Ottův slovník naučný/Akkommodace: Porovnání verzí

dokončeno-sazba
(založeno)
 
(dokončeno-sazba)
{{pracuje se}}
{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
'''Akkommodace''': '''1) A'''. {{Prostrkaně|biblická}} vyskytuje se v biblické hermeneutice, a to ve dvojím smyslu: ''a)'' jakožto {{Prostrkaně|přizpůsobení některých míst}}, a ''b)'' {{Prostrkaně|přizpůsobení hlasatelů}} zjevení Božího ve Starém i Nov. zák., ale zvláště Krista i apoštolů k posluchačům a čtenářům. Prvnější '''a'''-ci, jak ve formě, tak i v obsahu katolíci v písmě sv. na mnohých místech připouštějí a uznávají; ale rozhodně popírají, co tvrdí racionalističtí vykladači bible, že by totiž proroctví ve Starém zák. o Kristu se nalézající a v Nov. zák. jakožto důkaz pro božství a úřad vykupitelský Ježíše Krista, jakož i pro božský původ křesťanství uvedená ničím jiným nebyla než pouhou a později teprve učiněnou '''a'''-cí na Krista. Neboť tato proroctví starozákonná již od počátku sama v sobě i grammatickohistorickým i mystickoinspirovaným smyslem svým vztahovati se mohou přímo anebo nepřímo jenom na Krista a křesťanství. – Ohledně '''a'''. druhé, totiž Ježíše Krista a apoštolů, připouštějí katolíci pouze '''a'''-ci negativní, která v sobě zahrnuje paedagogickou (pokud totiž Kristus a apoštolové přizpůsobili se vzdělanosti, chápavosti i potřebám duchovním a mravním svých posluchačů) a mravní (která k zamezení pohoršení zbytečného koná anebo opomíjí něco, co samo v sobě dovoleno jest); ale naprosto u Krista i u apoštolů zavrhují '''a'''-ci positivní či dogmatickou, jako by totiž tito dle náhledu Semlera nepravé a chybné náhledy a nauky zúmyslně byli za pravé přijímali a na ně vázali své učení, by toto snadněji rozšířili. Náhled tento vzhledem k božství Kristovu, jenž věčná jest pravda, a vzhledem k inspiraci apoštolů jest rouháním; a vzhledem k historickému vypravování bible jest v přímém odporu s jednáním Krista i apoštolů, které vrcholí v boji proti tmě, lži a bludům, a nikoli v přizpůsobení se jim. Místa pak biblická, na něž se racionalisté odvolávají k dotvrzení náhledu svého, jeví patrně jen '''a'''-ci paedagogickou a morální, a nikoli dogmatickou. ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''
 
'''2) A'''. {{Prostrkaně|oční}}, v lékařství = přizpůsobivost oka, schopnost viděti {{Prostrkaně|zřetelně}} předměty různě vzdálené. Že oko tu schopnost má, víme ze zkušenosti; že však nelze viděti {{Prostrkaně|zřetelně zároveň}} předmětů blízkých a vzdálených, dokazuje mimo jiné jednoduchý pokus, hledíme-li síťovanou látkou na př. do knihy o něco vzdálenější: buď vidíme zřetelně vlákna látky a velmi nejasně řádky aneb naopak. K vidění vůbec jest jednou z podmínek ta, aby očním přístrojem vržen byl skutečný obrázek předmětu na sítnici, což {{Prostrkaně|theoreticky}} dokázal Kepler dovodiv, že oko nepociťuje světla v čočce své, jak starověk se domníval, nýbrž že paprsky láme a v obraz na sítnici spojuje; pravdu tu {{Prostrkaně|prakticky}} potvrdil {{Prostrkaně|Scheiner}} duchaplným pokusem na oku zvířecím i lidském, seřiznuv zadní stěnu jeho, kterou {{Prostrkaně|Descartes}} později při témž pokusu jemným papírem nahrazoval. Oba přímo pozorovali obrázky zevních předmětů okem na zadní stěně tvořené. Lomivé části oka před sítnicí ležící lze si dohromady představiti jako jedinou vypuklou čočku. Paprsky z nekonečné vzdálenosti na čočku dopadající spojí se za čočkou ve skutečný obraz v hlavním ohnisku; v tomto ohnisku optické soustavy (dioptricky normálního) oka nalézá se sítnice (viz vyobr. č. 132. 