Případ s Otokarem Březinou: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
n. |
dokončení (článek pokračoval na další straně) |
||
Řádek 12:
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
|ZDROJ=[http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:abc51440-a980-11dc-90dc-000d606f5dc6 Lidové noviny, roč. 39, č. 6, str.
|SOUVISEJÍCÍ=[[Autor:Otokar Březina]]
|WIKIPEDIA=
Řádek 25:
De mortuis nisi bene. Citováním soudíte mrtvé; můžete je zmenšit, místo abyste je uchovali. A mortuis nihil nisi bene. Z rukou mrtvých berme požehnání, ale ne to, co je menšího a horšího. Chcete-li citovat důvěrná sdělení zesnulých, pamatujte, že jsou ve vašich rukou a nemohou protestovat proti tomu, co z nich uděláte. Z rukou malých pamětníků i velcí mrtví vyjdou malí; z rukou lidí zakyslých vyjdou zakyslí a mrzutí. Pozor na památku Březinovu!
Pozor na jeho památku už proto, že po dnech a měsících samoty mluvíval rád a mnoho; rád se slyšel, tak jako mistr varhaník, který s rozkoší preluduje na svém nástroji. Tu zahraje týž motiv v largu, tu v posměvačném scherzu, pohrává si s tóny i předznamenáními. Jsou lidé a myslitelé, kteří svou pravdu a víru vyslovují vždy týmiž slovy, přesně a neměnně. K nim Březina nenáležel; těšilo ho obměňovat své myšlenky ve variacích a přirovnáních, v ironickém zrcadlení i v paradoxních obratech; kdo z vás si troufá zapsat tu nekonečnou a duhovou improvisaci, které se až do sebezapomenutí oddával? Každá věta vytržená z hovorů Březinových je zkomolení; nemůžete-li jinak, tedy aspoň ji komolte s krasocitem, který u něho převládal.
Nezáleží na tom, řekl-li Otokar Březina doslovně to, co mu Jakub Deml klade do úst; mohl bych po paměti citovat docela jinaké jeho výroky, a jiní zas jiné; snad by to bylo velmi zajímavé pro bližší poznání Otokara Březiny, ale jdete-li s jeho citací na rynk, není otázka jenom, řekl-li to Březina do slova tak, nýbrž také, měl-li v tom pravdu a stojí-li to za to. Dovolte, abych to uzavřel… zrovna citátem z hovoru Březinova: »Nemají se světu ukazovat lidé v jejich slabosti a nehezkosti, ale v jejich kráse.«
Tu výtku mně učinil Březina, když jsem ho — snad trochu neuctivě — nakreslil; nyní ji odevzdávám Jakubu Demlovi — a dalším.
{{Konec formy}}
| |||