Soumračnem věku/Ještě jsou orli…

Soumračnem věku Antonín Sova
Po přečtení zprávy filantropických dam	Ještě jsou orli…	Černý rytíř

Údaje o textu
Titulek:	Ještě jsou orli…
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922,
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Ještě jsou orli v bahně Evropy!
Ještě jsou orli teskní, přikovaní,
jichž smutky za srdce tě uchopí,
ještě jsou orli kdesi roztroušení
v šedivých městech v mlze severní,
nad shnilým lidstvem v těžkém sedí snění,
bozi i soudci jeho příšerní.

Netušit jejich blízkost… Vyrostou,
bída je sílí, otráví jim žití,
pohunci králů křídla přistřihnou
a oči vypíchnou jim inkvisisti,
s řetězi přijdou států hlídači,
spáry jim sříznou, zkrotí jejich pýchu.
Chtí vzletět, - rány hned je omráčí,
pár metrů volnosti - oh, orli, k smíchu!

Jsou ještě orli v středu šedých měst,
v divokých, silných duších ještě sídlí,
nad bahno přikováni lidských cest
přistřihanými těskně bijí křídli,
žízniví, na řetěze chřestivém
jak vesla tyčí křídla oškubaná
a v ovzduší tom bídy plesnivém
zdvihají marně křídla zavázaná…

Až k pouštím rašelinišť, k přímořím,
kde parník duní vybouřeným rohem,
ku málomluvným, žlutým pohořím
s vychudlou trnkou, zakrnělým hlohem
to slyšet však, ti orli když se hnou,
výspy se třesou v rozespalém kouři,
přístavy, města, jak pod lavinou,
a pod jejich vzteky mrtvý klid se bouří.

Kde jsou ti orli zkrotlí, chycení,
jichž křídla slyším šumět? kde jsou zbylí
geniů dědici? Dnem sklíčeni
příšerným, tmavým, v němž se narodili,
kde jsou? Tak moci vztekle vyletět,
ho, z Evropy do trosek rozválené,
jak šleh by, rozsvítil se nový svět
nad pokolením krve vysílené.