Poesie francouzská nové doby/Na smrt sedm let staré sestřenice

Poesie francouzská nové doby
Své duši	Na smrt sedm let staré sestřenice	Stance

Údaje o textu
Titulek:	Na smrt sedm let staré sestřenice
Autor:	Hégésippe Moreau
Původní titulek:	Sur la mort d’une cousine de sept ans
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 232–233. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ó že jsem nevěděl, má snivá růže bledá
tě nudiv učením, že černé křídlo zvedá
pták smrti nad tebou! ó jaký žel!
že číhá na svůj lup, že dvéře, moje dítě
kde včera hrála jsi, dnes mrtvou uvidí tě…
              ó že jsem nevěděl!

Já v krátké žití tvé bych snesl všecky vděky,
pod každičký tvůj krok mech stlal bych vonný, měkký
jen smíchem stále tvůj by zvonil ret,
a malý život tvůj by v také zářil zdobě,
že poklad plesů tvých by záviděli tobě
              i šťastní za sto let!

Bez lavic, vězení, kde dětství bledne, spolu
kdes v lese ve křoví by zřídili jsme školu,
kde láska, vůně, ptáků na tisíc,
vše hnízda vybral bych, bys plný košík měla,
a květin do věnce, že neuzří jich včela
              den celý létajíc!

Až zima přišla by v plášť křišťálový z ledu
svá bedra halící, a v jejím družném sledu
vše loutky, hračky, pestří panáci,
tu v středu dárků těch, jež k Ježíšku se kladou,
bych tebe usadil jak panovnici mladou,
              jak vílu v paláci.

Však já to nevěděl, já učil tebe posud
jist skvělou budoucnost že přinese ti osud;
leč zklamán v nadějích, ó jaký žel!
zřím v slzách z ruček tvých jak náhle kniha padá —
Ty víc mne neslyšíš, ty’s umřela tak mladá…
              Ó že jsem nevěděl!