Sebrané básně (Puchmajer)/Žáby o krále prosící

Údaje o textu
Titulek: Žáby o krále prosící
Autor: Antonín Jaroslav Puchmajer
Krátký popis: bajka
Zdroj: Soubor:Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1881
Licence: PD old 70
Související: Bajky Ivana Krylova/Žabí král, Bajky Aisópovské/Žáby za krále žádající
Index stran

Žáby pokojných let drahně
Volně se toulaly v bahně.
Čím víc koho dobré bydlo píchá,
Tím se více popíná a pýchá.
Svobodou zhrdnouc, o panovníka ve dne v noci
Vřeštěly žáby k Kralomoci.
Smál se Perún: ale kdo chce kam,
Říkává: se, Pomozme mu tam!
Spustil jim drouh. I strašným do vody bouchnutím
Rozžene plaché stádo mžiknutím.
Všecky v rokytí a v sytí s malou duší
Do děr kluší:
Každá napoly mrtvá, užaslá a tichá
Sotva dychá.
Ale v mále
Chtěci předce viděti krále,
Jedna blíže capichu
Vystrčí hlavu potichu;
Nevidouci ale nic strašného, vysoce
Na milé sestry křehoce.
Na to, co se strachem ukrývají,
Směleji jedna po druhé připlývají;
Tak že brzy skáčí po Velebnost Drouhu,
Majíc pána za špatného slouhu.

Nač ten klacek? zavřeští: i prosme dále
O vonačejšího krále!
Vřeští znovu: i sešle jim Perún v čápu pána
Hodného na ně Čingis Chána.
Ten kde kterou zhlídne v rokytí,
Hned ji dlouhým zobem pochytí.
Tak se krutý pan Dluhonos mnohou slabou
Pase žabou.
Obyvatelkyně smutně na to hleděly,
Bídně mřely a ceknout nesměly.
Až se s Merkurem snesše podtají,
Na Perúna prosbu zadají,
Aby dobrbtivý Pán nebe a země
Zachovat ráčil ubohé žabí plémě.
Perún na to: Nechtěly laskavého,
Nechť teď snášejí ukrutného!