0); všecky pak paprsky vycházející od svítících bodů bližších než ö spojí se ve zřetelný obraz teprv kdes za ohniskem čočky, v oku tedy byl by za sítnicí (viz vyobr. č. 132. 0' 0<nowiki>''</nowiki>),na níž by povstal rozptýlený kruh, totiž nezřetelný obraz. Ale poněvadž ve skutečnosti i obraz bližších svítících bodů na sítnici zřetelný jest, ježto jej zřetelně vidíme, lze z toho souditi., že oko hledíc na různě vzdálené předměty za tím účelem jakýms způsobem se mění. Čím bližší jest svítící bod, tím rozbíhavěji dopadají paprsky na oko a tím dále za sítnicí povstal by zřetelný obraz (viz vyobr. č. 132. 0' 0<nowiki>''</nowiki>). Účelu. aby obraz ten povstal {{Prostrkaně|vždy}} právě na sítnici, lze dosíci-theoreticky vzato-dvojím způsobem: buď musila by sítnice za obrazem čím bližších bodů svítících tím dál do zadu postupovati asi jako citlivá deska na fotografickém varhánkovaném přístroji, aneb by se musila lomivost oka zvyšovati tak, že, čím bližší bod svítící, čili čím rozbíhavěji dopadají paprsky, tím více by je lomiti musila, aby vždy právě na sítnici ve zřetelný obraz se spojily. Tímto také dvojím způsobem vysvětlován byl úkaz, že zřetelně vidíme do dálky i blízka. – Důkazům Th. {{Prostrkaně|Junga}}, jenž duchaplnými pokusy na vlastnimvlastním oku dokázal, že se to děje zvyšováním lomivosti následkem změny v {{Prostrkaně|zakřivení}} čočky, již však mylně měl za složenu ze svalových vláken, porozuměno nebylo. Okem viditelný důkaz o tom, že při pohledu do blízka měni se zakřivení čočky, která stává se kulatější a tím lomivější, podal teprv {{Prostrkaně|Max Langenbeck}}, a to na základě objevu {{Prostrkaně|Purkyňova}}, potvrzeného později Sausonem. Purkyně odkryl reflexní obrázky, které v oku (v zornici) na přední i zadní ploše čočky viděti lze, dopadá-li s jedné strany světlo svítilny as pod úhlem 30°, a hledíme-li as pod týmž úhlem s druhé strany do oka: {{Prostrkaně|Langenbeck}} přesně soudil, že, mění-li čočka své zakřivení, změní i obrázky od stěn jejích reflektované svou velikost i polohu; v skutku viděl, že při pohledu do blízka přední stěna čočky se ku předu blíž k rohovce vyklene, čímž dle zákonův o konvexních zrcadlech reflexní obrázek se zmenší a blíže k rohovce pošine. Poněvadž tyto reflexní obrázky jsou velmi malé a málo jasné, pozoroval je Cramer a měřil vzdálenost jejich od sebe při pohledu do dálky i blízka dle návrhu {{Prostrkaně|Dondersova}} slabým dalekohledem. (Vyobr. č. 133.) ''A'' znázorňuje polohu reflexních obrázků při pohledu do dálky, ''B'' při pohledu do blízka., ''a'' jest reflexní obraz rohovky, ''b'' přední plochy, ''c'' zadní plochy čočkové. Ve vyobr. ''B'' jest reflexní obraz přední plochy, ''b'' menší a blíž ku rohovkovému obrazu ''a''. Přední plocha čočky při pohledu do blízka až o 0,40&nbsp;''mm'' blíž ku rohovce se pošinuje. (Viz vyobr. č. 134.) Dle {{Prostrkaně|Helmholtze}} zadní plocha čočková ležíc v talířovité jamce sklivce vzad se nepošinuje, nýbrž jen více zakřivuje. Těmito pozorováními nade vši pochybnost bylo zjištěno, že při pohledu do blízka čočka stává se kulatější. Přístroj, kterým se to děje, složen jest ze {{Prostrkaně|svalu akkommodačního}}, jenž tvoří prstenec (asias 1&nbsp;''mm'' tlustý), který leží za obvodem duhovky na vnitřní stěně oka (viz vyobr. č. 134.). Od prstence jde do vnitř kolem do kola ku obvodu čočky, která svalu se nedotýká, {{Prostrkaně|napjatá}} (sklivcem) blanka, tak zvaný {{Prostrkaně|pásek Zinnův}} (''z''), přecházející na přední i zadní ploše čočky v pevně blánité, elastické, ovšem úplně průhledné pouzdro, v němž čočka se