Moderní básníci francouzští/Sen soch

Moderní básníci francouzští
Modlitba za mrtvé	Sen soch	Stáří Heleny

Údaje o textu
Titulek:	Sen soch
Autor:	Francis Melvil
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 327. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Chrámy rozbořené kolem leží v trávě,
hlavic valné trosky, zdiva kusy tmavé,
ssutina to jedna! Nebe modré, žhavé,
pod ním otec vodstva Nil, v své teče slávě.

Rudé obelisky, pylonů řad klene
v kraj se opuštěný, který v dálku zívá,
řeka dál a dále volnou vlnou splývá,
co zem pohlcuje obry zamyšlené.

Pod nezdolným žárem ohně vše se třese,
bez lesku poušť dřímá v tichu bezehlasém.
Pouze mladá žena zjeví se tu časem,
amforu na čele od řeky sem nese.

Jako v spánku oči uzavírá hnědé,
nedbale šat modrý její tělo halí,
gestem sochy zvedá nahé páže v dálí,
které v slunce žáru nad bronz hoří smědé.

V uzlu černé vlasy, v skály zanícené
ostře rýsuje se hrdý profil její;
zvolna jde a boky v rhytmu se jí chvějí,
prsy nazvédají šaty rozhalené.

Ničím nedá klidnou překazit si dráhu,
před kolosem šedým stane jen v svém kroku,
král to, před Mojžíšem živ byl tisíc roků —
dětský úsměv přelít přímost jejích tahů.

Však to jest jen záblesk. Vážná kráčí dále,
k svému cíli jista spěje ustavičně,
obrys její sladký rýsuje se sličně
v modru nebes, v němž jest menší stále, stále.

A král granitový, bůh snad v mládí květu,
na chvíli se z němé strnulosti zdvihá
a pod modrým nebem hrdým zrakem stíhá
její stále menší, menší silhuetu.