Selské ballady/Shnilé obilí

Selské ballady Jaroslav Vrchlický
Ballada vánoční	Shnilé obilí	Rychtář Oremus

Údaje o textu
Titulek:	Shnilé obilí
Podtitulek:	(1620.)
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Selské ballady Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Ed. Valečka 1885
Licence:	PD old 70

V den mlhavý kdys u Bystré
     lán rodný sedlák oral;
na staré hruše uschlou snět
     v tom starý havran slet'
a lidskou řečí zakrákoral:

Ty v potu tváře nadarmo
     zde kypříš svoji hrudu,
a darmo budeš síti též,
     neb nikdy nebudeš
plod sklízet, věř mi, svého trudu!

Po ptáku sedlák bičem šleh',
     leč ten se drzý nehnul,
zrak — rudý jas a chrapot hlas.
     Pak zmizel v jeden ráz,
když sedlák pro kámen se sehnul.

Šel domů sedlák poděšen,
     v tom s nebes hloubi náhle
červánek vznítil kalný vzduch
     a v dáli rudý pruh,
jak v krev by nořil brázdy táhlé.

A v noci vzplály hvězdy dvě
     a jejich metly rudé
se třásly v dálce mlhavé
     jak slzy krvavé;
To jen sám bůh ví, co to bude!

A sotva vzešlo osení,
     sedlák se vidli chopil,
šel na pány a nastal soud,
     a brzy krve proud
ty rodné lány kolem stopil.

A než-li v klasy metalo
     to obilíčko boží,
pan hrabě Vilém z Kolovrat
     se s vojskem na vsi krad'.
Zda sedlák nyní vidle složí?

A než-li klasy dozrály,
     juž konec byl té řeži,
a kde byl ve vsi jaký muž,
     na stromě visel juž,
ba stačily juž k tomu stěží.

Pak věšeli je na trámy
     u stodol, kolen, stájí,
a v polích v slunce úpalu
     to zrálo pomalu —
však mrtvo bylo v celém kraji.

Uzrálo v posled obilí,
     leč kdo je sklidí asi?
pár dětí, které zmořil hlad?
     žen slabých zástup snad,
jež zármutkem si rvaly vlasy?

Pak přišly bouře. Celé dny
     jen s oblohy se lilo.
Co kdys u Bystré sedlák sel,
     to nikdo nesklízel,
to zrostlo, hnilo, hnilo.

Nad klasů bahno havran slét'
     a děsně zakrákoral:
měl radost z věštby své, neb klet,
     co stojí boží svět,
je lán, jejž český sedlák oral.