Ottův slovník naučný/Pessimismus
| Ottův slovník naučný | ||
| Pessarium | Pessimismus | Pessina |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pessimismus |
| Autor: | Gustav Zába |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 587. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pesimismus |
|
Pessimismus (lat.) jest způsob nazírání na věci s jejich nejhorší stránky. Pod tímto zorným úhlem hledí se však i na běh světa a osudy lidstva a p. dostává takto zabarveni filosofické, jako určitý způsob názoru světového. Buddhismus hledá uniknutí z lidského zla v nirváně. Z řeckých filosofů znám jest Hegesias (ze III. stol. př. Kr.) jako první rozhodný pessimista. Pochmurná náladovost podnícená negativní kritikou jmenovitě stol. XVIII. a XIX. vypiala povědomí o strasti osobní a kollektivní k zásadě, která chce určovati metafysickou zálohu světa. P. jako filosofie jest data posledních století, středověk se svou neochvělou vírou vylučoval možnost jeho vzniku a byl přirozeně optimistický, poněvadž trval na myšlence prozřetelnosti. Proti prozřetelnosti jako pouhé důmince snadno ukazuje p. na zlo mravní i fysické jako na fakta, jenže nekritickým způsobem je zevšeobecňuje, při čemž ne tak důvody rozumové jako spíše nálada citová proniká. Je-li optimismus názor, že tento svět ze všech možných světů jest nejlepší, jest p. přímý opak tohoto tvrzení a důvody pro ně brané jsou opačné těm, o něž se opírá optimismus. Všecko zlo, fysické i mravní, dáno jest již v základě světa a nelze proto jemu uniknouti, jest srostlé s jeho bytem. Jest zákonem světa a jest ho více než slasti. Jím mění se všechno v beznadějnost a snahy k pokroku v bezvýslednost. Život jest tragédií, nehodný, aby žit byl. Sentimentální rozbolestněni nad nesouladem tužeb ideálních s neodvratným během věcí s básnickou vroucností pronesli Leopardi, Heine, Lenau, Baudelaire a j. Jako systematikové p-mu známi jsou Schopenhauer a Hartmann. Schopenhauer tvrdí, že kdyby tento svět byl jen trochu horší, že by vůbec již existovati nemohl, a žádá umrtvování vůle k životu; to koná se askésí. Tolikéž askési za spásu prohlašuje stoupenec Schopenhauerův Phil. Mainländer (pravým jménem Thil. Batz, † 1876 v Berlíně). Svět, podle jeho mínění, nejsou než trosky boha, ve které tento se rozbil a ve kterých jeho síla dohasíná až k úplnému zaniknutí. Člověk tomu processu má přispěti askésí. Hartmann svým způsobem spojuje p. s optimismem: ač tento svět všech možných světů jest nejlepší, poněvadž založen jest na účelném vývoji, přece vůle, která mu dala reálnou existenci, vnesla do něho i strasť tvoření a bylo by lépe, aby světa nebylo. A také skutečně bude jednou uničena vůle ideou, dospěvší vrcholu své logické evoluce. Positivní vůle založená v základě světovém změní se ve vůli negativní a svět přestal býti. Uničení to jest však dílem světového processu a nikoliv lidského individua. – K literat. srv. Agnes Taubert (první choť E. v. Hartmann), Der P. u. seine Gegner (1873); E. v. Hartmann, Zur Geschichte u. Begründung des P. (2. vyd. Lip., 1892). Zb.