Kutnohorský kat/II.: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
n.
 
m opr.
Řádek 52:
Pan Ondřej octnuv se v komnatě sám, zle nahlas řádil prudce sem tam přecházeje.
 
„Bídný pes!“ volal v největším hněvu, „on opováží se měřmeč popravčí zahoditi, on opováží se mne, prvního šepmistra Hor Kuten, jenž obzvláštní přízni krále Sigmunda se těší, nazvati zločincem, on odváží se veřejně vyznati, že hlásí se k těm prašivým ovcím kacířským. Bídná to láje, horší než všickni ti kacíři, o nichž už tu a tam přeskakuje pověsť, že s tím jednookým samozvancem táhnou z Uher sem do Čech. Však jen nechť přijdou, havěť kacířská.“
 
Pan Ondřej se zamlčel; zhurta si poručiv naplniti konvici, a notným douškem posilniv vyprahlé hrdlo, pokračoval dále v hlasité své samomluvě: „Mám to synka věru podařeného! Svým drzým jazykem málem na mne samého mincmistra rozhněvá, pro mne, otce svého, má jen chladnou tvář, a ještě leze k tomu do brlohu nejopovrženějších, mezi chásku nejbídnější, nic nedbaje toho, že otec jeho, první šepmistr na Horách, stojí v přízni krále Sigmunda, a že má naději, státi se synem šlechtickým! Mizerný kloučku, však tě brzy naučím ctíti zájmy otce svého a nemíchati se mezi odranou holotu!“