Ottův slovník naučný/Polná

Ottův slovník naučný
Pölma	Polná	Polní

Údaje o textu
Titulek:	Polná
Autor:	Antonín Máka, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 121–123. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Polná
Související články ve Wikipedii: Polná na Šumavě

Polná: 1) P., okr. město v Čechách, hejtm. Něm. Brod, leží 480 m n. m. a má 565 d. a 5002 ob. č. a 11 n. (1900). P. přísluší k diécési královéhradecké a krajským soudem k Hoře Kutné. Je sídlem vikariátu a děkanství, dále je tu okresní soud, berní úřad, notářství, pošta, telegraf, stan. finanční stráže, stanoviště četnické, cejchovní úřad, hlavní sklad tabáku i soli; okr. zastupitelství, okr. záložna hospodářská, okr. stravovna, čtyři živnostenská společenstva; záložna, spořitelna, lékárna, droguerie, knihtiskárna, dva pivovary (městský a panský), tři mlýny. — Obyvatelstvo živí se hlavně rolnictvím a pěstuje nejvíce zemáky. Jsou v P-né dvě veliké továrny na škrob bramborový (v nich též výroba dextrinu) a tři menší, v nichž všech vyrrobí se ročně přes 150 vagonů škrobu, a dvě továrny obuvnické, jež vyvážejí obuv hlavně do Vídně. Z řemesel je v popředí strojnictví, hlavně výrobou strojů pro škrobárny. Tři cihelny. — P. skládá se z 5 čtvrtí: Města (část jeho sluje Velký Pátek, Malý Pátek, Kandie), Horního města (část Žabokrty, Pod horou, V úvoze), Dolního města (část Kocimberk, Pod Kalvárií), Kateřinova a Židovského města. Samoty: Lísek, Cihelna, Ovčín, Podleský mlýn, Borský mlýn, pohodna. R. 1897 zřízeny městské jatky a tržiště. P. má tři náměstí, 4 kostely kat. a synagogu. Děkanský kostel Nanebevzetí P. M. na náměstí, posledně restaurovaný v l. 1890—1901, náleží svojí vnitřní nádherou a uměleckým provedením k nejkrásnějším; kostelům v Čechách; gotický kostel sv. Kateřiny na kopci nad městem pochází ze století XI., gotický kostel sv. Anny (kaple špitálská na náměstí Sozimově vystavěn byl r. 1447 zemanem polenským Janem Sozimou z Rouchova, renaissanční kostel sv. Barbory na severu města vystavěn byl v l. 1720—25; hřbitov, zal. r. 1700, byl r. 1893 rozšířen. Na náměstí stojí sousoší nejsv. Trojice, zhotovené sochařem polenským V. Morávkem r. 1750 nákladem Petra Floriána. Roku 1882 vystavěna a otevřena měšťanská škola chlapecká, r. 1890 měšť. dívčí, k níž pod jednu správu přivtělena r. 1899 obec. dívčí. Večerní vyučování pro učně bylo již v l. 1866—68, r. 1882 otevřena průmyslová škola pokračovací a r. 1897 hospodářská škola pokrač. — Městské museum otevřeno r. 1900; nejcennější věcí v něm je veliký pergaménový antifonář (majetek děk. kostela), jenž je dvoudílný, pochází z r. 1414 a je psán písmem starogotickým. — Z humánních ústavů nejstarší je špitál městský, zal. r. 1447 Sozimou a jeho chotí Kateřinou z Močovic. Určen byl pro 12 chudých a starých měšťanův polenských (6 mužů a 6 žen). Nadáním jeho mimo hotové peníze (130.268 K r. 1901) je »špitálský les« ve výměře 134.705 ha, poněvadž nadání špitálu vzrostlo, dostává t. zv. »špitálskou porci« (40 h denně) ještě 22 chudých osob, bydlících v domech soukromých. — Špitál panský, založ. r. 1689 knížetem Ferdinandem z Dietrichšteina pro 6 (nyní 10) starých chudých mužů panství polenského, přibyslavského a krucemburského. — »Varhánkův ústav« pro městské sirotky zal. r. 1884 K. Varhánkem. — Městský chorobinec ukoupen r. 1867 a okresní nemoc. pokladna zal. r. 1889. Pokladna městských chudých má r. 1901 zákl. jistinu 42.754 K. — Městský znak (vyobr. č. 3249.), posledně kardinálem Dietrichšteinem povolený, jest: v modrém štítě dvě věže čtverhrané, dole spojené stříbrnou klenutou branou s vytaženou mříží padací. Věže mají v hořejšku po jednom román, okně průčelním a na sedlových střechách barvy červené po dvou zlatých makovicích. Dole u brány štít stříbrný s dvěma dubovými ostrvemi šikmo přeloženými a se zlatým kaprem