nalézá. Mechanismus, kterým různé zakřivení čočky při pohledu do různé dálky se děje, vysvětluje se dosud tím, že čočka při pohledu do dálky, kdy prstenec svalu akkommodačního nalézá se v klidu, udržována jest páskem Zinnovým v nucené sploštilosti; při pohledu do blízka stáhne se sval akkommodační, čímž kruh jeho se zúží, povolí se pásku Zinnovu se svalem pevně spojenému, čímž uvolní se elastičnost čočky, která dle vlastnosti těles pružných vrací se v podobu víc a více kulovitou dle toho, jak zúžil se kruh svalu. Prstenec svalový jsa v tlouštce své trojhranný tvoři na průřezu meridionálním, to jest jdoucím od předního rohovkového pólu k zadnímu, trojúhelník, jehož nejdelší strana přiléhá ku vnitřní stěně oka, kratší proti vnitru čelí, nejkratší pak proti obvodu duhovky obrácena jest. Úhlem zevním předním jest sval nejpevněji spojen se vnitřní stěnou oka za periferii duhovky, úhel zadní, ku cevnatce čelící, jest nejostřejší. Hladká vlákna svalová uložena jsou 1.&nbsp;jako čásť {{Prostrkaně|Brücke}}-{{Prostrkaně|Bowmanova}} ve směru nejdelší (zevní) strany trojúhelníku, končí v cevnatce, již prý při svém stažení se ku předu pošinuji, pročež »tensor choroideae« nazvána byla; 2.&nbsp;jako čásť {{Prostrkaně|Ivanova}}: vlákna mající směr od zevního předního úhlu ku vnitřní stěně paprskovitě; 3.&nbsp;jako čásť H. {{Prostrkaně|Müllerova}} vlákna při nejkratší straně trojúhelníku tvořící kruh za obvodem duhovky.Dle nejnovějšího náhledu (Bericht Ophth. Gesellsch. Heidelberg, 1887) skupiny tyto jedna druhou podporujíce způsobují při staženi svém zúžení prstence svalového; povrch svalu akkommodačního uvnitř jest pokryt průměrně as 70 řasinkami (''Processus ciliares''), které podobny jsouce hustě stojícím přehrádkám makového plodu jsou nejvyšší v předu (1&nbsp;''mm'')., níží se do zadu rozdělujíce se každá v jemné proužky. S těmito řasinkami jest právě spojen pásek Zinnův, jenž odtud tvoře hranici sklivce napjat jest do předu k obvodu čočky, do zadu pak srostlý jest se sítnicí, čímž vysvětluje {{Prostrkaně|Čermák}} povstávání {{Prostrkaně|světelného úkazu akkommodačního}} ({{Prostrkaně|akkommodační fosfen}}). Při úmyslné, úsilné Akkommodace'''a'''-ci do blízka {{Prostrkaně|ve tmě}} vyklene se čočka; pohlédneme-li náhle do dálky, nepoddává se zakřivená čočka dost rychle splošťující ji síle pásku Zinnova, čímž povstává na místě upevnění jeho v sítnici trhnutí-tím mechanické po. drážděnípodráždění sítnice v její periferii, což má za následek zazáření úzkého, dost ohraničeného ohnivého kruhu blízko obvodu (společného) obzoru. Vzdálenost mezi nejdalším bodem, od něhož paprsky bez Akkommodace. v jednom bodu se na sítnici spojuji, a mezi nejbližším bodem, od něhož oko nejrozbíhavější paprsky pomocí nejvýš možného napjetí Akkommodace. na sítnici v jednom bodu slučuje, slove akkommodační okrsek (Donders), kterýž pro jedno oko ohraničen jest bodem absolutně nejdalšího a absolutně nejbližšího (zřetelného) vidění. Avšak při jistém stupni Akkommodace. oka nevidí toto pouze jeden bod zřetelně, nýbrž celou řadu bodů za sebou. Čermák nazval čáru pojící tyto za sebou ležící body čarou akkommodační v užším smyslu; meze její jsou podmíněny jednak jemností místocitu sítnice, jednak velikostí rozptýlených kruhů (šířkou zornice). Při pohledu oběma očima protínají se zorné osy oční v bodu zřetelně viděném čilí konvergují; konvergence tato má jisté meze. Nejbližší pak bod, v němž zorné osy se protínají a na nějž zároveň Akkommodace. upravena býti může, slove binokulární bod nejbližšího vidění. Velikost úhlu konvergence a napjetí akkommodačního