Paměti Augustina Bergra/„Prodaná nevěsta“ v Theater an der Wien

Paměti Augustina Bergra Ladislav Hájek
Vítězství „Prodané nevěsty“ ve Wien	„Prodaná nevěsta“ v Theater an der Wien	„Prodaná nevěsta“ v Berlinu

Údaje o textu
Titulek:	„Prodaná nevěsta“ v Theater an der Wien
Autor:	Ladislav Hájek
Zdroj:	HÁJEK, Ladislav. Paměti A. Bergra. II. vydání. Praha : Orbis, 1943. S. 174–186. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1943
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Augustin Berger

Na začátku roku 1893 navštívil v Praze ředitele Šubrta wienský ředitel Jauner, který nemohl zapomenout na úspěch „Prodané nevěsty“ ve Wien roku 1892. Ředitele Šubrta požádal, aby mi dal dovolenou k zájezdu do Wien. Přál si, abych v divadle paní Schönererové v Theater an der Wien, jehož byl Jauner ředitelem, nastudoval baletní tance pro „Prodanou nevěstu“ a abych v několika prvních představeních vystupoval v polce, skočné, furiantu a jako paňáca v komediantské scéně.

Odjel jsem do Wien. Ředitel Jauner „Prodanou nevěstu“ velmi pietně a výtečně scénoval. Vřele mě přijal a právě tak vlídně mě přivítala paní Schönererová. Ředitel dbal veškerých mých pokynů, zkoušky měly hladký průběh. Znamenité bylo i obsazení „Prodané nevěsty“.

Prvním německým Jeníkem v „Prodané nevěstě“ byl výborný Karl Streitmann a neméně zdatnou Mařenkou byla Lili Leová, která nedávno zemřela.

Kecala zpíval Hans Pokorný, výtečným Vaškem byl Ferdinand Pangin, jenž strhoval k salvám smíchu zvláště v převlečení za medvěda. Půvabnou Esmeraldou byla Biedermannová, neobyčejně dobrým principálem, trochu sice obhroublejším než u nás Mošna, byl Karl Lindau, Indiána hrál Lunzer, jehož jsem dobře znal ještě z dob, kdy jsem býval u pražského německého divadla.

„Prodaná nevěsta“ v Theater an der Wien byla hrána po prvé při vyprodaném představení za skvělého úspěchu dne 2. dubna 1893. Wienské obecenstvo bylo zase nadšeno jako v roce 1892. Tance se také nesmírně líbily a nestačil jsem se už po polce se svými partnerkami děkovat.

Ještě před velkým finale polky za zpěvu:

Basa bručí, cimbál cinká,
kolem uší jen to břinká,
pod nohama skáče zem –
věru postát nemůžem…

už zaburácel frenetický potlesk a neustával, až musil dobrý kapelník Miller polku opakovat.

A při furiantu bylo takové nadšení, že jsme se nestačili ani děkovat.

Byly to zase nezapomenutelné, překrásné chvíle, které pochopí a jimž porozumí dobře jen ten, kdo stál na prknech znamenajících svět…

Paní Schönererová a zvláště ředitel Jauner byli ovšem také velmi rozradostněni krásným úspěchem.

Po představení pozval ředitel Jauner všechny účinkující na malý bankýtek do Blaues Freihaus. Hostiny se účastnila i majitelka divadla paní Schönererová. Jauner pronesl přípitek na krásný úspěch, děkoval všem účinkujícím, pochválil krásné snahy všech o zdar a obrátil se ve své řeči i ke mně a pravil, že pokud se týče skvělého baletu, vzdává vřelé díky uznání mně, baletnímu mistru, který balet tak úspěšně nastudoval.

V Theater an der Wien jsem tančil v „Prodané nevěstě“ potom ještě smluvených čtrnáct dní. Ředitel Jauner i paní Schönererová se se mnou před mým odjezdem krásně rozloučili. Na své místo pro paňácu a ostatní tance jsem doporučil řediteli Jaunerovi dobrého sólového tanečníka Julka Hofmanna z Warschau, z něhož se stal později tenorista a s nímž jsem se setkal ve Warschau. Zpíval potom tenorové partie i v Italii,

Za náhle onemocnělou Mařenku Lili Leovou vystoupila Veselá, jež byla z Prahy telegraficky povolána, aby mohla být „Prodaná nevěsta“ hrána bez přerušení. Veselá byla známa již ve Wien jako Mařenka z wienského vítězství „Prodané nevěsty“ v roce 1892. Byla opět s nadšením přijata a takřka po každé arii bouřlivě vyvolávána, zpívala ovšem česky. Strhující potlesk však způsobila její věta, pronesená německy: „Ich nehme mir den Wenzel.“

Ke konci dubna jsem se vrátil z Wien do Národního divadla.

Od ředitele Jaunera jsem potom ještě dostal děkovný přípis, plný skvělého uznání a upřímných díků za práci v úspěšných hrách „Prodané nevěsty“ ve Wien. Napsal mi, že by se nebyl odvážil beze mne znovu uvésti „Prodanou nevěstu“ po jejím vítězství v roce 1892 ve Wien.