Otevřít hlavní menu

Poesie sociální/Revoluční píseň z konce XVI. století

Údaje o textu
Titulek: Revoluční píseň z konce XVI. století[1]
Autor: lidová
Zdroj: online na Internet Archive
Vydáno: In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 173–174.
Licence: PD traditional
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Vzhůru, Čechové, mužně se strojte
a rotě mnišské šidit se nedejte;
nespěte, než bděte,
tu rotu mnišskou vyžeňte!

Vzhůru, Čechové, k dílu se mějte,
jací jste u víře medle se znejte,
netrpte zlehčení,
cizinci vás už shlcují.

Neb své peleše nově stavějí,
na Jana Žižku zapomínají,
že je ten vyhnal ven —
opět je čert k nám poslal sem.

Kdes, Jene Žižko, na ty jezovce,
abys jim přišpendlil palcátem věnce?
Přijde zas, vstane čas,
nastane mnichům hořký kvas.

V kterém zákoně se toho dočtli,
že nás nehodné té krve počtli.
Nechť poví, netají:
proč nejsme té krve hodni?

Co pak to činějí roty papežské,
že opustily stavy manželské?
O lháři, svůdcové,
práva dobrého škůdcové!

A což ti popi s tou holou hlavou
octnou se v pekle s tou rotou všeckou;
s mnichy a Jezovci
vytopí si ďábel svých pecí.


  1. Dějepisec Tom. Bílek vypravuje: »A tak (koncem stol. 16. a počátkem 17.) působením Jesuitů počínaly přísné kroky proti nekatolíkům, zvláště proti protestantům; jednotlivé vrchnosti dovolovaly si proti zákonům zemským přiváděti nekatolické poddané své nucením k víře katolické, což nazýváno »Reformací katolickou«. O násilnostech pánů katolických proti nekatolickým jejich poddaným plno jest zpráv v pramenech této doby; bili je, násilím cpali jim hostie do úst, štvali psy na sedláky, kteří nechtěli jíti do kostela. Také svědectví úřední nezůstavují žádné pochybnosti o skutečném pronásledování nekatolíků.« Tato zpráva dějepisce vysvětluje dostatečné horoucí nenávist lidu proti Jesuitům, jak jeví se v této písni.