Smutek z domova/K smrti smutno

Smutek z domova Antonín Sova
Hořký sonet	K smrti smutno	Skica ku Caritas

Údaje o textu
Titulek:	K smrti smutno
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Je už tak smutno k smrti v koutě u vyčichlého vína
píseň o svobodě učit zpívat nerozumné děti,
co sousední barbaři necení si tě ani jako člověka,
jenž má právo žít, milovat, bouřit, nenávidět?

Bez vášně a mládí jít. Nikomu nemoci věřit!
Věčně jen rozumovat ve svých lokajských šatech,
dojídat zbytky mis, utírat poplivanou svou tvář,
Krčit se zbaběle nad každodenním chlebíčkem!

Kde je aspoň jeden veliký nezaprodaný duch,
jenž schopen je rozepnout bolestná, orlí křídla
a zahořet sirným plamenem nesmírné myšlenky?

Zbyli tu nějací páni z Roupova, nějací páni Berkové.
A ti si především svorně rozdali nějaké úřádky.
Tam dole zvěř umírá za jich věc bez nadšení.