Sonety (Shakespeare, překlad Klášterský)
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sonety |
| Autor: | William Shakespeare |
| Původní titulek: | The Sonnets |
| Zdroj: | SHAKESPEARE, William. Sonety. Přeložil A. Klášterský. Kladno : Jar. Šnajdr, 1923. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Antonín Klášterský |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Sonety (Shakespeare) |
 Dílo ve Wikipedii: Sonety (Shakespeare) |
|
Vzácný přítel české poesie, anglický básník P. Selver, nechť laskavě přijme tuto práci na důkaz přátelství.
A. K.
Jedinému původci těchto následujících sonetů Mr. W. H. všecko štěstí a tu věčnost přislíbenou naším nesmrtelným básníkem přeje blaho přející podnikatel jejich vydání
T. T.
Obsah editovat
- Plod přejem si od tvorů nejkrasších[red 1]
- Až čtyřicet zim oblehne tvé čelo
- Hleď v zrcadlo a tváři, již tam vidíš
- Proč, líbeznosti, planá, plýtvavá
- Ty chvíle, jež tvar dají líbeznému
- Nuž, nenech zimy hrubou dlaň ti v líci
- Když na východě milé světlo, hle
- Proč, hudba sám, nasloucháš hudbě smutně?
- Je z bázně to, by nevlh vdovy hled
- Pro hanbu! přiznej, lásky pro nikoho
- Jak chřadnout budeš, stejně rychle zjev
- Když sčítám zvonu ráz, jenž hlásí čas
- Ó, kéž jste svůj! Leč déle, drahý, vy
- Úsudku svého nečerpám sic z hvězd
- Když povážím, že věci veškery
- Proč nedáte se sám však v mocnější
- Kdo uvěří mým veršům v příští dobu
- Máš k letnímu dni býti přirovnán?
- Hltavý Čase, lví spár plenem ztup
- Příroda sama malbou svou tvář ženy
- Tak není u mne jako při té Muse
- Mé zrcadlo mi nemluv, že jsem stár
- Jak na jevišti neumělý mim
- Můj zrak byl malíř a co nejvěrněj
- Nechť ti, kdo v přízni svojich hvězd, se skvějí
- Pane mé lásky, s nímž mi k vasalství
- Mdlý lopotou, v své lože spěchám k spaní
- Nuž, v šťastný stav se vrátit, jak v mé moci
- Když s osudem a lidmi v nepřízni
- Když ke schůzi si sladkých tichých dum
- Tvá hruď se dražší stala srdci všemi
- Ten přežiješ-li den — mně vítán bude
- Přemnohé slavné jitro zřel jsem plát
- Proč sliboval jsi krásný den mi taký
- Již, co jsi spáchal, netrap tebe tak
- Nech vyznati mne: nám se rozdvojit
- Jak zchřadlý otec rozkoš vidí v tom
- Jak nemá mít má Musa k básním látky
- Jak mohu slušně cenu tvou pět v básni
- Vem vše mé milé, milý, vše je vem
- Ty švarné kousky, v kterých bujnost řádí
- Že ty máš ji, můj celý není žal
- Zrak nejvíc zmlknu-li, tě nejlíp zřím
- Být myšlenkou jen podstat těla mého
- Dva druzí: vzduch a očistný plam službou
- Můj zrak a srdce v smrtelném jsou boji
- Smír zraku se srdcem je hotový
- Jak dbal jsem toho, na cestu chtě jít
- Pro čas ten, ač-li přijdou kdy ty dni
- Jak těžce konám po své cestě pout
- Tak omlouván mou láskou pomalý
- Jsem jako boháč, jemuž otevříti
- Z jaké jste podstaty a z čeho spředen
- Ó, jak se mnohem krasší krása zdá
- Ni mramor, ani zlaté pomníky
- Svou, sladká lásko, sílu obnov jen
- Jsa rob váš, co bych dělat měl, než stát
- Bůh chraň, jenž mne vám robem učinil
- Nic nového-li, a co kolem nás
- Jak vlny když v břeh kamenitý dují
- Chceš ty to, by tvůj obraz zavřít nedal
- Hřích samolásky zrak můj celý jal
- Pro čas, kdy tělo druha, jak mé teď
- Když zřel jsem Času krutou ruku rvát
- Když širé moře, zem, ni měď, ni svor
- Tím znaven vším, smrt volám klidnou, zře
- Tož proč, ach, žít má v středu zkažených
- Tak jeho tvář je obraz zašlých dní
- Nic v přednostech tvých, jež zrak světa vidí
- Že’s pohaněn, ať poskvrnou ti není