nejsou však ve stálém pevném poměru, nýbrž při jistém úhlu konvergence může se napjetí Akkommodace. přece o něco zvětšiti aneb zmenšiti, a naopak: tento okrsek, jejž Akkommodace. při nezměněné konvergenci procházeti může, slove relativní okres akkommodační, kterýž ohraničen jest relativním bodem nejdalšiho a nejbližšího vidění. Poněvadž nelze měřiti v oku mechanickou práci, kterou sval akkommodační koná, určuje se dle Dondersa síla výkonu akkommodačního pomocí optické hodnoty čočky, která, kdyby k oku v klidu se nalézajícímu, t.&nbsp;j. při čočce sploštělé, přidána byla, totéž by vykonala, jako vyklenutí čočky při Akkommodace-ci. Dioptrická hodnota pak této »přidané« čočky, která lomivost oka tak zvyšuje, že toto spojuje až i paprsky z bodu nejbližšího vidění vycházející ve zřetelný obraz na sítnici, určena jest výrazem: akkommodační šířka. Vidí-li na příklad oko dioptricky normální v klidu body nekonečně vzdálené s paprsky parallelními (na př. stálice) a při nejvyšším napjetí Akkommodace. bod nejbližšího vidění s paprsky značně divergentními, jest to důkaz, že oba druhy paprskův: i rovnoběžné bez Akkommodace. i rozbíhavé při Akkommodace-ci se v jednom bodu na sítnici spojují, čehož mohou jen dosíci, mají-li ve sklivci stejně sbíhavý směr. Akkommodace. vykoná tudíž na rozbíhavých paprscích bodu nejbližšího vidění tu změnu, že učiní z nich rovnoběžné, kteréž oko již svou stavbou (bez Akkommodace.) na sítnici v jednom bodu spojí; tento lomivý výkon na rozbíhavých paprscích bodu nejbližšího vidění můžeme si mysliti způsobený konvexní čočkou, která má své ohnisko tam, kde nalézá se bod nejbližšího vidění: neboť z ohniska čočky vycházející paprsky jdou po zlomení rovnoběžně. Rovná se tedy vzdálenost nejbližšího bodu vidění p ohniskové vzdálenosti čočky působící Akkommodace-ci A. Poněvadž lomivá síla čočky jest v obráceném poměru s ohniskovou vzdáleností, byla by optická hodnota oka upraveného na bod nejbližšího vidění =1/p, pro bod nejdalšího vidění =1/r, rovněž jako pro lomivou sílu, kteráž oku při nejvýš možné Akkommodace-ci přibývá, totiž pro akkoom. šířku =1/A; patrně, přidá-li se k oku v klidu (=1/r) šířka Akkommodace (=1/A), obdržíme ze součtu nejvýš možnou celkovou lomivost oka, která paprsky z nejbližšího bodu vidění jdoucí na sítnici v jednom bodu spojuje. Jest tedy VZOREC z čehož snadno vypočteme, odměřivše r i p, šířku Akkommodace.; neboť 1/A=1/p–1/r. Akkommodační šířka stává se po létech 40tých menší, poněvadž dostavuje se, právě as jako šedivění vlasův a vráštění kůže, pozvolné ubývání elastičnosti a tím vyklenutelnosti čočky, následkem čehož bod nejbližšího vidění od oka ustupuje, čímž vidění do blízka (čtení atd.) obtížným se stává; ubývající vyklenutelnost čočky nahrazuje se konvexními brejlemi. Stav ten slove vetchozrakost (presbyopia). Ku pravým vadám Akkommodace. počítati dlužno náklonnost ku snadné únavě zraku, jevící se mlhavěním písma, tlakem a bolestmi v čele; stav ten slove akkommodační asthenopia, chabozrakost, co výraz nedostatečnosti Akkommodace. svalu k trvalému napjetí, což po těžkých chorobách, u kojících paní a chudokrevných se přihází, zvláště často pak dostavuje se u hypermetropů pro přílišné požadavky na výkon svalu. K dalším vadám patří úplná obrna (paralysis) neb neúplná obrna svalu akkommodačního (paresis) a opak toho křeč svalu akkommodačního. Při obrně úplné, sloučené obyčejně s rozšířením zornice, zůstává čočka v poloze upravené pro bod nejdalšího vidění. Proto zřetelné vidění bližších bodů jest nemožné. Stav ten podmíněn jest často onemocněním čivu