ toliko čte, již přeloženou, nýbrž kdo ji sám překládati se pokusí. Obtíž tato jest mravní a je na nekonečnosti tercíny. Každé toto nevinné trojverší na pohled tak snadno přeložitelné jest článkem obrovského řetězu, jejž ruka překladatelova vytahovati musí z hlubin nekonečna! Nekonečnosť tercíny. Ta myšlénka, to vědomí mučí vás více než všechny rýmy a rythmy na něz si zpomínáte. A byť i počátek každého nového zpěvu rýmem svým na poslední trojverší zpěvu předešlého se nevázal, to vědomí, že sloka tercíny se vlastně nikde nekončí a že končí-li se ve skutečnosti, v mysli básníkově přece nekonečnou zůstává, není zajisté prostředkem usnadňujícím. Ovšem jest ona pak ohněm, z něhož vychází zlato práce překladatelovy a jest obrazem cíle kam duch Danteův spěje: k věčnosti, ana jej vždy vede ku
Říci, že se těšíme na překlad „Očistce“ bylo by trochu naivním, kdyby se nevyrozumívalo samo sebou. Účelem řádku těchto nemá býti výtka, nýbrž toliko ocenění obrovské práce pěvce našeho. Stalo-li se tak již jinde a my bychom to nevěděli, rádi zříkáme se pro slabé řádky tyto nároků na prioritu. Dej Bůh jenom pěvci „Vittorie
{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}
|