Raduj se a plesej Dvore dávný!
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Raduj se a plesej Dvore dávný! |
Autor: | Václav Hanka |
Zdroj: | Lumír, VII. ročník, číslo 41. s. 980–981. Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | 8. října 1857 |
Licence: | ![]() |
Raduj se a plesej Dvore dávný!
Raduj se vůkol dědiny!
Dnem památným jestiť nám den slavný,
Den to šedých věkův hrdiny,
Jenž vypudil vrahy z naší země,
A vítězstvím oslavil své plémě:
Silou s vlídností vykonaným,
Vítězstvím v ty časy neslýchaným.
Zpěvem nejprv při varitě zvučném
Kojil smutek pádu vlasti své,
A rozohniv srdce v sboru hlučném
Veškero to plemě k boji zve.
A tu táhnou v lesa ukrytosti
Na ty vrahy, na nezvané hosti:
Bylyť prudké boje, vzteklý chvat —
A vše vzmohl jeho těžký mlat.
Takých činů více opěváno —
Rozléhalť se v lidu jejich hlas —
Později však v nepamět to dáno,
Pomaluť vše hubí žravý čas.
A ty zpěvy taký osud měly,
Že se skryly pod Žižkovy střely,
Zpěvy plny síly, zvuku, vděk
Přespaly tu mnohý dlouhý věk.
Pod Žižkovy střely v pevné věži,
V blízku požehnané svatyně:
A teď čtyřicátý rok nám běží,
Co se objevily nevinně.
A Europa už jich slávu hlásá,
A nad jejich výtečností jásá.
Ty Záboji pak tu pevně stůj,
A město k vlastenectví povzbuzuj!