okohybného, jenž innervuje sval akkommodační a svěrač zornice, a to buď v centrech mozkových (nádory, příjice, tabes atd.), neb v perifer. ním průběhu a rozvětvení, neb povstává po vlivech rheumatických, tupých úrazech, zvláště ale po otravě neb vkápnutí alkaloidů některých rostlin řádu lilkovitých (atropin-homatropin, hyoscin, hyoscyamin, duboisin) a po otravě ptomatoatropinem ve zkaženém mase. Neúplná obrna, při níž čásť Akkommodace. zachována zůstává, jest velmi častá po diphtherii krční. Ztrátu na vy. klenutelnosti čočky lze nahraditi skly vypouklými, které opět umožňují vidění do blízka. Akkommodační křeč jest napjetí svalu akkommodačního, přesahující míru; při pohledu do jisté dálky stáhne se sval více než jest potřebí k optickému upravení oka pro tuto dálku, čímž povstává upravení pro svítící body pouze bližší čili zdánlivá krátkozrakost, která tím jest klamavější, že stav tento trvalým býti může a pomocí brejlí konkávních, které opět o to rozptylují paprsky, oč je nadbytečné vyklenutí čočky při křeči sblížilo, vidění do dálky zlepšiti lze. Křeč akkommodační dostavuje se po vkápnutí alkaloidu bobu Calabar (eserinu neb physostigmininu) zvláště často u hypermetropických žáků po přílišném namáhání do blízka za nepříznivého osvětlení, u amblyopických a astigmatiků, kteří práci příliš k očím přibližují, tak že nutně nastává větší konvergence zorných os očních a tím větší akkommodační napjetí, neboť při impulsu akkommodačním, podnětu to zvláštních centrálních ústředí mozkových, dostavují se tři sdružené (associované) pohyby: stažení svalu akkommodačního, konvergence očí a zúžení zornic. Vzácnější chorobou jest povstávání bolestí při Akkommodace-ci, kterýmž užívání konvexních skel neulevuje. Ztráta čočky ze zornice činí vešlkerou Akkommodace-ci nemožnou. (Viz Afakia.)-Literatura: Donders, Die Anomalien der Refr. und Accommodation; Helmholtz, Physiol. Optik; Aubert, Physiol. Optik a Nagel, Die Anomalien der Refraction und Accommodation. Oba poslední ve GraefeSaemisch »Handb. der gesammt. Augenheilk.« podávají podrobný seznam literatury. ''[[Autor:Jan Deyl|D.]]''
 
Vzdálenost mezi nejdelším bodem, od něhož paprsky bez '''a'''. v jednom bodu se na sítnici spojuji, a mezi nejbližším bodem, od něhož oko nejrozbíhavější paprsky pomocí nejvýš možného napjetí '''a'''. na sítnici v jednom bodu slučuje, slove {{Prostrkaně|akkommodační okrsek}} ({{Prostrkaně|Donders}}), kterýž pro jedno oko ohraničen jest bodem absolutně nejdalšího a absolutně nejbližšího (zřetelného) vidění. Avšak při jistém stupni '''a'''. oka nevidí toto pouze {{Prostrkaně|jeden bod}} zřetelně, nýbrž celou řadu bodů za sebou. {{Prostrkaně|Čermák}} nazval čáru pojící tyto za sebou ležící body {{Prostrkaně|čarou akkommodační}} v užším smyslu; meze její jsou podmíněny jednak jemností místocitu sítnice, jednak velikostí rozptýlených kruhů (šířkou zornice). Při pohledu oběma očima protínají se zorné osy oční v bodu zřetelně viděném čilí konvergují; konvergence tato má jisté meze. Nejbližší pak bod, v němž zorné osy se protínají a na nějž zároveň '''a'''. upravena býti může, slove {{Prostrkaně|binokulární bod nejbližšího vidění}}. Velikost úhlu konvergence a napjetí akkommodačního nejsou však ve stálém {{Prostrkaně|pevném}} poměru, nýbrž při jistém úhlu konvergence může se napjetí '''a'''. přece o něco zvětšiti aneb zmenšiti, a naopak: tento okrsek, jejž '''a'''. při nezměněné konvergenci procházeti může, slove {{Prostrkaně|relativní okres akkommodační}}, kterýž ohraničen jest {{Prostrkaně|relativním bodem nejdalšiho a nejbližšího vidění}}.