uprostřed (znak Ptáčků z Pirkšteina a Ronova). Nad branou znak Viktorina z Kunštátu jakožto knížete minstrberského: štít s knížecí korunou a s pěti štítky, z nichž dva a dva úhlopříčnou ležíci jsou stejné (jedny s červenými a žlutými pruhy šikmými, druhé s černými v pravo hledícími orly, na jejichž prsou stříbrný půlměsíc) a pátý štítek menší předešlých je uprostřed nich, rodinný to štítek pánův z Kunštátu. Na levé věži je znak žejdlický (štít stříbrný s třemi kapry) a na pravé znak dietrichšteinský (štít šikmo rozdělený, nahoře zlatý, dole červený, na něm dva vinařské nožíky). — Dějiny. První historickou zprávu nalézáme o Janu z Polné, kterýž sídlil na hradě P-né asi v l. 1220—60. Po pánech z Polné stal se kol. r. 1320 vlastníkem P-né Jindřich z Lipého a po něm jeho synové. R. 1356 uvádějí se již vlastníky P-né páni ze Sloupna či Pirkšteina, blízcí příbuzní předešlých. Poslední člen rodu tohoto, Hynce Ptáček z Pirkšteina, který ku P-né přikoupil Přibyslav a Ronov, zemřel r. 1444 a dědičkou stala se dcera jeho Žofie, jež r. 1463 provdala se za Viktorina z Kunštátu, syna krále Jiříka z Poděbrad. Dne 16. led. 1468 koupil P-nou Burian Trčka z Lípy za 10.500 kop gr. pr. s podmínkou, aby v téže ceně Viktorinovi neb jeho rodu zase opět postoupena byla, což se stalo po smrti Trčkově ještě t. r. Dne 8. říj. 1468 kol 10. hod. več. úskokem se zmocnil hradu Jan, syn Zdeňka Konopištského ze Šternberka, načež druhého dne přijel z Jihlavy otec jeho Zdeněk, aby se přesvědčil, jak se zdařila synovi lesť, a aby se P-né ujal. Teprv koncem r. 1479 P. byla vrácena Viktorinovi, kterýž jsa v peněžní tísni, prodal ji dne 7. říj. 1486 za 18.000 uher. zl. Janu Zajímači Bočkovi z Kunštátu, jenž zemřel r. 1504. Již za jeho života vykonával vládu nad panstvím P-nou syn jeho Hynek, kterýž ji 14. pros. 1515 prodal za 10.800 kop gr. pr. Mikolášovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici. Tento zemřel již 2. dub. 1516, postoupiv zboží své bratru svému Burianovi a synu jeho Janovi, jenž 18. říj. 1538 prodal P-nou (též Přibyslav a pustý již tehdy hrad Ronov) Karlu z Valdšteina a na Hrubé Skále a jeho choti Elišce z Postupic za 25.250 kop gr. pr. Valdštein zemřel r. 1543, zanechav panství P-nou manželce a jediné dceři své nezletilé Kateřině. Tato dosáhnuvši 18. roku, provdala se r. 1553 za Zachariáše z Hradce (Jindřichova), mladšího syna Adama z Hradce, čímž P. přešla v majetek mocných pánů z Hradce. Zachariáš zemřel roku 1586, odkázav P-nou své choti Anně ze Šlejnic a své dceři Kateřině, od nichž statek jejich získal bratrovec Zachariáše a poručník jeho dcery Adam II. z Hradce, jehož syn Jáchym Ondřej, poslední mužský potomek rodu svého, prodal P-nou 3. list. 1597 za 119.000 kop míš. Hartvíkovi Žejdlicovi ze Schönfeldu. Po jeho smrti r. 1603 vládli na P-né jeho synové Jan a Jindřich (tento sídlil v Přibyslavi) a po nich bratr jejich Rudolf, jenž účastnil se r. 1620 odboje proti kr. Ferdinandovi, jsa hejtmanem ve vojsku stavovském. Trestem P. mu konfiskována a postoupena král. fiskem r. 1623 knížeti kardinálovi z Dietrichšteina, biskupu olomouckému, za 150.000 zl. Po něm zdědil P-nou r. 1636 jeho bratrovec Maximilián z Dietrichšteina, v jehož rodě P. je podnes, náležejíc od 31. říj. 1899 sestrám Eduardě kněžně Khevenhüller-Metschové a Klotildě hraběnce Festeticsové, jež jí zdědily po své matce Klotildě hraběnce rozené z Dietrichšteina a Pruskova-Leslie, provd. za Eduarda hraběte z Clam-Gallasu. — Hrad, nyní v zříceninách, měl příkopy, hradby, věže a bašty s lidomornou, palác s rytířským sálem a zámeckou kaplí. R. 1584 byl bleskem zapálen, načež opraven Zachariášem z Hradce. R. 1645 byl od Švédů vypleněn a r. 1647 zapálen, čímž povstala první jeho větší zkáza. V letech 1690—93 přestavěl jej Ferdinand Josef z Dietrichšteina skoro úplně. Předhradí, pak