Otevřít hlavní menu
Údaje o textu
Titulek: Resurgite!
Autor: Josef Durdík (jako Jan Bušil)
Zdroj: Sládek, Josef Václav. Ruch : básně české omladiny, vydané roku 1868 k upomínce na založení národního divadla. Praha: 1868. Dostupné online. Str. 1–4.
Vydáno: 1868
Licence: PD old 70

Svit zvítězil, a záblesk zlatý —
zvěst volnosti se žene v důl,
a kouzlem jeho rozeňatý
se jarní proud zas vyřinul.
Aj zeleň, květ a jásot ze stran všech:
ten jasný blankyt, větru šumný dech.
Resurgite!
Nedbejte roba, jenž se bojí,
ač sil má kletbu rozlomit,
již odvažte se býti svoji
a slyšte vlastní srdce bít! —
To ruchem vesny výš se vzpíná,
vás pudíc v dráhy světité,
bůh činu sám teď napomíná:
Pryč s otroky! — Resurgite!

Jen pokora si jařmo kuje,
víc člověk jest, než posud byl,
a prapor nový rozvinuje:
My k nejvyššímu máme sil.
A dál, než oko vznětlé, dál než blesk
si vzdorný duch dobývá smělých stezk:
Resurgite!
Nedbejte skety, jenžto neví,
že tisíc pout je pouhý klam:
že mocná kde se tíha jeví,
na vzájem odpor vládne tam.
Vy pociťte tu sílu v sobě,
a starý omyl rozbijte,
či za živa tlít chcete v hrobě?
Nedbejte sket! Resurgite!

Hle příroda, — ať hřmí, ať slaví —
ten hlásá stále výzev svůj;
a země, byt náš proměňavý,
toť hvězda jest, ne tmavá sluj;
ne slzný důl, než samých nebes část,
a nehodno víc před nebem se třást:
Resurgite!
Nedbejte slepce, hleďte vzhůru!
Což nevidíte hvězdy plát,
a neproráží slunko chmuru,
můž’ jasněj’ ještě pravda psát?
My volně plujem světa mírem,
hle nitky jeho zlatité,
lží jest ta báj o temnu čirém!
V tmu se slepci! Resurgite!

Zda v před i celé lidstvo pílí,
či od věků má stejnou stráž?
O netaž se, své užij síly;
ty žít-li chceš — vždy v před jít máš!
Slast života, ta nezná klidu pout,
jen z postupu se prýští její proud —
Resurgite!
Nedbejte tísně — z ní pučelo
vždy doby evangelium,
a z těla, na kříži co pnělo,
se rozvál nový ducha šum.
Ba neklaňte se zimě mroucí,
a vizte v růži zavité
i chmurnou dobou lesk budoucí!
Co vám je bol? — Resurgite!

Resurgite! vy hoši štvaní!
Ruch v přírodě i v srdcích nám,
a jeho svěží rosa ranní
dá ždané vláhy vidinám.
Čím tužší nás tam v žití vítá boj,
tím bujněj’ vzkypiž jarní síly zdroj:
Resurgite!
Nedbejte starých slov, že vesna
za krátký čas opustí nás. —
Zas jinde budí touhy ze sna
se zdobíc plným věncem krás.
Je stále zde — kol země vodí:
své heslo věkověčité.
Kde odvaha, jen čin se rodí,
Resurgite! — Resurgite!