Babička/XIII: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Lion438 (diskuse | příspěvky)
AS: založení nové strany
 
Lion438 (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
{{NavigacePaP
|TITUL=Babička
|AUTOR=Božena Němcová
|ČÁST=XIII
|PŘEDCHOZÍ=XII
|DALŠÍ=XIV
}}
==XIII==
Jara skokem přibývalo; lidé pracovali již v polích, nahoře na stráni vyhnívali se ještěrky a hadi, že se jich děti, jdouce na podzámecký vrch fialky a konvalinky hledat, vždy lekly,babička jim ale říkala, že se nemají co bát, že do svatého Jiří žádné zvíře není jedovaté, že se může vzít do ruky, "ale pak, když slunce už vysoko, pak je v nich jed," dokládala. Na louce za splavem rozkvítalo buličí očko, pryskyřník, na stráni modraly se podlésky a zlatově leskly se petrklíče. Děti sbíraly mladá lupénka do polívky, kopřivy přinášely housátkům, a kdykoli šla babička do chléva, slibovala Stračce, že už co nejdřív půjde na pastvu. Stromy úprkem obalovaly se listem, komáři vesele hráli ve vzduchu, skřivánek vznášel se vysoko v povětří, děti ho slyšely, ale málokdy malého zpěváčka viděly také, žežulku poslouchávaly a křičely do lesa: "Žežulko, pověz nám, jak dlouho budeme živy?" Někdy zakukala, někdy se ale na ni Adélka zlobila, že nechce schválně zakukat. Chlapci učili Adélku otloukat vrbové píšťalky; když pakjí nechtěla píšťalka pískat, dávali vinu, že nedobře při otloukání říkala. "Vy holky neumíte ani píšťalku udělat," vysmíval se Jan.