Rakouský orel padá/Jak byl v Praze uvítán 29. října z Vídně se vracející místodržitel hrabě Coudenhove

Údaje o textu
Titulek: Rakouský orel padá
Autor: Jaroslav Rošický
Zdroj: ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno: 1933
Licence: PD old 70

Pražský místodržitel hrabě Coudenhove odjel z Prahy do Vídně 28. října ráno, aniž měl tušení, jaké události nedozírného významu se odehrají v Praze za jeho nepřítomnosti. Po odjezdu do Vídně byl ihned z Prahy o všem telefonicky zpraven, a proto se zúčastnil ministerské rady, právě ve Vídni konané. Odtud oznámil telefonicky svému zástupci v Praze, vicepresidentu Kosinovi, že rozkazy Národního výboru pokládá za neplatné, a že 29. ráno přijede zpět do Prahy.

Ministerské rady ve Vídni zúčastnil se však také poslanec Tusar a ten, když slyšel, že místodržitel se vrátí příští den do Prahy, dal se ihned telefonicky spojiti s drem Scheinerem a vše mu oznámil. Dr. Scheiner rozuměl.

Ráno 29. října, když vídeňský rychlík zastavil na nádraží ve Vršovicích-Nuslích, vstoupila do něho sokolská stráž, vedená členem předsednictva České obce sokolské, Karlem Domorázkem, jemuž bylo uloženo, aby v Praze na nádraží místodržitele zatkl a odvedl na radnici.

Když rychlík přijel na pražské nádraží, vstoupila sokolská stráž do místodržitelova oddělení a Karel Domorázek ho požádal, aby s ním šel do nádražní kanceláře. Tam mu oznámil, že na místodržitelství nesmí. Na žádost místodržitelovu, aby mu vymohl povolení odebrati se přece na místodržitelství, kdež měl také svůj byt, Karel Domorázek mu toto povolení telefonicky u Národního výboru vyžádal.

Cestou Prahou byl místodržitel vystaven velmi prudkým demonstracím a nebýti sokolské stráže a hlavně rozvážného vystupování jejího velitele Karla Domorázka, mohla se mu státi jeho poslední cesta Prahou ještě mnohem nepříjemnější.

Na místodržitelství pak byl osud pražského místodržitele brzy zpečetěn.

Celé předsednictvo Národního výboru, Antonín Švehla, dr. Soukup, dr. Rašín a Jiří Stříbrný, dostavil se k němu a místodržitel nakonec byl nucen ponechati volné pole Národnímu výboru jakožto nové, svrchované vládě národa československého.

Resignoval ihned na svůj úřad a žádal jen o ochranu své rodiny a vojenskou stráž. Byla mu příslíbena, jakož i to, že bude moci nerušeně se svou rodinou opustiti Prahu.

Jako vojenská stráž byli k němu určení námořníci a ještě večer dne 29. října tuto službu nastoupili. Strážní službu řídil dr. Stocký. Toto vše sdělil mi dr. Scheiner, když jsem ho večer 29. října vyhledal, abych mu referoval o všem, co se stalo, co jsme zařídili a vyžádal si jeho dalších rozkazů.