Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané/Matiáš Korvin, král Uherský, umř. r. 1490

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané
Žaloba svatému Václavu, na mravy Čechův, r. 1489	Matiáš Korvin, král Uherský, umř. r. 1490	Na hrob králi Kazimírovi Polskému, umř. r. 1491

Údaje o textu
Titulek:	Matiáš Korvin, král Uherský, umř. r. 1490
Podtitulek:	(Mit. str. 76.)
Autor:	Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 130–134. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Alois Vinařický
Licence překlad:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.
Související články ve Wikipedii: Matyáš Korvín

Já Matiáš zde ležím, nádherný vůdce vojínů.
    Mocnářům dobrým k výstraze já zde ležím.
Dříve neměl jsem dost na uherské koruny blesku:
    Teď mne vězí hranice k podpalu přistrojená.
V kryptě ležím, nebohý! bujará zbraň dle mne zahálí,
    Odvážné k divoké umdlely bitvě ruce.
Aj před mou pravicí statné se třásly Rakousy,
    Jak mile po městech zazněla polnice má.
Mého se národové velemocní bávali vojska,
    Mého za vojvodění neplenil Uhry Turek.
Jáť donutil ho mocí, za Dunaj ustoupiti valný,
    Pevnou mi zvlněné bývaly proudy zemí.
Ozbrojeným divokou poděsil jsem zběř tu vojínem;
    Nikdo nebyl, koho bych já se děsil byl a bál.
Stále se vítězné štěstí usmívalo na mne,
    Troufal jsem si i lid podmaniti Priamův.
Království slavná Matiášovo poznala vojstvo;
    Jméno moje v kronikách zaznamenáno stojí.
Věk-li nový nezrodil, porodí moje války Marony,
    Vtipu nedostatkům přispěje sláva činů.
Aj za reka mne si vol, básník budeš, Aule, slovútný,
    Tím vážnému budeš, Marku, Marónu roveň.
Však co chvála taká, co mi prospěla sláva vojenská,
    Sláva že tak veliké vojvody jsem pokořil?
Již truchlivým jsou sarkofágem moje zakryty kosti,
    Má na trůnu leží ovdovělém koruna.
Sám kdyby ke mne přišel léků nálezce Apollo,
    Nikde neroste bylin, můj co by zmohly neduh;
Sám Podalirius, objednán mi z vlasti Danajských,
    Léku by již nenašel k mému pouzdravení.
Uplynulý mi věk z Machaonů nikdo nevrátí.
    Blah kdož lékarské skříně nepotrebuje!
Smrt kdyby či stříbrem či zlatem se upláceti mohla,
    Sluncí bych mnoho set byl na pozemsku viděl!
„Což lékař ti platen?“ přísná se pak ozvala Klotho,
    „Dlouho jsi tu k bouřkám národy povzbuzoval.“
Ta stříbrem ni zlatem se nedá obměkčiti leskným,
    Od nikoho přísná nevzala ještě darův.
Proč tehdáž se mi královského nedostalo žezla,
    Proč tehdáž koruna mou hlavu nezdobila,
Kdyžto vraním věkem oblažené oplývalo lidstvo,
    Když s nebe ještě nebyl kradmo uloupen oheň!
Odvážná dlouhý věk onen světu odňala bujnost,
    A smrti náhlící nastala hrůza lidem,
Jak mile Japetovic dostal se k báni nebeské
    Tvou pomocí, učená Pallado, podporován,
A přines odnesenou s nebe na svět jiskru sluneční,
    A v lidský ji tvor vpustiti rychle se jal.
Bystrohledý oklamán pomocí prutu, pozdě Apollo
    Uzřel, oheň že jeho smrtedlníci mají.
Rána tudíž morová i stáří vzniknulo teskné,
    I mstící neduhů zboř lidi bíti počal.
Nešťastník o cizí stoje věk sám sobě ukrátil!
    Než nevrací se voda zpět, co již uplynula.
Bezvinným lidem ukrutný jsem býval a přísný,
    Ctnost i právo bytům se vždy vyhýbaly mým.
Lehkověrých králů já důvěru prostosrdečnou
    S posměchem útajným často jsem obluzoval.
Úkladné bylo srdce, nejistá pečeti platnost;
    Nesplnila s pravicí ústa ni srdce slibův,
Záští rozsévač, nepřítel pravdy, milovník
    Úskoku odsouzen jsem do propasti pekel.
Merkurius hrozivý, sprovodiv mne do temnice věčné,
    K rozkošným krajinám ráje přijíti nedá.
Zde smutné jen stíny duší, Plutona tu krále
    Hroznějšího vidím nad hlavu Gorgoninu.
Potvora tam psohlavá ostříhá bránu pekelnou,
    Ozbrojená plamenem tamže Megaera těká.
Naproti mně Pluto s hradu mrákotného přichází
    A svou všecku čeleď do sněmu rychle volá.
Hýbaje ústy a potvorné rozvíraje hrdlo,
    Rozpráví třesavým k svému komonstvu hlasem:
„Hoj pospěšte honem, s vámi spolu Lítice kvapte;
    S hůry bojů ploditel, vizte, se přibližuje!
Statných množstvo reků do stínů říše posílal,
    Správné a ctnostné občany meč jeho bil.
Vítězní mocnáři děsívali jeho se vojska,
    Nezmoženým městům úžas a hrůza byl on.
Nuže tedy druhové obvyklou sílu sebeřte,
    A strašlivému vstříc Marsovu poďte synu!“ —
Ledva že pošmúrném to dohoukal na dvoře Pluto,
    Hned hotují plameny; hned meče nabrušují.
Oštěpy ozbrojené rachotí spolu veškero peklo;
    Hroznými zvuky trub se třese půda kolem.
Máchajecí plamenem se pluk hrne blíže a blíže,
    Ohromný proniká oblohu tento hukot.
Zboř divoký hlaholí mezi tím: „Nuže již-li přicházíš,
    Dozrálý k mučení k nám lidobijce krutý?“ —
Stíny hrdin z okolí povolávaje vládce pekelný
    Přítomnou prstem mou duši označuje.
Bez prodlení sbíhá Trojského se národu sláva,
    A hle podává mi svých pravic učaděných.
Zde truchliv meškám uvržen v muky nesnesitelné,
    Nepřítel si nyní posměchy ze mne tropí.
Ač moje dítě voláš, ruce outlé a hlasy měkké
    Ač k nebi pozdvihuješ, můj nenalezneš obyt!
Z podzemních stínů mne zpět nevymůže ni Orfej,
    Do věčné zavřen temnice jsem nebohý!
Aj hrob nádherný svým kostím připravoval jsem;
    Kámen kosti kryje: mou duši peklo chová.
Každý pak, kdo tu přijda, bude prohlížeti kryptu,
    Horliv řekne: „Krutý již, lidohoubce, ležíš!“ —
Štíhlí zpěvci vy jen s čely věncemi ozdobenými,
    Zvučnými slavtež písněmi jméno moje!
Ač v popel obrácen, živ zůstanu vámi; učiňtež
    V podzemních bych já neutonul kalužích.
Zpívejtež: „Matiáš zde leží po celém světě slavný;
    Mlad jedenáctou byv schvácen Olympiadou.“