Riegrův Slovník naučný/Mišovský
| Riegrův Slovník naučný | ||
| Mišna | Mišovský | Mišpule |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mišovský |
| Autor: | Antonín Rybička |
| Zdroj: | Slovník naučný. Praha : I. L. Kober, 1886, str. 370-371 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Rafael Soběhrd Mnišovský |
|
Mišovský (vlastně Mnišoský) Rafael ze Sebuzina, básník a právník, nar. v Horšově Týně z rodičů kat. r. 1580, nazýval se prvotně Soběhrd, studoval v Praze u jesuitů, kdež se záhy seznámil s Bart. Paprockým (v. t.), polským šlechticem, jenž tehdáž v Čechách se zdržoval a své dílo genealogické Diadochus v jazyku polském spisoval, jež Soběhrd pak vyložil do češtiny, doplniv je pojednáním o klášteřích a opatech v král. Čes. a připsav čásť tu tehdejšímu arcibiskupovi Pražskému Zbyňkovi II. Za příčinou vyššího vzdělání odebral se do ciziny, navštívil akademii Pařížskou a Římskou a byl tam povýšen na hodnost doktora veškterých práv, změniv při tom své jméno dosavadní Soběhrd v Mnišovský. Vrátivše zpět byl c. sekretářem u rakouského místodržícího kardinala M. Khlesla a činil ve válce, kterouž tehdáž arcikníže Ferdinand (pozdější císař Ferd. II.) s Benátčany vedl, co jednatel a tlumočník velmi platné služby; pročež vzal jej tento k svému dvoru, jmenoval jej radou při vládě v Hradci Štýrském a svěřil mu k vychování syna svého Ferdinanda (později císaře Ferd. III.), jejž M. zvláště také dobře vycvičil v jazyku českém. V bouřích stavovských potřebováno tolikéž v rozličných případnostech služeb Mnišovského, pročež jej císař Ferdinand II. po bitvě Bělohorské dne 1. ledna 1621 povýšil do stavu vládyckého s titulem z Sebuzina a Hersteina, a jmenoval r. 1622 radou při soudu nad apelacemi na hradě Pražském na stolici doktorské. Při reformaci na to zavedené vyslán jest co komisar do rozličných měst na Moravu a do Kladska, kdež velmi horlivě k tomu působil, aby tamní obyvatelstvo evangelické přistoupilo k víře katolické. Za takové pilné a horlivé zachování daroval mu roku 1628 císař Ferdinand II. statek Bulíkov, po Janu Dvoreckém z Olbramovic na komoru cís. spadlý a jmenoval jej sekretářem při české kanceláři dvorské, tak že napotom všeliká nařízení, zákony, patenty a t. p., jenž do Čech, Moravy a Slezska vycházely, na jazyk český vykládal aneb k tisku upravoval; r. 1635 svěřen mu úřad král. prokurátora, kdež pak zvláště v hrdelních přech Fridlandské a Trčkovské, při vyhledávání svědků a likvidování a spravování dluhů na statcích těh vězících, mnohé a obtížné měl práce a zaměstnání, začež r. 1640 jmenován jest místokomořím pří deskách zemských. — Mimo tyto vysoké úřady zemské nabyl M. také nemalého statku pozemského; držel totiž kromě Bulíkova dům v Praze „u Francouze“ a jiný „u 3 bab“ zvaný, pak vinici Letnou a Zvonařku a dvůr v Vršovicích, jakož i vinici Mazanou u Litoměřic, a koupil r. 1637 ještě také Lochkov od Václ. Michny z Vacinova. — Slouživ 33 let třem císařům † 21. list. 1644 a pochován jest u jesuitů v kostele sv. Salvátora, jimž za pohřeb ten odkázal vinici svou u Litoměřic; ostatní jmění své poručil manželce Rozině z Hiršova a dvěma dcerám svým Ludmile Eusebii a Barboře Eusebii rovným dílem. — Kromě překladu Diadochu Paprockého a jmenovaných výše cís. patentů na jazyk český, byl M. po celý čas svého života i jinak ještě pilným dělníkem na poli literárním; sepsal totiž dílo (nyní v Upsale v rukopise chované): Constructio sine strues Tritemiana, cuius hae sunt principales utilitates: Qui nullum unquam idiomatis Bohemici calluit verbum, per eam in momento scribet convenienter Bohemice, quantum volet, a sepsal mnoho lat. básni příležitostných ku poctě přátel a příznivců svých, jakož i 540 hrobových nápisů sobě samému, jenž s titulem: Funebria Rafaelis Mnischovsky de Sebuzina et in Lochkov, quae sibi ipse vivens adhuc volensque fecit, conscripsit, edidit et distribui in suo funere testamento curavit. A. D. 1644 aetatis sate 64 (Pragae 4°) tiskem vyšla. Ra.