Knihy veršů/Vnitřní život

Knihy veršů Jan Neruda
Vším jsem byl rád	Vnitřní život	Starý dům

Údaje o textu
Titulek:	Vnitřní život
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	NERUDA, Jan. Knihy veršů. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Grégr & Dattel 1873. s. 191 - 194.
Licence:	PD old 70

Kdo's ještě schopen vnitrně žít,
střež se co křišťál měkký,
sic vryje svět ti v duši tvou
ach útrap dlouhověký.

Vystoupíš sotva v cizí svět
a jsi sám sobě cizí,
a všechen jemný duše květ,
ba duše sama mizí.

Jen v nitru vlastním celý svět
a šíré, volné kraje,
jen v něm myšlének volný let.
jen z něho čin vyzraje.

Jen v nitru vlastním můžeš vždy
se k velkému povznesti
a idealův démanty
v korunu slávy snésti.

- - -

Ach vnitřní život — život sám,
jen v něm je volná hlava,
a mimo něj již klopýtáš
přes sousedů svých práva.

A strkán sem a strkán tam
jsi brzy zmámen celý
a v bujném moři lidstva jsi
co kámen osamělý.

- - -

Jen vnitřní život — svatý klid
jen v něm jsi beze sporu,
v něm na obrovskou vyrůstáš
úžasnou, pyšnou horu.

Však přijde pak ten lid již sám
a bude se ti klonit
a stříbrnými zvuky pak
tvou slávu světem zvonit.

- - -

Zevnitřní svět má pestrý háv
a sirenin hlas zrádný,
již mnohý vyšel za ním ven –
a nevrátil se žádný.

Kdo vyšel, stržen v divý rej,
po reji v těžké spaní,
a vnitřní prázdno samo pak
již další reje shání.

- - -

Jen dovedeš-li vnitřně žít,
dovedeš také zpívat —
ach, jsi-li pěvcem, bratře můj,
chtěj věčně vnitř prodlívat!

Žij věčně život vnitřní jen,
a neopouštěj prahu,
za každou radost světa dáš
kus nitra, samovrahu!

Já probil vnitřní život svůj,
s ním všechny písně svoje,
se zpěvem zase život sám, —
nač, srdce, tluky tvoje!

Zapěl jsem píseň poslední
a stranou kladu lyru,
vždyť nemám více v struny ty
ni v sama sebe víru!

Ty struny zní tak bolestně,
jak by o zvadlé kráse,
o promrhané mladosti,
o pohrobeném čase.

Jsou zpuštěny a ztrhány,
jak vlasy siré vdovy,
a předce zní tak šíleně
jak žaly Aeolovy!