Slezské pohádky a pověsti/Hohoho

Slezské pohádky a pověsti František Sláma
Hrad nad Javorníkem	Hohoho	O Pradědu

Údaje o textu
Titulek:	Hohoho
Autor:	František Sláma podle A. Petra
Zdroj:	SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 108–111. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Rejvíz

Venkovan z krajiny frývaldovské, uslyší-li výkřik „Hohoho“, ustrašeně obrátí se a přemýšlí, zdali nenadešla mu chvíle trapné zkoušky. Výkřik „Hohoho“ má totiž v krajině frývaldovské zvláště v lesích poblíže bařin zvláštní zvuk, z něhož jde hrůza, neboť tak volá v lesích pastýř-duch.

Lid německý nazývá tohoto ducha „seehirt“, „moosbruchhirt“, aneb též „sinhirt“. Pastýř-duch je někdy dobrý, ale bývá též zlý. Chodívá s bičištěm v ruce, oděn jsa v plátěnné spodky a v plátěnnou kacabajku, v níž po boku má mošnu na chléb. Jindy objevuje se zas jako rybář a v jiných ještě podobách.

Pastýř tento „straší“ prý u mechových rybníků, ležících u dědiny Reihwiesen u Frývaldova. Velký rybník (der grosse Seenteich) leží 743 nad hlad. mořskou, je tříhranný a objímá prostoru asi 500 čtverečních sáhů; malý rybník je kulatý a zaujímá 140 čtverečních sáhů. Hloubka rybníků těchto je, jak lid za to má, nezměrná. Na jich povrchu nalézá se shnilé dřevo a vysoký mech. U rybníků stojí vedle sebe hustě smrky a břízy, nedopouštějíce sem suchých paprsků slunečních. Krajina sama působí na srdce lidské úzkostlivě. Kráčíme po rašelině, jejíž půda pod našima nohama se třese a černou vodu prýští. Na jih Hora Supí (Geiersberg), jehličím hustě porostlá, proti ní táhne se Schlossberg (936 m.), na jehož východní části pozůstatky starého hradu Kobersteina na mocných skalách se vypínají. Za Schlossbergem Altenberg se svým nárožím pne se k nebesům. Fantasie horského lidu kraje tyto tajuplné vyozdobila četnými pověstmi, z nichž některé podle A. Petra uvádíme:

Tam, kde nyní velký rybník, bývalo město Hunstadt. Do města toho přišli apoštolově Cyril a Metoděj, chtějíce obyvatelstvo obrátiti na víru křesťanskou. Pohané je však s úsměšky a potupou vyhnali z města, pročež prý svatí apoštolé prokleli třikráte toto město. Hned na to zahučel strašný hrom a před jejich očima celé město s hříšnými pohany propadlo se.

Jiná pověsť vypravuje, že učenník těchto apoštolů poslán byl do Hunštadtu. Sel po červeném vrchu a potom podél skal podivných na hoře Urlich, jež nazývá lid „stolce kazatelské“. Od těchto časů mají „Červený vrch“ i „stolce kazatelské“ svá jména, neboť na Červeném vrchu onen nábožný učenník strávil prý celou noc mezi potvorami a obludami lesními, že strachem prýštila mu z těla krev. Ze stolců kazatelských hlásal slovo Boží lidu houfně shromážděnému.

Tam kde jest nyní malý rybník, stával prý kdysi kostel, kterýž náležel ku dědině ležící u samého města Hunštadtu. Obyvatelé okolní ještě nyní vidívají prý za jasného svitu slunečního v obou rybnících zdi a věž někdejšího kostela, který se propadl. Velké černé ryby podivných útvarů a jiná báječná zvířata zdržují prý se v rybnících. Z velkého rybníku prý slyšeti lze velký hřmot. V tomto rybníku velkém, jsou uschovány velké poklady města, které se před dávnými časy propadlo. Jednou přišel k rybníku Moravan z Šumberka, chtěje něco z pokladů vyloviti. Onen pastýř-duch objevil se mu v podobě rybáře, dal mu síť, aby lovil, a co vyloví, aby hned domů odnesl. Moravan hodil síť do rybníka a vytáhnuv ji, pádil domů. Doma pak našel v síti oslí hlavu a pod každým zubem v hlavě jeden zlatý.

Kdo pastýře haní, toho stihne trest. — Řezník a starý voják šli v noci poblíže rybníka. Najednou zaslechli „Hohoho!“ Voják počal se pastýřovi vysmívati, ale ani nevěděl, kdo ho v témž okamžiku povalil. Za chvilku objevil se cestujícímu řezníkovi a vojákovi vozka, který je vyzval, aby se posadili, že je sveze. Voják chtěl sedati, ale pastýř dal mu několik ran a zmizel s vozem i s koněm.