východní a jižní čásť vnitřního dvora znova zbudoval, ostatní vše odstranil a se zemí srovnal, kterýž stav dosud trvá. R. 1735 opět vyhořel, načež opravil jej Valter z Dietrichšteina (1708—38), jehož syn a nástupce Karel Maximilián znova důkladně jej přestavěl. Dne 8. květ. 1794 vyšel oheň v sousedním panském pivovaře a zachvátil i hrad a od té doby jen mohutné zříceniny připomínají jeho bývalou slávu. Části hradu opatřeny zatímními střechami, a když r. 1810 panské úřady přeneseny do Přibyslavi, byly byty upraveny pro vdovy po úřednících a pro rodiny soukromé. R. 1844 zbořena byla severní čásť hradu a kámen rozvezen na silnice; tím zničen palác, kaple a sloupová chodba, pocházející ze XVI. stol. R. 1900 odvezena do Retzu v Rakousích poslední cenná věc hradu, vlašský krb. — Panství P. má výměry 7404 ha a skládá se ze čtyř panství původních: P., Žďár, Vojnův Městec a Pohled. Panství Přybislav a Ronov pokládá se za panství splynulé s P-nou. P. byla na město povýšena za pánů z Polné r. 1265 králem Přemyslem II. Před válkami husitskými byla opevněna hradbami. Obyvatelstvo přidalo se pak ku protestantství (duchovní správu v P-né v l. 1597—1623 vedli jen kněží protestantští), ale po bitvě Bělohorské vracelo se ke katolicismu, začež mu kardinál Dietrichštein udělil nové výsady. P. měla právo hrdelní a pečetila voskem červeným. V P-né na Velikém Pátku měli modlitebnu (s letopočtem 1595) a hřbitov (nyní zahrada domu č. 93-I.) Čeští Bratří, od nichž pocházely podzemní chodby, městem vedoucí, jichž užívali v době pronásledování. R. 1888 P. vymohla si, aby dosavadních 7 trhů výročních zvýšeno bylo na 12, z nichž je 7 výkladních i dobytčích a 5 jen dobytčích. Týdenní trhy každý úterek. — Spolků má P. přes 30. Literáti mají své album z r. 1688 a existovali dávno před bitvou bělohorskou. Ochotníci hráli divadlo poprvé r. 1798 německy, r. 1808 již česky. Místní mužský odbor Národní Jednoty Pošumavské zřídil r. 1894 veřejnou lidovou knihovnu a spolek hospodářský vydává od roku 1898 časopis »Rozhledy« (red. K. Vrba). Měšt. beseda založena r. 1862, spolek zpěvácký r. 1862, »Sokol« r. 1869, hasiči r. 1872, odbor Ú. M. Š. r. 1882, spolek okrašlovací r. 1888, krejcarový (pro chudé škol. dítky) r. 1892, katolická jednota r. 1892, nár. dělníci r. 1899. — Knihy pozemkové jsou v P-né od r. 1562 a matriky od r. 1640. — Židé mají v P-né rabína a hřbitov. Poměr jejich k obyv. křesť. upraven r. 1676 rozhodnutím Ferd. Dietrichšteina. Tehdáž bylo v P-né jen 16 židů; městský magistrát vykázal jim 4 domy na Dol. městě. Od r. 1681 měli svou zvláštní čtvrť, Židovské město, jež příslušelo ke Kateřinovu. Později vystavěli si zde i synagogu. Soukromou hebrejskou školu měli již za cís. Josefa II., ale počátkem XIX. stol. posílali své děti do kat. školy, načež po r. 1850 otevřeli opět soukr. 1tř. školu něm., jež r. 1874 stala se veřejnou, v l. 1877—95 byla dvoutřídní a koncem čce 1900 pro nedostatek žactva byla zavřena. Po sensační vraždě, spáchané na Anežce Hrůzové 29. března 1899 v lese Březině, mnoho židův z P-né se vystěhovalo, tak že r. 1900 napočteno jich jen 122, ač r. 1890 bylo jich 239. Dne 4. srpna 1863 stihl město děsný požár, který zničil celé vnitřní město (189 domů), při čemž shořely i archivy: městský, děkanský a židovský. Srv. Poimon, P., monografie; Sedláček, Hrady, XII.; Heber, Burgen, V.; Vidimský, Städte-Wappen Böhmens. — Okres P. má na 80 km² v 1 městě a 13 vsích 1168 domův a 9128 ob., z nichž 9117 č. a 11 n., 8947 kat., 53 evang. a 128 žid., 4457 muž. a 4671 žen. (1900). A. B. Máka. — 2) P. (P. na Šumavě, Stein), farní ves t., hejtm. Krumlov, okr. Planá Hor.; 22 d., 146 ob. n. (1890), kostel sv. Martina, r. 1488 vystavěný, r. 1653 rozšířený, 3tř. šk. a pš. P. poněmčena po válce 30leté za kn. Eggenberka, který sem povolal za osadníky Němce ze Štýrska.