Údaje o textu
Titulek: * * *
Autor: Antonín Sova
Zdroj: Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922,
Vydáno: 1898
Licence: PD old 70

Nemají prý rádo rozkvetlou, nádhernou sloku,
(přece jen nejvyšší drobný květ v pralesích umění!)
Řemeslníci od kusu přišli, řemeslníci vše padělali,
rota řemeslnická, která tak unavila tiskařský lis!

Ta řemeslnická rota, podkouřená kadidlem doby,
blýskáním planým unavila zraky diváků,
Tam vůně vyčichlých hodů šumí a šeptají vyzpívané arie,
tam reminiscence na mrtvé básníky vybledlé přecházejí.

Já, nespokojený buřič, slyším již umírat poesii,
vztekle rozbíjím ještě kadluby, v nichž cítím zvětšelé formy,
ať vloně vyteče kov můj žhavý na lebky hlupáků;

má-li už umřít a má-li umřít na vždy zhnusená,
ať vztekle ještě smích svůj vychrlí a vzkřek svůj blasfemický
a blázny si ztropí z krasocitných filistrů.