Historie o těžkých protivenstvích církve české/Jan Hus a Jeroným Pražský, s jinými některými mučedlníky: Porovnání verzí

# Rozhněvali se o to Němci a apelovali k Václavovi králi, což i Čechové učinili. Král s výpovědí celý rok prodlévav, naposledy (léta 1409. 27. září) Čechům tři hlasy přisoudil. Němci za velikou hanbu to sobě položivše, všickni se z Prahy odebrali a do Míšně se dostavše, k vyzdvižení v Lipsku a v Erfurtě vysokých škol příčinu dali; Čechové pak skrz hlasy M. Jana Husa za rektora akadenlie zvolili.

# Mniši tím spůsobem od krále i od vysokých škol opuštěni byvše, u arcibiskupa Zbyňka z Hazmburku, člověka abecedáře, to zjednali, že v létu 1410. 16. dne července knihy Jana Viklefa po druhé jsou potupeny a na oheň odsouzeny. I spáleno (jakž Aeneas Silvius svědčí) kněh více než 200 pěkně sepsaných a svázaných, i zlatými puklami ozdobených. Jsou verše od někoho z prostého lidu sepsané, kterými toho abecedáře (nebo se teprv abecedě učil, když již arcibiskupem učiněn byl) tak dotýká: <br> - Zbyněk z Hazmburku, abeceda, <br> Dal páliti knihy, co v nich psáno nic nevěda. <br> Ale Jan Hus traktát sepsal, že knihy kacířské mají čteny býti; obzvláštní také držel disputací, zastávaje knihy Viklefovy o Trojici svaté, kteréž též spáleny byly.

# Léta 1411., když Jan XXIII. papež proti králi neapolitánskému válku vedl, těm, kteří by se potřebovati dali, odpustky rozdával, a nějaký těch frašek kramář do Prahy se dostav, je zjevně z katédry po kostelích rozhlašoval, našli se ve třech kostelích, kteříž proti tomu se ozvali, mluvíce, že papež, poněvadž na křesťany takové těžkosti vymýšlí a je k válkám proti sobě rotí, antikristem býti musí. I jsou ti tři jati a do vězení dáni: Martin Křídélko, Jan Hudec a Stanislav Polák, švec. Za kteréž ač akademie i obec se přimlouvala, však přece hned za horka jsou na ryňk vyvedeni a stínáni. Což jakž se rozhlásilo, akademici přiběhli a těla jejich vzavše s slavnou processí zpívali: Isti sunt sancti, qui pro testamento Dei sua corpora tradiderunt, i do kostela Betléma vnesli a pohřbili.

# Na zejtří Jan Hus proti těm pověstným odpustkům theses (artikule) sepsal a aby o nich disputováno bylo, je vyvěsil i zjevně (s M. Jeronýmem, kterýž tak statečně bludům ve škole jako Jau Hus v kostele odpíral) jejich maraost prokázal. A když onen přece nestydatě ty odpustky prodával, sběhši se houf studentů, naň udeřili, odpustky a pečeti pobrali, jednoho z prostředku svého vybravše, v kurevské šaty oblékli, na káru posadili, bulli přes rameno mu navěšeli, vůkol vozili a vykřikovali. Nevěstka pak lid obecný lahodnými slovy i rukama k sobě vábila, požehnání rozdávala, až potom na prostřed rynku ty odpustky s mnohými papežskými i kněžskými psaními jsou spáleny.

# I obeslal papež Husa do Říma; kterýž když (podle rady některých pánů i akademie) se nepostavil, tedy papež (Jan XXIII. léta 1413. měsíce června) zapověděl v Praze mše sloužiti; a to prý proto, že tam jest tvrdošijný přestupník Jan Hus. Tu Hus vida, že i vrchnost se zlobí, i lid obecný proti němu rotí a všecko se bouří, ustoupil dobrovolně z Prahy a po městech slovo Boží kázal, až do času toho, v němž do Konstancí, aby počet z učení svého vydal, povolán a císařským gleitem ubezpečen byl. Tam jak ho římská sběř přijala a jak s ním nakládala, historie svědčí; jmenovitě že léta 1415. 6. dne července M. Jan Hus, a 1416. 30. dne května M. Jeroným upáleni jsou. Viz Martyrologia.

 

[[Kategorie:Části]]