- Až umru, déle netrvej váš žel
- Ó, by svět říci nenutil vás, drahý
- Ten počas na mně můžeš viděti
- Než, spokoj se; až odvede mne ztad
- Tak jste mi, co chléb pro život, a tím
- Proč verš můj nové nádhery tak prost
- Jak hyne čár, ti zjeví zrcadlo
- Tak tě často jsem jak Musu vzýval
- Když pomoc tvou jsem vzýval sám, ó, žeť
- Ó, jak se chvím, když o vás verše píši
- Buď žít mám já, bych nápis moh vám psát
- S mou nejsi oddán Musou, doznat chci
- Já nezřel nikdy, že bys líčidla
- Kdo říká nejvíc? Kde víc chvály skví
- Má zmlklá Musa tichá v koutku šerém
- Zda jeho velkých veršů loď ta skvělá
- Buď s bohem! Drah jsi příliš pro mé jmění
- Mne chceš-li zlehčit a mým zásluhám
- Rci, že’s mne zavrh pro nějaký kaz
- Nuž, nenáviď mne, chceš-li, ale teď
- Těm k chloubě dovednost, těm rodokmen
- Co nejhoršího můžeš, čiň si směle
- Tož budu žít, že’s věrný, věře jen
- Kdo neublíží, ač moc k tomu mají
- Jak milým, sladkým činíš hanby věno
- Těm hřích tvůj mládím a těm kratochvílí
- Jak zimu byl bych žil to, vzdálen tebe
- Vás byl jsem vzdálen v oněch jarních dnech
- Já chtivé violce, ji plísně, děl
- Kde jsi, ó, Muso, že tak dlouho již
- Čím omluviti chceš, ó, Muso líná
- Má láska sílí, nechť se zdá, že slábne
- Ach, jaká Musy mé je ubohost!
- Pro mne vám nelze nikdy sestárnout
- Ne, modlářstvím nezvete lásku mou
- Když v kronice čtu dob, jež zašly v dáli
- Ni vlastní strach, ni svět, když věštím hnut
- Co v mozku je a čerň můž v písmo vtělit
- Ó, neříkej, že srdce měl jsem zrádné
- Žel, pravda, že jsem těkal sem a tam
- Ó, pro mne Osud plísněte, neb to
- Váš soucit, láska hladí na čele mně
- Jen v mysli zrak mám, co jsem vzdálen vás
- Což duch můj, jejž jste s sebou na trůn zved
- Ty verše, jež jsem dřív psal, lež jsou tam
- Při věrných srdcí svazku o překážce
- Žalujte, že jsem na všem skoupě lpěl
- Jak když, by chut se zostřila nám více
- Ký mok, jenž se slz Siren překapával
- Že nelaskav jste byl kdys, ples mi teď
- Je lépe zlý být nežli zván být zlým
- Je v mozku mém tvůj dar, tvůj zápisník
- Ne, tím se nechlub, že se měním, Čase
- Být láska má plod lesku, bastardem
- Zda je mi něčím: nésti baldachýn
- Ó, milý hochu, ty, jenž v moci své
- Za dávna tmavá neceněna pleť
- Jak často, když má hudbo, hudbu hráš
- Mrháním ducha v hanby pustinách
- Mé paní neplá slunce ve zracích
- Jak jsi, jsi krutá, jako ty, jimž lící
- Tvé oči rád mám, neb mne želíce
- Ó, běda srdci, jež můj budí ston
- Nuž, teď jsem doznal, že on tvůj a tvá
- Z žen každá měj, co chce jen; tvým je „Will“
- Na výtku duše tvé, že jdu ti blíž
- Co slepý blázne, Lásko, činíš, běda
- Když přisahá, že z pravdy samé jen
- Ó, nežádej, bych očistil tě s běd
- Jak’s krutá, zmoudři; netlač pohrdou
- Já věru rád tě nemám očima
- Mým hříchem — láska; zášť — tvá drahá ctnost
- Hle, hospodyně dbalá běží hbitě
- Dvé milých pro těchu a zoufalství
- S těch rtů, jež dílem Lásky, schvěl
- Má bědná duše, oso hříšné hlíny
- Má láska je jak nemoc, která touží
- Ó, ký zrak Láska vsadila mi, žel
- Rád že tě nemám, můžeš, krutá, říc
- Ó, jaká moc sil mocných dodala ti
- Je láska mladá znát, co svědomí
- Ty víš, já v lásce přisahal jsem křivě
- Pochodeň složiv, Cupido pad v sen
- Kdys bůžek Lásky v snách dlel, stranou dav
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ V použitém vydání kompletního překladu Sonetů je číslováno římsky. Podle pozdějšího kritického společného vydání Klášterského, Vchlického a Sládkových překladů v SNKLU 1964 sjednocujeme na arabském číslování.