 
Poněvadž nelze měřiti v oku mechanickou práci, kterou sval akkommodační koná, určuje se dle Dondersa síla výkonu akkommodačního pomocí optické hodnoty čočky, která, kdyby k oku v klidu se nalézajícímu, t.&nbsp;j. při čočce sploštělé, přidána byla, totéž by vykonala, jako vyklenutí čočky při '''a'''-ci. Dioptrická hodnota pak této »přidané« čočky, která lomivost oka tak zvyšuje, že toto spojuje až i paprsky z bodu nejbližšího vidění vycházející ve zřetelný obraz na sítnici, určena jest výrazem: {{Prostrkaně|akkommodační šířka}}.
 
Vidí-li na příklad oko dioptricky normální v klidu body nekonečně vzdálené s paprsky parallelními (na př. stálice) a při nejvyšším napjetí '''a'''. bod nejbližšího vidění s paprsky značně divergentními, jest to důkaz, že oba druhy paprskův: i rovnoběžné bez '''a'''. i rozbíhavé při '''a'''-ci se v jednom bodu na sítnici spojují, čehož mohou jen dosíci, mají-li ve sklivci stejně sbíhavý směr. '''A'''. vykoná tudíž na rozbíhavých paprscích bodu nejbližšího vidění tu změnu, že učiní z nich rovnoběžné, kteréž oko již svou stavbou (bez '''a'''.) na sítnici v jednom bodu spojí; tento lomivý výkon na rozbíhavých paprscích bodu nejbližšího vidění můžeme si mysliti způsobený konvexní čočkou, která má své ohnisko tam, kde nalézá se bod nejbližšího vidění: neboť z ohniska čočky vycházející paprsky jdou po zlomení rovnoběžně. Rovná se tedy vzdálenost nejbližšího bodu vidění ''p'' ohniskové vzdálenosti čočky působící '''a'''-ci ''A''. Poněvadž lomivá síla čočky jest v obráceném poměru s ohniskovou vzdáleností, byla by optická hodnota oka upraveného na bod nejbližšího vidění <math>=\frac{1}{p}</math>, pro bod nejdalšího vidění <math>=\frac{1}{r}</math>, rovněž jako pro lomivou sílu, kteráž oku při nejvýš možné '''a'''-ci přibývá, totiž pro akkoom. šířku <math>=\frac{1}{A}</math>; patrně, přidá-li se k oku v klidu <math>(=\frac{1}{p})</math> šířka '''a'''. <math>(=\frac{1}{A})</math>, obdržíme ze součtu nejvýš možnou celkovou lomivost oka, která paprsky z nejbližšího bodu vidění jdoucí na sítnici v jednom bodu spojuje. Jest tedy <math>\frac{1}{r} + \frac{1}{A} = \frac{1}{p}</math>, z čehož snadno vypočteme, odměřivše ''r'' i ''p'', šířku '''a'''.; neboť <math>\frac{1}{A} = \frac{1}{p} - \frac{1}{r}</math>. Akkommodační šířka stává se po létech 40tých menší, poněvadž dostavuje se, právě as jako šedivění vlasův a vráštění kůže, pozvolné ubývání elastičnosti a tím vyklenutelnosti čočky, následkem čehož bod nejbližšího vidění od oka ustupuje, čímž vidění do blízka (čtení atd.) obtížným se stává; ubývající vyklenutelnost čočky nahrazuje se konvexními brejlemi. Stav ten slove {{Prostrkaně|vetchozrakost}} (''presbyopia'').
