Údaje o textu
Titulek: Perger
Autor: August Sedláček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 472. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Perger, příjmení několika šlechtických rodin, které v Čechách žily. a) P. z Altenberka (vlastně ze Staré Hory), příjmení potomstva Václava P-a, jenž konal vojenské služby a jehož synové Josef, Jan, Martin a Václav majestátem z 12. říj 1580 nadáni byli erbem a heslem. Václav byl v letech 1593–1605 výběrčím posudného v kraji hradeckém, přijat r. 1590 do ryt. stavu a držel Bílý Dvůr nad Mrlinou. – b) P-ové z Častolovic byli potomci Jiljího P-a, který s Dan. Kryštofem Chrudimským, Tomášem Šlemerem a Pavlem Kalousovským majestátem z 10. čna 1596 nadán byl erbem a titulem. Týž držel dům v Praze na Novém městě u sv. Jindřicha a býval v povinnostech konšelských (1609–1613). – c) P. z Pergu neb Perku, příjmení rodiny chorvatské, která se prvotně psala Vrchovskými z Vrchoviny a honosila se šlechtictvím již z dob krále Bely (IV.). Za velikého nebezpečenství od Turkův Jeronym opustil zboží svá Perušice a Vrchovina a vystěhoval se do Rakous. Ze synů jeho starší Jiřík byl kommendátorem v Eberfurtě, mladší Štěpán byl v Rakousích a měl syny Bartoloměje, Jiříka, Karla a Jana. První z nich sloužil vojensky císaři v Uhrách a králi španělskému a provázel arcikn. Maximiliána do Polska. Jiří byl expeditorem v čes. dv. kanceláři, Karel bojoval v Uhrách a padl r. 1596, Jan byl JUDr. a kanovník olom. a brněnský. Majestátem ze 3. ún. 1593 otci a synům erb jich starodávný polepšen a dovoleno, aby se psali P. z Pergu. Jiří, byv r. 1589 přijat za obyvatele v Čechách, měl z dvojího manželství (1. z Voršily Kašpárkové z Palatinu, † 1597, 2. Alžběty Kumerové) kromě 2 dcer syna Jana Václava (viz Paproc. o st. ryt. 344–350). Ke konci XVI. stol. P-ové osadili se i na Moravě. Volf Jiří byl r. 1593 úředníkem na Dřevohosticích a Jan st. držel od r. 1584 Buzov, v jehož držení byl pak syn jeho Mikuláš až do r. 1617. Jiří svrchupsaný držel od r. 1604 Tuřany a r. 1611 manství sedlnické a přijat r. 1612 za obyvatele markrabství. Tuřany dědila po něm vdova a Sedlnice spadly na arcibiskupa. Potomci toho rodu žili i později na Moravě a od konce XVIII. stol. pro chudobu sloužili ve vojště. – d) P. z Pergen, rodina hraběcí, která pocházela z Rakous a tu od r. 1653 drží Aspang. Jan Jindř. Korn. z P. obdržel r. 1663 potvrzení stavu ryt., r. 1675 stal se říšským svob. pánem. Od r. 1699 měla rodina ta říš. hrabství. V Čechách stal se obyvatelem r. 1689 Jindřich. Potomek jeho Leopold koupil ok. r. 1738 Poláky a držel i jiné statky v okolí († 5. čna 1749). V držení statků následovala v l. 1749–72 vdova M. Johanna († 8. říj. 1772) a v l. 1772–1811 Jan Antonín, jehož syn Josef r. 1815 Poláky prodal. – e) P. z Rozenvertu, příjmení rodiny vladycké, která v XVII. stol. své poctivé jméno české Vrchota nadobro zavrhla. Vavřinec Vrchota byl služebníkem mladého krále Ferdinanda III. a pak u něho v Třeboni důchodním. Oženiv se r. 1629 s Kateřinou Kábovnou z Rybňan, 5. břez. t. r. obdržel majestát na erb a heslo z R. a 24. led. 1650 povýšen jest do stavu vladyckého. T. r. koupil Braulín († 1652). Bratr jeho Jakub byl opatem plaským. Po Vavřinci zůstala vdova (3. manž.) Eva roz. Sluzská, dvě dcery a synové Jan Jiří a Václav, kteří vychodili školy u jesuitů v Hradci. Onen zemřel r. 1672, pročež Braulín zůstal Václavovi, jenž jej r. 1674 prodav r. 1675 koupil Chvalkov, avšak i ten r. 1682 prodav zakoupil se v Celkovicích pod Táborem a držel do r. 1690 též dům v městě († 1702). Syn jeho starší byl Jan František Ignác, v l. 1704–36 farář v Netvořicích, jenž r. 1708 s mladším bratrem Frant. Liberátem prodal dvůr v Celkovicích. Od té doby žil tento v chudobě, ve které zůstával i potomek jeho Frant. Josef (1786, 1788). V l. 1823 a 1825 byl Josef rytíř P. c. k. gub. radou, avšak není známo, zda byl z těchto P-rů. Sčk.