Ottův slovník naučný/Precarium

Ottův slovník naučný
Přebýšov	Precarium	Přecechtěl

Údaje o textu
Titulek:	Precarium
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 594. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Výprosa

Precarium [-ká-], lat., jest přenechání věci k bezplatnému užívání s omezením, že příjemce (prekarista) vrátí ji ihned, jakmile propůjčitel za to požádá. P. bylo původně u Římanův obvyklou formou, kterou patronus propůjčoval své pozemky klientům. Prekarista nabývá k věci držbu (jeden ze případů t. zv. držby odvozené), jež chráněna jest proti třetím osobám possessorními interdikty. Práva propůjčitele p-ia chráněna byla původně proti prekaristovi jen possessorním interdiktem de p-io, a teprve pozdní právo římské uznalo kontraktní povahu p-ia tím, že poskytlo propůjčiteli proti prekaristovi též obligační žalobu, actionem verbis praescriptis. Od půjčky (kommodáta) p. rozeznává se tím, že propůjčitel není tu vázán žádnou lhůtou k ponechání věci prekaristovi, dále tím, že prekarista podle práva římského ručí jen za škodu, kterou zavinil úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Podle práva rak. však stran povinnosti k náhradě škody prekaristou způsobené platí ustanovení pravidelná. J.V.