 
Ku pravým vadám '''a'''. počítati dlužno náklonnost ku snadné únavě zraku, jevící se mlhavěním písma, tlakem a bolestmi v čele; stav ten slove {{Prostrkaně|akkommodační asthenopia}}, {{Prostrkaně|chabozrakost}}, co výraz nedostatečnosti '''a'''. svalu k trvalému napjetí, což po těžkých chorobách, u kojících paní a chudokrevných se přihází, zvláště často pak dostavuje se u hypermetropů pro přílišné požadavky na výkon svalu. K dalším vadám patří {{Prostrkaně|úplná obrna}} (''paralysis'') neb {{Prostrkaně|neúplná obrna svalu akkommodačního}} (''paresis'') a opak toho {{Prostrkaně|křeč svalu akkommodačního}}.
 
Při obrně úplné, sloučené obyčejně s rozšířením zornice, zůstává čočka v poloze upravené pro bod nejdalšího vidění. Proto zřetelné vidění bližších bodů jest nemožné. Stav ten podmíněn jest často onemocněním čivu okohybného, jenž innervuje sval akkommodační a svěrač zornice, a to buď v centrech mozkových (nádory, příjice, tabes atd.), neb v periferním průběhu a rozvětvení, neb povstává po vlivech rheumatických, tupých úrazech, zvláště ale po otravě neb vkápnutí alkaloidů některých rostlin řádu lilkovitých (atropin-homatropin, hyoscin, hyoscyamin, duboisin) a po otravě ptomatoatropinem ve zkaženém mase. Neúplná obrna, při níž čásť '''a'''. zachována zůstává, jest velmi častá po diphtherii krční. Ztrátu na vyklenutelnosti čočky lze nahraditi skly vypouklými, které opět umožňují vidění do blízka.
 
{{Prostrkaně|Akkommodační křeč}} jest napjetí svalu akkommodačního, přesahující míru; při pohledu do jisté dálky stáhne se sval více než jest potřebí k optickému upravení oka pro tuto dálku, čímž povstává upravení pro svítící body pouze bližší čili zdánlivá krátkozrakost, která tím jest klamavější, že stav tento trvalým býti může a pomocí brejlí konkávních, které opět o to rozptylují paprsky, oč je nadbytečné vyklenutí čočky při křeči sblížilo, vidění do dálky zlepšiti lze. Křeč akkommodační dostavuje se po vkápnutí alkaloidu bobu Calabar (eserinu neb physostigmininu) zvláště často u hypermetropických žáků po přílišném namáhání do blízka za nepříznivého osvětlení, u amblyopických a astigmatiků, kteří práci příliš k očím přibližují, tak že nutně nastává větší konvergence zorných os očních a tím větší akkommodační napjetí, neboť při {{Prostrkaně|impulsu akkommodačním}}, podnětu to zvláštních centrálních ústředí mozkových, dostavují se tři sdružené (associované) pohyby: {{Prostrkaně|stažení svalu}} akkommodačního, {{Prostrkaně|konvergence očí}} a zúžení zornic. Vzácnější chorobou jest povstávání bolestí při '''a'''-ci, kterýmž užívání konvexních skel neulevuje. Ztráta čočky ze zornice činí veškerou '''a'''-ci nemožnou. (Viz {{Prostrkaně|[[../Afakia|Afakia]]}}.) – Literatura: Donders, Die Anomalien der Refr. und Accommodation; Helmholtz, Physiol. Optik; Aubert, Physiol. Optik a Nagel, Die Anomalien der Refraction und Accommodation. Oba poslední ve GraefeSaemisch »Handb. der gesammt. Augenheilk.« podávají podrobný seznam literatury. ''[[Autor:Jan Deyl|D.]]''
 
'''3) A'''. {{Prostrkaně|rouna}}. '''A'''-cí rouna rozumí se skládání a vázání roun po stříži. Tu dlužno svázati dohromady rouna stejné hodnoty, téhož sortimentu a charakteru, poněvadž lépe se prodají a snadno kupce najdou. Skládání a vázání toto děje se na zvláštních stolech, jež postaveny jsou v místnostech, kde ovce se stříhají. ''[[Autor:Antonín Dokoupil|Dpl.]]''
11 155

editací