Ottův slovník naučný/Správa

Údaje o textu
Titulek: Správa
Autor: Josef Vančura, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 910–911. Dostupné online.
Licence: PD old 70
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Správa

Správa (lat. evictio) jest právní instituce záležející v tom, že ten, kdo buď ze smlouvy trhové nebo z jiného důvodu jest zavázán druhému převésti ve vlastnictví věc aneb opatřiti jiné právo věcné, ručí za škodu, která mu vzejde tím, že právo převodcovo bylo vadné, ježto někdo třetí měl k věci právo vylučující plné účinky převodu. Pravidlem bylo ve právě římském, že tento závazek vzniká ihned, kdy zjistí se, že nebylo plné právo k věci převedeno; výjimka z této zásady platila však pro nejdůležitější případ, pro smlouvu trhovou, při níž prodavač byl povinen opatřiti kupci pouze skutečnou možnost věc míti a ji užívati, praestare emtori rem habere licere, a byl práv jen z evikce, t. j. byla-li nabyvateli držba věci (nebo části její) následkem práva třetí osoby odňata. V tom případě kupec měl při trhu mancipačním již podle zákona XII tabulí proti mancipantovi nárok, aby ho v processe proti vindikantovi hájil, a podlehl-li přes to, měl actionem auctoritatis na zaplacení dvojnásobné ceny trhové. Při jiném trhu bylo zvykem zavazovati prodavače k stejnému ručení za evikci zvláštní úmluvou (stipulatio duplae), kteráž mohla býti podle ediktu aedilského i po trhové smlouvě ještě vynucena; podle pozdějšího práva měl pak kupec i bez této úmluvy žalobu ze smlouvy trhové (actio emti) na náhradu interesse pro evikci. Ručení ze s-vy omezuje se jen na případ, vzešla-li škoda nedostatkem práva převodcova, nemá místa však, pozbyl-li nabyvatel věci z jiného důvodu, na př. byla-li mu odňata moci státní při expropriaci; ale i při evikci má nabyvatel nárok ten jenom, jestliže sám na ztrátě věci nemá viny, na př. tím, že, ač mohl, věc nevydržel, nebo svou neopatrností způsobil nepříznivý výsledek processu proti vindikantovi. Z té příčiny test povinen převodci spor evikčni v čas oznámiti (litem denuntiare) a jej za přispění v processe žádati; opomine-li toho, byl převodce práv z evikce jen tehdy, prokáže-li se, že ani jeho intervence by nebyla měla vlivu na výsledek sporu. Ostatně není však ani soudní projednáni evikčního nároku nutnou podmínkou práva ze s-vy, bylo-li oprávnění třetí osoby zcela zřejmé. V právě rakouském mají o s-vě platnost pravidla stejná jako o ručení za faktické vady věci, §§ 922–933 r. obč. z., nárok ze s-vy nemá však místa, byl-li nabyvateli znám pravý stav věci (§ 929 r. obč. z.), anebo mohl-li jej seznati z knih veřejných (§ 928 r. obč. z.). Jinak ukládá též právo rakouské nabyvateli povinnost, aby oznámil převodci právní nárok třetí osobou na věc vznesený k tomu konci, aby mohl ve spor vstoupiti (§ 931 r. obč. z.); opomenutí této opatrnosti má však následek jen ten, že převodce může proti nároku ze s-vy hájiti se námitkami, jichž by byl mohl užíti ve sporu evikčním. J.V.

S. v právě veřejném viz Administrace 1); s. v hospodářství viz Administrace 2).

S. berní č. berničná (Steueradministration) viz Berničná správa.

S. duchovní (lat. cura animarum, něm. Seelsorge) viz Pastorálka, Klerus, Hierarchie, Čechy, str. 185 sl., a Rakousko, str. 98a; o vojenské s-vě duchovní viz Kněžstvo, str. 433.

S. finanční viz Čechy, str. 562, Rakousko, str. 133a a Finanční úřady.

S. justiční viz Justiční správa a srv. Čechy, str. 562b, a Rakousko, str. 133b a 217b sl.

S. policejní viz Policie, str. 97a.

S. politická č. vnitřní a to: 1. s. policejní, 2. s. kultu a vyučování, 3. s. národohospodářská, 4. s. sociální (s. chudinská a j.) viz Politická správa a Policie, str. 97a, a srv. Čechy, str. 560a sl., Rakousko, str. 217b.

S. vnucená viz Vnucená správa a srv. Sekvestrace.

S. vojenská viz Čechy, str. 560a, Rakousko, str. 231a sl.

S. zeměpanská viz S. politická a Gubernium.

O s-vě obecní, okresní a zemské viz Čechy (organisace samosprávy), str. 563–72, a Autonomie.