P. František Doucha (Vodička): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m −duplicitní argument šablony
m opr.
Řádek 60:
Na poli slovníkopisectví českého zjednal si Doucha zásluh velikých, nesnadno ocenitelných, neboť práce jeho v tom oboru rozptýleny jsou po všech slovnících doby novější, co jich máme. Každý jeho letní pobyt na venkově poskytoval pilnému spisovateli hojné příležitosti k neúnavné práci na zvelebení jazyka českého a jeho písemnictva. Trvaje na příklad v Dlažkovicích u Lovosic v Českém Středohoří, v českém to „ráji“ rovně vyhlášeném pro své ovocnictví, jako bohatstvím na krásné české granáty, sbíral pilně mezi lidem tamním ryze české názvy ovocnické a broušení granátů se týkající, aby tím obohatil nemálo drahou naši mluvu spisovnou, jako byl již dříve učinil k technologii J. S. Presslové. Pomáhal vydatně Jungmannovi, Čelakovskému, Frantovi Šumavskému, Rankovi a Špatnému tímže způsobem, a nyní přispívá přehojně k důkladnému slovníku Kottovu. Samo sebou se rozumí, že náležel též k nejlepším spolupracovníkům Velkého Slovníka Naučného. Též o literární historii slovanskou a jmenovitě bibliografii českou má Doucha převeliké zásluhy, podávalť do všech téměř časopisů našich, též i německých hojné zprávy o literaturách slovanských, při Časopise Musejním obstarával po dlouhá léta bibliografii a sbíral doplňky k Jungmannově Historii České literatury. Po celou řadu let sestavoval s mravenčí pílí seznamy dílem vyšlých, dílem vycházejících spisů československých, přikládaje je ku svazkům Časopisu Českého Musea. Přebohatého materialu tu snešeného, jakož i dalších jím společné s Alex. Dundrem sebraných zpráv užito velmi vhodně ku sestavení známého, Velikého Knihopisného slovníka československého r. 1868., při jehož úpravě bibliografické vydatně pomáhal F. A. Urbánek. Dílem tímto a ohromnou neunaveností po dlouhá léta snášeným, podán první úplný seznam knih, drobných spisů, map a hudebních věcí, vyšlých v jazyku národa československého od r. 1774. až do r. 1865. Pracná kniha ta vyšla nákladem Kobrovým jako vhodná rukověť všem přátelům literatury, zároveň pak jako dodatek k Jungmannové Historii literatury české.
 
Erbenovu sbírku národních písní obohatil Doucha asi třemi sty čísly. Trvaje na venkově, cestoval po kraji a kdekoliv zaslechl žence nebo dívky zpívající, zašel si s pěšiny nebo silnice k nim do polí a přímo z úst lidu písně ve svůj zápisník přenášel. MelMěl při tom mnohé obtíže. Musel vyhledávat pomoci učitelů, tehdy vesměs hudby a skládání znalých, a buď jim písně sám předzpěvoval, nebo když si nápěv nebyl pamatoval, zpěvačky nebo zpěváky k týmž učitelům přiváděl, aby se původní nápěv zachoval. Často byly takové exkurse po národních písních spojeny též obětmi hmotnými, jež chudý venkovský kaplan, pokud mohl, milerád nesl ve prospěch dobré věci národní. Mimo písně Erbenovi podané, chová on ještě jich několik set s nápěvy, i přáti jest, aby mu choroba v urovnání a vydání jich nepřekážela. Doucha byl svou dobou též jedním z hlavních buditelů národního vědomí a vzájemnosti slovanské, mezi mladšími Srby lužickými. Docházel pilně jako dříve Dobrovský, s Hankou (po smrti jeho sám) do semeniště srbského na Malé Straně v Praze ku přednáškám a cvičením slovanským, pobádaje příkladem svým studující k lásce k otčině a k pěstování jazyka mateřského. Trvaje za příčinou choroby své v lázních Liebwerdských, vešel v přátelský svazek s vlastencem lužickým Jordánem, pak v Praze prostřednictvím Čelakovského se Smolerem, Hornikem a Bukem, a snažil se od té doby pozornosť českého obecenstva k snahám lužických Srbů obrátiti a vzbuditi účastenství s tímto kmenem slovanským, jenž o bytí své s německým živlem krutě zápasí. Za tím účelem vydal: Lužicko-srbské národní písně v původním znění i s překladem v Čas. Česk. Musea r. 1840. sv. III., v České Včele r. 1842. č. 7., 24., 47. Některé z nich podal P. J. Šafaříkovi pro jeho Slovanský Národopis roku 1842. Uveřejnil výbor z básní lužickosrbských též na ukázku v českých překladech, v Čas. Česk. Mus. r. 1860., ve Květech r. 1870 č. 41., ve Světozoru r. 1875. a ve Slovanské Poezii. Psal články o postupu literatury lužicko-srbské do starších Květů 1841. (Příloha
XI., XXIII. atd.) a jinde, hlavně v Časop. Česk. Mus. r. 1845. str. 426., r. 1877. I. str. 675. II. str. 65. Na žádosť, kterou naň vznesli Čelakovský a Smoler, pořádal vydání lužicko-srbské Čelakovského: „Ohlasu ruských písní“, jež byli přeložili Smoler a Várko (Vothlos pěsni ruskich. Praha r. 1846.) atd.