Havran a jiné básně/Annabel-Lee
Havran a jiné básně Edgar Allan Poe | ||
Zvony | Annabel-Lee | Eulalie |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Annabel-Lee |
Autor: | Edgar Allan Poe |
Původní titulek: | Annabel Lee |
Zdroj: | POE, Edgar Allan. Havran a jiné básně. Praha: Bursík a Kohout, 1891. s. 22–23. |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
I žila kdys, je tomu roků juž řad,
u moře v království
mladičká dívka, již mohli jste znát
dle jména Annabel Lee;
ta s myšlenkou žila jen napořád,
že má mne ráda, že rád mám já ji.
Byl dítě jsem, ona dítě též
v tom u moře království;
víc naše láska byla než láska
má i mé Annabel Lee,
že křídlatí serafi v Nebesích
tu lásku nepřáli mně ani jí.
A proto se stalo a dávno to juž
v tom už moře království,
že z mraků šleh’ vítr a omrazil
mou krásnou Annabel Lee.
I přišli vzácní její příbuzní
a hned mně uloupili ji,
a pak ji zavřeli do hrobky tam
u moře v království.
Ni půl tak šťastni nejsou andělé,
tož nepřáli mně ani jí,
a to byla příčina (již každý zná
v tom u moře království),
že z mraku šleh’ vítr v půnoci,
že zmrazil, v prach srazil mou Annabel Lee.
Však lásky naší byl silnější vzdor,
než láska starších než my,
než moudřejších, nežli jsme my,
a věru, že v Nebesích andělů sbor,
sbor duchů pod mořem nerozdělí
mé bytí a žití, mou duši od duše
té krásné Annabel Lee.
Svit luny nevzplá kdes, by sen mi nepřines
i krásné Annabel Lee,
neskočí hvězda v mrak, bych nezřel třpytný zrak
té krásné Annabel Lee,
k své nevěstě tam noc každou uléhám,
k té drahé, k té milé, ze všech již mám,
do hrobky na pomoří,
v hrob, tam kde moře hřmí.