Ottův slovník naučný/Zvonovina
| Ottův slovník naučný | ||
| Zvonovice | Zvonovina | Zvonovnice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zvonovina |
| Autor: | Emanuel Leminger |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 729. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Zvon, Zvonařství |
 Heslo ve Wikipedii: Zvonovina |
|
Zvonovina. Nejvhodnější zvonovou hmotou byla shledána slitina 78 dílů čisté mědi a 22 dílů angl. cínu (jako v čínském gonggongu); přísada kovu jiného (zinku, olova, železa) zdá se býti škodlivou. Planou smyšlenkou jest tvrzení, že by stříbrem bylo možno dodati z-ně zvuku lahodnějšího; avšak v století XVI. zvonaři italští ke z-ně přidávali antimonu, aby prý hlas zvonu zmohutněl. K dělovině pro ulití zvonu určené nutno připojiti dostatek cínu, neboť dělovina — obsahujíc 90% mědi — jest příliš měkká. Množství z-ny určuje se příbližně podle pravidla zkušeností ustáleného, že váhy dvou zvonů »podobných« mají se k sobě, jako trojmoci jich průměrů základních p:P=d3:D3; takto lze pro kterýkoliv tón základní vypočísti množství z-ny, byl-li dříve vyšetřen průměr základní, neboť . — V novější době lijí se zvony též z oceli; zvony takové hodí se pro láci svou do osad chudých. E Lgr.
