Ottův slovník naučný/Pernek

Ottův slovník naučný
Per nefas	Pernek	Perner

Údaje o textu
Titulek:	Pernek
Autor:	Alfons Jaromír Žák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 503. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pernek (Horní Planá)

Pernek: 1) P. (Perneck), ves v Čechách, hejtm. Krumlov, okr. a pš. Planá, fara Zelnava; 40 d., 439 ob. n. (1890), 3tř. šk., mlýn.

2) P. (něm. Pernegg), městys v Dolních Rakousích, hejtm. a okr. Horn, pš. Hötzelsdorf, kdež jest i stanice c. k. státních drah Františka Josefa, leží 531 m vysoko v krajině drsné, na kraji rozsáhlých lesů, má 42 d., 246 obyv. n. (1901), starobylý farní kostel sv. Ondřeje s někdejším klášterem, kdež nyní umístěna jest fara, 3tř. obec. škola a myslivna. Pod klášterem mlýn »Aumühle«, ¼ hod. vzdálený, na malém potůčku v příkopě. Při klášteře jest velkostatek »Kloster Pernegg«, náležející nyní opatství praemonstrátů v Jeruši (Geras) a skoro celý pronajatý rolnictvu. P. jest památný pro svůj starý hrad, jenž leží nyní úplně v rozvalinách, někdy však měl pro svoji polohu a pro bohatý hraběcí rod zde sídlící velmi zvučné jméno. Původ hrabat z Perneku zahaluje se dosud v temno, a mnohé mínění, jež o tom psáno, týká se jiných míst téhož jména, na př. ve Štýrsku při Muře. Jak se zdá, hrabata. z Perneku byla původu bavorského a obývala hrad dolnorakouský již od XI. století. První známý úd rodu toho byl věhlasný Oldřich z Perneku, vážený na dvoře vévodském a pilný svědek v klášt. listinách z let 1143–61. On sám založil kolem r. 1153 u samého hradu svého panenský klášter praemonstrátek, jež uvedeny sem byly z Louňovic, a 1½ hod. dále na sever mužské opatství praemonstrátů v Jeruši. Syn jeho Ekbert měl 3 dítky, Oldřicha, Ekberta a Eufémii. S poslední zprávou asi z r. 1230 (Enenkel, Fürstenbuch u Raucha, Script., I., 248) ztrácí se hrab. rodina z Perneku. Dle B. Balbína a některých jiných historiků doby jeho hraběcí rodina z Perneku přešla prý do Moravy a byla tamže předkem slovutného rodu pánů z Kunštátu, ač věc ta není dosud objasněna. Jak se však zdá, hrabství v Perneku bylo spíše politickým úřadem zemským. Ani znak hrabat z Perneku není vůbec znám. Zmíněný poslední pán z Perneku slul by Gerhart, otec Bočka, Smila, Kuny z Kunštátu a Nykula. Boček, purkrabí znojemský († 1255), přikládal si od r. 1251, kdy doprovázel Přemysla II. do Rakous, titul »comes de Bernekke« až do smrti své, jakož se podepsal i ve své závěti (Kronika žďárská). Bratr jeho Smil z Broumova nazýval se ještě r. 1256 rektorem provincie pernecké (Archiv, II., 1849, 33). Roku 1276 Přemysl II. vyžadoval obou rakouských hradů, Perneku a Weikartschlagu, na Rudolfu z Habsburka, jehož voje dosud hrady ty měly obsazeny. Tehdy domáhal se hrabství Perneckého též Oldřich z Heunburka v Korutanech, druhý manžel Anežky, dcery Heřmana Badenského a Rakouské Kedruty, ale bez výsledku. Brzy potom zanikl význam hradu Perneku, zvláště rozkvětem blízkého opevněného města Drozdovic (Drosendorff) nad Dyjí. V říjnu 1431 táhly kolem P-u husitské čety, jež utrpěly 14. října několik hodin odtud na západ citelnou porážku. Kolem r. 1440 hrad Pernek, ode dávna již pustý, byl poněkud opraven, ale brzy potom úplně zbořen, tak že nezbylo po něm téměř ani památky. Jen něco zdiva a starobylá chatrná kaplička v lese pod klášterem upomínají dnes na jeho polohu. Za to udržel se klášter Pernek po několik století v rozkvětu. Panny praemonstrátky, jež zde mívaly probošta (zároveň správce rozsáhlé fary) z opatství jerušského a v čele konventu nejprve mistryně, pak převorky, vymřely r. 1585, načež zaměněn byl klášter v mužské proboštství praemonstrátů. Probošt František ze Schöllingenu (1677–1707) získal si pomocí praemonstrátských klášterů českomoravských veliké zásluhy o vzkříšení řádu svého v Uhrách. Proto byl též klášter Pernek povýšen r. 1700 na opatství, jež však bylo za Josefa II. r. 1783 zrušeno a přivtěleno sousednímu klášteru jerušskému. — Lit.: Fontes Rer. Boh., II., 505 sq.; P. Marian, Gesch. der ganzen öst. Klerisey (Vídeň,1787, VIII., 84–113); Schweikhardt, Darstellung des Erzherzogthums Oesterreich u. d. Ens (V. O. M. B., IV., 274–286); ErschGruber, Allg. Encykl., III. s. 17, 156–160; Archiv f. Kunde öst. G.-Q. (1849, II., 1–52); Dr. B. Hoffer, Zur Gesch. von Geras u. P. (Vídeň, 1880); Brunner, Ein Chorherrenbuch (Vídeň, 1883), str. 91–143; Topographie von N.-Oest., III., 367 sq.); A. Žák, Zur Gründungsgesch. der Prämonstratenserstifte Geras und Pernegg; Die letzten Chorherren von Pernegg; Das Frauenkloster a Das Chorherrenstift Pernegg (»Blätter des Vereines für Landeskunde von N.-Oest.«, 1891–1900); H. G. Ströhl, Wappen von Geras und Pernegg (»Adler«, 1895). AŽ.